Tuzemští družstevníci farmáře v unii asi nepřeválcují
Byla to jen bublina, kterou v posledních letech nejvydatněji přifukoval ministr zemědělství Jan Fencl, dříve šéf svazu zemědělských družstevníků totiž že při vstupu do Evropské unie Česká republika v agrárním podnikání Evropu převálcuje. „Náš systém velkých podniků je nejefektivnější, a když k tomu dostaneme takové dotace, jaké berou farmáři z Bruselu, nemá na nás nikdo, zněl ještě donedávna hlas tuzemské družstevní lobby, hájené právě ministrem Fenclem. Teď je všechno jinak. Atmosféra, vyvolaná hlavně takzvanou nemocí šílených krav (BSE), především jednoznačně nepřeje velkým podnikům, zaměřeným na co nejvyšší objem produkce. Perspektivu dává naopak farmářům, kteří se hlásí k produkci biopotravin. Před vypuknutím aféry s BSE byli takzvaní ekologičtí zemědělci považováni za docela zajímavé, nicméně ekonomicky nepříliš výnosné zpestření potravinářského trhu. Teď si konečně přicházejí na dobré peníze. Pro obchodníky je terno, když mohou říci, že hovězí v jejich prodejnách je bioprodukt. Tam skutečně nebezpečí přenosu BSE nehrozí, biofarmáři masokostní moučku ke krmení zvířat nepoužívají. Druhou nemilou zprávu přivezl domácím agrárním velkopodnikatelům minulé pondělí bruselský zemědělský komisař Franz Fischler. Jistě – osladil návštěvu Prahy tím, že podepsal dlouho očekávanou (a dlouho odkládanou) smlouvu o podpoře agentury SAPARD cifrou 154 milionů eur. Tyto peníze ovšem nejdou na posílení agrárních producentů v Česku, ale naopak mají sloužit hlavně k ekologizaci zemědělství. Zmíněnou cifru má český SAPARD možnost vyčerpávat od letoška do roku 2006. Den poté v Brně ovšem Fischler zamával bičem. Potvrdil, že právě k roku 2006 je rozpočet Evropské unie včetně agrární kapitoly již nezměnitelný, a tak ani Česká republika, když vstoupí do unie před rokem 2006, nedostane na agrární dotace tolik peněz, kolik budou v té době brát farmáři ze současné patnáctky. Zkrátka: české velké agrární podniky nebudou mít nejméně do tohoto termínu srovnatelné dotace se svými budoucími konkurenty farmáři v EU. BIO je šlágr. Snesme se zase na chvíli z výšin evropské agrární politiky na zem a vysvětleme, jak problém BSE ovlivňuje zemědělské podnikání i v Česku. „Když jsme počátkem devadesátých let u nás s různými nadšenci začínali s biozemědělstvím, brali jsme to tak trochu jako hobby, které bude ekonomicky výnosné snad někdy v příštích desetiletích. Ale po aféře BSE jsem přesvědčen, že spotřebitelé budou už tak tlačit na obchodníky, aby jim dávali záruku zdravotní nezávadnosti potravin, že to zcela ovlivní agrární politiku Evropy. A v logice věci je, že u nás se biopotravinám zatím věnují spíše soukromí zemědělci než velké firmy, vzniklé většinou z bývalých JZD, říká Tomáš Zídek, který je dnes náměstkem ministra zemědělství pro zahraniční vztahy a integraci s EU. „Je to možná shodou náhod, že v Evropě zůstal před nemocí šílených krav uchráněn dobytek chovaný na ekologických farmách. Ale je prostě fakt, že na ekologické farmy nemají masokostní moučky vůbec přístup, konstatuje Petr Krogman ze společnosti CPH, která se biotravinami zabývá. „Ekozemědělec ze zákona zkrátka musí používat pouze přirozená krmiva, aby mohl mít označení BIO u svých produktů. Biohovězí je krmeno pouze senem, siláží a obilím. Uvedená krmiva mohou samozřejmě pocházet jenom z dané ekofarmy, kde při jejich pěstování nebyly použity pesticidy ani jiné chemické látky, vysvětluje. Z toho, že je svět zmítán aférou šílených krav, nemůže mít podle Petra Krogmana samozřejmě radost nikdo. „Já jen říkám to, co se už ví. I v České republice již mají zemědělské podniky velké potíže s odbytem hovězího v takové míře, že to může ohrozit i existenci některých z nich. A bez jakékoli škodolibosti tvrdím, že zase nám, producentům biopotravin, kauza s BSE dala ohromnou perspektivu, myslí si Krogman. Kompenzace nebudou. Šílenství kolem BSE jistě netěší českého ministra zemědělství Jana Fencla už proto, že je považován spíše za reprezentanta lobby takříkajíc velkopodnikatelské než za obhájce ekologicky hospodařících farmářů. Bruselský komisař Franz Fischler však hlavní ránu ambicím nástupníků JZD zasadil prohlášením, že do roku 2006 nemohou nové členské země EU počítat s kompenzačními platbami. Jde v principu o peníze, které zemědělci v unii dostávají za to, že něco nevyrábějí. Je například přebytek mléka, unie si ovšem nechce zemědělce rozhněvat, a naopak chce, aby udržovali líbeznou venkovskou krajinu. Tak jim dá peníze za to, že o produkci z jejich stájí a polí není stoprocentní zájem. A tohle byla karta, na niž čeští družstevníci nejvíc sázeli. Kalkulovali s tím, že velkovýroba v ČR má obrovský potenciál, Brusel tedy uzná, že by Česko mělo „nárok na enormní potenciální produkci potravin, čili v kompenzacích vyplatí pěkné peníze. „Považujeme za zcela přirozené, abychom měli stejné podmínky jako farmáři v unii, diskriminace je nepřípustná. Kompenzační platby musíme dostat, hřímá Miroslav Jirovský, jenž je nyní po Janu Fenclovi předsedou Svazu zemědělských družstev a společností. Fischler se však v Praze vyjádřil jasně. Peníze nebudou.
