Časopis Forbes ji zařadil mezi miliardářky, které mohou jít příkladem ostatním. Sama tvrdí, že zařazení do podobných žebříčků jí nelichotí. Zhang Xin nebyla zkrátka vychovaná tak, aby považovala bohatství za něco, kvůli čemu by měla být slavná.
Foto: Soho-city.com
Ve světě patří k nejobdivovanějším ženám. Doma v Číně ji spousta lidí nenávidí, protože staví a prodává nemovitosti. Šestačtyřicetileté Zhang Xin patří největší pekingská developerská společnost SOHO China. Její majetek se odhaduje na dvě miliardy dolarů, což jí řadí po bok americké televizní hvězdy Oprah Winfrey. Je pětkrát bohatší než britská královna. Americký časopis Forbes ji letos zařadil mezi 10 světových miliardářek, které se ke svému jmění vypracovaly samy a které stojí za to sledovat a obdivovat.
Dost Číňanů má ale jiný názor. Zhang Xin to zjistila, když si otevřela mikroblog, v Číně známý jako Weibo. „Nevěděla jsem, jak hluboce lidé nenávidí developery. Přitom naše firma dělá všechno čistě. Dáváme lidem dobrou práci, platíme daně,“ diví se sympatická miliardářka. Doplácí na to, že developeři v Číně často zbohatli pochybnou cestou. K pozemkům se dostali levně přes konexe v komunistické straně a pak tamní obyvatele vyhnali, aniž by jim za jejich domy zaplatili, co si zaslouží. „Ti, kdo nás nesnáší, nás ženou do sociální konfrontace. Je to, jako by se vrátila kulturní revoluce,“ napsala Zhang Xin před časem na Weibo.
Nejdřív do Hongkongu, pak do Cambridge
Kulturní revoluci zažila jako dítě v plné síle. „Pamatuju si, jak lidé z pracovní jednotky rodičů páchali sebevraždy. Báli se, že je kdykoli obviní z pravičáctví a pošlou do převýchovného tábora,“ vyprávěla reportérce CNN.
| Téma: Ženy v byznysu |
- Ženy v byznysu: Trnitá cesta na vrchol
- Jak VAVI porazila čínskou konkurenci vlastní sítí obchodů s košilemi
- Radka Pekelská: Chceme v podnikání více žen
- Eliška Hašková Coolidge: I prohra pomůže k úspěchu
- Helena Kohoutová: Ženy jsou v podnikání velmi příjemné
- Zhang Xin: Miliardářka z Pekingu, kterou svět obdivuje a Číňané zatracují
Zhang Xin se narodila v Pekingu čínským navrátilcům z Barmy. Dvanáct let žila ve špinavém pětipatrovém domě na okraji čínského hlavního města. „Peking byl v té době odpudivé město. Domy byly šedé, lidé se oblékali do šedé. Dvě osoby jste od sebe rozeznali jen díky účesu,“ vzpomíná Číňanka v britském týdeníku Sunday Times. Ve 12 letech odešla s matkou do Hongkongu. Sedm let pracovala ve výrobnách oblečení a elektroniky. Střídala zaměstnání podle toho, která firma jí byla ochotna dát o pár dolarů víc. „V 19 jsem věděla, že musím pryč. Ale netušila jsem jak,“ říká Zhang Xin. V té době za ní přijel známý, kterému se povedlo odejít z Pekingu do New Yorku. „Poradil mi, ať se přihlásím na školu. Že moc peněz nepotřebuji, protože mají stipendia a granty.“ Za našetřené peníze si koupila letenku do Velké Británie. Získala stipendium na University of Sussex. Pro magisterský titul z rozvojové ekonomie si o pět let později šla na univerzitě v Cambridge.
Tvrdá škola na Wall Street
Po promoci ji najala banka Barings a poslala jako analytičku čínského trhu do Hongkongu. Po pár měsících však přesídlila do New Yorku, kde začala pracovat pro investičního giganta Goldman Sachs. „Život a práce na Wall Street bylo to nejtvrdší, co jsem kdy zažila. Jeden den se mi udělalo špatně a raději jsem z práce odešla dřív. V devět večer jsem se probudila a měla výčitky svědomí, že nejsem v kanceláři. To byl zlom. Takhle to dál nešlo,“ říká Zhang Xin.
