Fukušima řadu farmářů poškodila, volný trh a konec protekcionismu by už sotva přežili
Loni v tomto čase se pětasedmdesátiletý Katsuzo Shoji věnoval svému malému rýžovému políčku a pár kusům hovězího dobytka. Až do letošního jara žil spokojeně v pitoreskní vesničce Iitate v prefektuře Fukušima nacházející se na severovýchodě japonského ostrova Honšú. Celý život zde farmařil, podobně jako generace před ním. Po havárii jaderné elektrárny Daiči, z níž uniká od 11. března následkem zemětřesení a vlny tsunami radioaktivita, musel dům a rodinnou farmu narychlo opustit. Jeho stádo bylo po pár dnech utraceno.
Radioaktivní rýže
Dnes žije stařičký Shoji v provizorním dvoupokojovém domku 35 kilometrů od původního bydliště. Je zoufalý, naštvaný a bez perspektivy brzkého návratu jak domů, tak k původnímu způsobu obživy. O podobné příběhy není dnes v Japonsku nouze. Přibližně 80 tisíc lidí muselo být letos na jaře evakuováno z okruhu dvaceti kilometrů od poškozené elektrárny. „Lidé opouštěli své domovy, aniž by věděli, jak dlouho budou muset žít mimo a kdy se budou moci vrátit. Oni to nevědí dodneška. Je to jeden z nejvážnějších problémů,“ uvedl pro Euro Yohei Sasakawa, prezident nadace Nippon, která pomáhá lidem z okolí Fukušimy. Podle jeho slov vláda dosud neučinila jasné rozhodnutí, například ohledně politiky bydlení v postižené oblasti. Není divu, že mnozí z vystěhovaných Japonců již ztrácejí naději. Zatímco v červnu v možnost návratu doufalo podle průzkumu deníku Asahi Shimbun 62 procent z nich, tento měsíc jejich počet klesl na 43 procent. Jedna věc je jasná. Zamořené teritorium v okolí Fukušimy není k bydlení vhodné. Japonská vláda zakázala krátce po havárii export potravin z postižené oblasti a drtivá většina zemí světa stejně uvalila na jejich dovoz embargo. Zvýšenou radioaktivitu vykazovala tamní zelenina, ryby a další mořské plody, hovězí maso, houby a zelený čaj. V polovině listopadu byla nadlimitní koncentrace škodlivin naměřena i v rýži, na jejíž kvalitě si Japonsko tolik zakládá. Vzorky pochází z farmy vzdálené od elektrárny 60 kilometrů severozápadním směrem. Kilogram obiloviny vykazoval 630 becquerelů radioaktivního cesia, zatímco norma povoluje pouze 500. Kontaminovaná rýže byla již připravena k prodeji, podle ujištění úředníků se však díky včasnému odhalení nedostalo na trh jediné zrnko. Případ japonskou veřejnost vyděsil. Zároveň potvrdil, že monitorování radioaktivity není vůbec jednoduché. Zamoření z Fukušimy se kvůli větru a dešti dostává i do vzdálenějších míst, než se původně předpokládalo.
Odškodnění vázne
Hlavního viníka ze své nynější situace vidí poškození lidé v energetickém gigantu Tepco, který je majitelem poničené jaderné elektrárny. Nebýt podpory vlády, již dávno by podnik zbankrotoval. Jak vyšlo totiž najevo, Tepco obešlo řadu bezpečnostních norem, což přispělo k tomu, že zde došlo k nejhorší nukleární tragédii za posledních 25 let od dob Černobylu. Podle mnohých Japonců společnost od začátku nehraje fér a neříká o incidentu celou pravdu. Vedení firmy se za chybné postupy opakovaně omluvilo, do jejího čela usedl letos v květnu nový CEO Tošio Nišizawa. Tepco již poskytlo i finanční pomoc lidem ocitnuvším se v nouzi. Nicméně regulérní žádosti o kompenzace začalo přijímat teprve minulý měsíc. Oběti si však stěžují na složitost procedury. Původní manuál s pokyny, jak si o peníze zažádat, obsahoval 160 stran, a formulář nutný k vyplnění dokonce 60. K tomu musí žadatel připojit všechny účty za dopravu, podnájem a doktory. „Studovali jsme to několik dní, a stejně jsme nemohli pochopit, co máme vlastně udělat,“ postěžoval si novinářům farmář Shoji. Po domluvě vládních úředníků vypracovala společnost nový informační materiál. Ten obsahuje jasné instrukce a má pouze čtyři strany. Tepco také vydělilo tisíc zaměstnanců, již mají obětem pomáhat při podávání žádostí přímo v terénu. O odškodnění prozatím požádalo 7100 jednotlivců z přibližně 80 tisíc, kteří na ně mají teoreticky nárok. Kompenzace se tykají i drobných podnikatelů a větších firem, jež musely kvůli havárii a následné radiaci oblast opustit. Odhaduje se, že o náhradu škod požádá přibližně 300 tisíc byznysmenů.
