Francie v roce nula Před rokem touto dobou se Francie zmítala v alergických reakcích na jakoukoli zmínku o reformách. V ulicích protestovali odboráři, prezident Frangoise Hollande dosáhl dna popularity a preference Národní fronty stabilně rostly. Případné okénko do budoucnosti by občanům nabídlo pohled, který by se asi nezdráhali nazvat růžovým snem.
Země dnes stojí v nezvyklé jednotě za novým prezidentem, ten sklízí vysoké hodnocení za sebevědomé vystupování před Donaldem Trumpem i Vladimirem Putinem. Podle průzkumů se 70 procent Francouzů domnívá, že Emmanuel Macron - před rokem by si na něj nevsadil téměř nikdo, zatímco Marine Le Penovou favorizovalo několik průzkumů - zlepšuje image Francie v zahraničí.
Hnutí LRM (Republiko, na pochod), které je právě rok staré a ještě na počátku jara nemělo kandidáty ani program, vyhrálo v polovině měsíce volby s jedním z největších náskoků v dějinách a získalo 308 z 577 křesel v Národním shromáždění.
Volební účast 43 procent byla sice velmi nízká, více než nezájem voličů to ale způsobilo jejich přesvědčení, že Macronovo hnutí má vítězství tak jako tak v kapse.
Hned vprvních dnech postihl designovanou vládu republikánského premiéra Édouarda Philippeho skandál, který v dlouhodobé perspektivě může podporu prezidenta dále posílit.
Odstoupili čtyři ministři za Demokratické hnutí (MoDem) v čele s Frangoisem Bayrouem, kteří jsou vyšetřováni pro zneužívání poslaneckých náhrad v Evropském parlamentu. Jelikož vymýcení nepotismu patří mezi klíčové sliby nové vlády, byla rezignace logická. LRM disponující nadpoloviční většinou odchod poslanců MoDemu bez úhony překoná, byť se bude odteď asi ještě více klonit doprava.
Prioritou vlády je zahájit citlivá jednání s největším odborovým svazem CFDT o podobě reformy pracovního zákona, která předloni vyvolala masové demonstrace v ulicích. Až čtvrtina lidí do 25 let je ve Francii bez práce, čemuž chce Macron čelit tím, že zaměstnavatelům rozváže ruce při vyjednávání o počtu odpracovaných hodin, výši mezd a snížením odškodného, jež musejí vyplácet zaměstnancům domáhajícím se náhrad za nespravedlivé propuštění soudní cestou.
Na pokusech zavést flexibilitu do pracovního práva ztroskotal ve Francii nejeden politik, ale Macron s Philippem mají podle řady pozorovatelů jedinečnou příležitost uspět vzhledem k počtu mandátů, úbytku členů nejradikálnější odborové organizace CGT avůbec menšího manévrovacího prostoru odborářů. Macron slíbil reformu dovést do konce letos v září, kdy mu zřejmě skončí líbánky s veřejností. Zdatnou členkou vyjednávacího týmu bude nová ministryně práce Muriel Pénicaudová, bývalá ředitelka lidských zdrojů vDanone.
Samostatnou kapitolou bude nový parlament. Většina poslanců za LRM je v politice úplnými nováčky, jsou řádově o 20 až 30 let mladší než ti dosavadní (průměrný věk 43 let), je mezi nimi téměř polovina žen a prvních několik měsíců se budou hlavně učit byrokratickým procedurám a umění kompromisu, což přinese situace srovnatelné s vítězstvím Občanského fóra u nás v roce 1990. Řadu z nich nemine prudká deziluze, jež se přenese i na jejich voliče. *