V roce 1995 se vrátila zpět do Číny. Právě včas, aby využila šance, které nabízela raketově rostoucí ekonomika. Na radu přátel se dala na obchod s nemovitostmi. Díky tomu se poznala s budoucím manželem, který působil v realitní firmě. S ním ve stejném roce založila společnost Hongshi, z níž se později stala SOHO China.
Z malé firmy s horou dluhů po malých krocích vybudovali firmu, která na podzim v roce 2007 vstoupila na hongkongskou burzu. Od investorů získali 1,9 miliardy dolarů. Načasování bylo skvělé. O měsíc později naplno propukla finanční krize a akciové trhy se začaly řítit dolů. „Kvůli krizi jsme nestačili peníze utratit. Díky tomu máme teď nejvíc hotovosti a nejzdravější hospodaření mezi developerskými firmami. Proto můžeme hodně investovat, když trh trochu vychladnul,“ říká pyšně na jednom ze stavenišť.
Zatímco zahraniční ekonomové i někteří čínští analytici mluví o čínském trhu nemovitostí jako o další bublině a časované bombě, která může kdykoli vybuchnout, Zhang Xin je v klidu. I když uznává, že spekulanti ženou ceny domů a bytů do nesmyslných výšek a na trhu se objevují projekty, které nikdo nepotřebuje, SOHO China svůj kurz nemění. „Jsem jenom výrobce, a dokud se budou moje výrobky kupovat, budu vyrábět dál,“ stojí si za svým miliardářka.
Loni její firma koupila dvanáctiakrový pozemek v Pekingu za 586 milionů dolarů. Byla to největší pozemková transakce, jakou kdy ve městě udělal soukromý podnik. Zároveň zahájila práci na dosud nejambicióznějším architektonickém projektu SOHO Galaxy. Futuristické budovy, které připomínají navzájem propojené kukly, navrhovala světoznámá architektka Zaha Hadid.
Průkopnice nové architektury
Dříve fádní Peking se i díky SOHO China mění v baštu moderní architektury. I když novým stavbám často padají za oběť histo-
rické čtvrti. „Za posledních 15 let bylo zničeno 75 procent starého Pekingu. Urbanizace je silná a historii nedává šanci,“ říká Zhang Xin. Sama se alespoň snaží nové čtvrti oživit neotřelými budovami.
Na řadě projektů spolupracuje s manželem. I když na začátku prý jejich obchodní vztah připomínal spíše permanentní boj. Spojení myšlenek obou je vidět třeba na projektu Jianwai, kde má SOHO China sídlo. Dříve tady byly jen zbytky obrovské strojírenské továrny. „Můj muž mě sem zavedl a řekl, tady postavíme pekingský Manhattan. A on to je takový náš Manhattan,“ říká až zasněně Zhang Xin v reportáži CNN a ukazuje na 22 světlých věžáků. Obrovský komplex je sídlem spousty malých a středních firem. Celkem už SOHO China zastavěla v 11 projektech přes dva miliony čtverečních metrů půdy.
Ženy v Číně osvobodil Mao
Zhang Xin není zdaleka jedinou Číňankou, jejíž majetek díky vlastní práci překročil hranici miliardy dolarů. Ženy v městských oblastech prý mají mnohem více šancí se prosadit než ženy v Evropě či Americe. Třeba ve vedení firem sedí v Číně více žen než v Evropě.
Kořeny této čínské ženské vlny sahají až k Maově komunistické revoluci. „Mao osvobodil ženy. Řekl, že ženy nenesou polovinu nebe, ale spíš jsou polovinou čínské síly. Všichni jsme vyrostli v rodinách, kde oba rodiče pracovali za stejnou mzdu. Neexistovalo nic takového, jako je žena v domácnosti,“ vysvětluje rovnost šancí mužů a žen v Číně úspěšná podnikatelka.
