Únik radioaktivní vody z obří japonské atomové elektrárny Kašivazaki-Kariva, kterou v pondělí 16. července poškodilo silné zemětřesení, byl zhruba o polovinu větší, než dosud zástupci japonské Electric Power tvrdili. I tak prý nebyly překročeny hranice představující případné nebezpečí. Kvůli úniku radioaktivní materiálu je ale otázkou, proč se právě Japonsko (navzdory přírodním rizikům) spoléhá tolik na jádro, napsal server BBC News.
Japonská veřejnost je v důsledku válečných útoků na Hirošimu a Nagasaki k jaderné problematice velmi citlivá, jenže současně si Japonci uvědomují svou největší slabost, jíž je nedostatek surovin. Země nemá významné zdroje energie. Ropu prakticky netěží, má jen málo uhlí. Když začaly USA v 50. letech podporovat nukleární energii pod heslem Atomy pro mír, Japonsko se nadšeně přidalo. Vrchol výstavby elektráren zažily ostrovy v 70. a 80. letech, kdy expandoval japonský průmysl, tolik náročný na energetické dodávky.
Současné předpisy požadují, aby tamní elektrárny byly schopné odolat zemětřesení o síle 6,5 stupně Richterovy škály. Vláda chce zvýšit limit na 6,9 stupně. Na většině území však mohou nastat mnohem silnější otřesy, některé elektrárny jsou navíc postaveny nad rozhraním tektonických desek, čehož příkladem může být podnik Hamaoka.