Miliardy na čistku
Pomoc postižené oblasti řeší již několik měsíců i japonská vláda. Na samotné vyčištění zamořené oblasti vyčlenil kabinet premiéra Jošihiko Nody jeden bilion jenů (13 miliard dolarů). Součástí plánu je i odvoz a následná likvidace 29 milionů kubických metrů kontaminované zeminy pocházející z okolí Fukušimy.
Účet za březnové zemětřesení, ničivou vlnu tsunami a za selhání chladicího systému jaderné elektrárny Daiči je ovšem mnohem vyšší. Japonský parlament schválil 21. listopadu další dodatečný rozpočet, tentokrát ve výši 12,1 bilionů jenů (156 miliard dolarů), který je již třetím v letošním roce a historicky druhým nejvyšším, jaký kdy japonská vláda navrhla. Financován má být z rekonstrukčních dluhopisů ve výši 11,55 bilionů jenů, k jejichž splatnosti má v průběhu 25 let pomoci i dočasné zvýšení daní. Přes devět bilionů jenů z rozpočtu je vyděleno jen na rekonstrukci poničené oblasti. Zbylé výdaje mají posílit japonskou ekonomiku. Vláda se například snaží zabránit přesouvání výroby do zahraničí. V návrhu dodatečného rozpočtu počítá s 500 miliardami jenů (6,5 miliardy dolarů) na dotace pro domácí firmy, které se rozhodnou založit nový podnik v Japonsku.
Konec celního polštáře
V zájmu zvýšení konkurenceschopnosti japonské ekonomiky premiér Noda na nedávném summitu APEC v Honolulu ohlásil (i když opatrně) připravenost své země připojit se k rozhovorům týkajícím se rozšiřování Trans-pacifického partnerství (TPP). Původní myšlenka dohody vznikla v roce 2005 za účasti Chile, Nového Zélandu, Singapuru a Bruneje. Nyní se k paktu přidávají další země. Chtějí vytvořit bezcelní obchodní trh, který bude konkurovat Evropské unii co do objemu obchodovaného zboží. Integrační iniciativy v asijsko-tichomořském regionu nyní vedou Spojené státy. Zatímco japonští výrobci aut a elektroniky podobný nápad vítají a od připojení k TPP a plánovaného zrušení celních tarifů si slibují nové příležitosti, japonští zemědělci mají z podobného scénáře obavy. A ty jsou namístě. I když tamní zemědělci představují necelá čtyři procenta pracovní síly a na tvorbě HDP se podílejí pouze jedním procentem, farmářská lobby je v zemi vycházejícího slunce stále silná. I díky tomu produkují Japonci jednu z nejdražších rýží na světě. Konkurence ze zahraničí se prozatím bát nemuseli. Protekcionistické clo na import představuje v případě rýže 778 procent a u pšenice 252 procent. Připojení k TPP by situaci v tamním zemědělství radikálně zhoršilo. Mohlo by znamenat konec dnešního typického japonského farmáře, kterému je v průměru 66 let a jenž neefektivně hospodaří na malém políčku. Několik tisíc jich kvůli Fukušimě s pěstováním rýže již skončilo. Jedním byl i Katsuzo Shoji.
