„Vím, že jste se přišli hlavně najíst, tak se hrňte, všeho je dost“! Tak neotřele vítal Josef Vladař hosty narozeninové párty restaurace, jíž dal už před patnácti lety své jméno. To bylo v září loňského roku. Před pár dny - jako každé Vánoce - připravil nedostižnou zaječí paštiku a také tradičně zorganizoval a osobně prezentoval šnečí hody. Jako tornádo proletěl lokálem, u každého stolu se zastavil a prohodil pár vtipných glos.
Oblíbené vladařovské oslavy konce roku už byly bez něho. Muž, který nás dokázal po řadu let dobře krmit i bavit, ve středu 26. prosince zemřel. Náhle odešel krátce po tom, co definitivně doladil silvestrovské „komando“. Nevím v tuto chvíli, co vše to bude znamenat. Vím jen tolik: česká gastronomie ztratila jednoho z posledních slavných mušketýrů. Pražští mlsní budou postrádat zastánce – neochvějného a vždy věrného – tradiční české kuchyně, v jeho případě vždy připravené s láskou a péčí.
Majitel restaurace a hotelu U Vladaře odešel ve věku nedožitých 63 let. Jeho profesní kariéra vedla přes kuchyni automatu Koruna a řadu dalších štací doma i v cizině až k postu ředitele hotelu Paříž. Odtud v roce 1992 odešel, aby vybudoval vlastní podnik. To se podařilo a jméno Vladař se stalo pojmem a čtyřjediná restaurace na Maltézském náměstí Mekkou labužníků. Hlavně však prosté, selské, tolikrát zatracované české kuchyně. Možná teprve teď si uvědomíme, jaké renomé má Josef Vladař doma i ve světě. Ne jako čestný prezident Asociace kuchařů a cukrářů, ne jako nositel Řádu svatého Vavřince, ne jako zatím jediný vítěz velké zlaté medaile z prestižního veletrhu IGEHO ve Švýcarsku. Ale jako vždy dobře naložený kumpán, skvělý kuchař a nedostižný hostitel!