Na přelomu roku Ivan Hruška, generální ředitel společnosti NESS pro střední a východní Evropu, bilancoval. Zisk firmy se zvýšil oproti roku 2002 o 130 procent a obrat o 24 procent. Nepovedlo se mu uskutečnit ani jednu akvizici, jak si loni předsevzal, přestože vyjednával s tuctem firem. Otevřeně říká, že jedním z důvodů je skutečnost, že akvizici dělá poprvé a celému procesu se teprve učí.
EURO: Dal jste si do roku 2004 nějaké předsevzetí?
HRUŠKA: Rozumný růst společnosti. Loni jsme udělali přibližně 12,6 milionu dolarů a náš plán na bezakviziční růst pro příští rok je patnáct milionů dolarů. Kromě tohoto organického růstu je mým předsevzetím uskutečnit minimálně jednu akvizici v Čechách a jednu na Slovensku. Chci, aby obrat pro letošek dosáhl minimálně 25 milionů dolarů.
EURO: Osobní cíl jste si nedal?
HRUŠKA: Expandovat manažersky kromě Slovenska do Polska nebo Maďarska. To považuji za svoji hlavní úlohu – nalézt tam partnera a management. Dále naučit se dobře a efektivně dělat akvizice, tak aby to byl výhodný kontrakt pro obě dvě strany. A doplnit představenstvo společnosti o člena, který by mi pomáhal rozvíjet byznys.
EURO: A mimopracovní?
HRUŠKA: Být zdravější. Rozhodl jsem se, že zhubnu o deset kilo, zatím mám za sebou první tři. Hodlám také hledat rozumný kompromis mezi prací a rodinou, což je největší výzva pro manažera v mé pozici. Když se podívám kolem sebe, tak vidím plno příkladů kolegů, kterým se to nepodařilo. Když to řeknu jednoduše, tak musím překonat bariéru a přestat chodit domů pozdě. Taky už půl roku slibuji synovi, že mu zařídím kurs programování v jazyku Java.
EURO: Když jste do společnosti nastupoval, tak jste se ve vedení střídal s Eduardem Míkou a Petrem Nevickým. Jaké je to převzít firmu od „otců zakladatelů“?
HRUŠKA: Mám velkou výhodu, že jsem též byl otec zakladatel. Devět let jsem vedl a vlastnil na Slovensku firmu – od roku 1988 do roku 1997, takže se umím dobře vžít do situace, když někdo prodává vlastní baby. Můj vztah s oběma je nadstandardně velmi dobrý. S Eduardem se dodnes pravidelně stýkáme a Petr jako člen dozorčí rady je se mnou v dennodenním kontaktu. Petr i Eduard začali dělat něco, o čem neměli potuchy, neboť neměli šanci vystudovat MBA, a zároveň byli natolik inteligentní, že v určitém okamžiku pochopili, že do své firmy musejí dotáhnout mezinárodní management, pokud ji chtějí zachránit.
EURO: Získali jste zakázku na zpřístupnění slovenského katastru nemovitostí přes internet. Obdobnou zakázku, i když v mnohem větším rozsahu, máte za sebou i v České republice. V čem se budou obě služby uživatelsky lišit?
HRUŠKA: Český katastrální úřad je výrazně dále než slovenský, což se mi jako Slovákovi neříká lehko. Český prošel procesem digitalizace map – i když ještě není dokončený - základní systém má centrální databázi všech údajů, vzájemné propojení všech územních pracovišť a vyvrcholením je převedení těch údajů na internet. Na Slovensku je určitá míra informatizace katastrálních údajů, ale na výrazně nižší úrovni. Slovenský katastr čeká ještě velká práce v jádru systému, nyní tam pouze překlopí některé informace na web. Pro dokreslení uvedu, že když se bavíme o jádru systému, tak se bavíme o vývoji za více než sto milionů korun, zatímco u internetového přístupu o jednotkách milionů korun.
EURO: Informace ze slovenského katastru mají být stejně jako v České republice zpoplatněné, nebo budou jako třeba v případě obchodních rejstříků poskytovány zdarma?
HRUŠKA: Předběžně ty služby nejsou navrhovány jako placené. Definitivní rozhodnutí však ještě nebylo učiněno.
EURO: Informace z katastru nemovitostí či z obchodního rejstříku přístupné skrze internet jsou jedním z bodů politiky nazývané e-goverment. Když se o tomto tématu píše, jsou pravidelně zmiňované ještě dva body, zatím coby hudba budoucnosti – elektronické volby a podávání daňových přiznání e-mailem. Kdy odhadujete, že to bude možné?
HRUŠKA: Podávat daňové přiznání e-mailem není žádný složitý problém. Jsem přesvědčen, že jde pouze o politické rozhodnutí, neboť po technologické stránce to není práce na víc než na pár měsíců. Problémem však samozřejmě je počítačová gramotnost obyvatelstva, takže to musí být postaveno tak, že kdo bude chtít podávat daňové přiznání nadále starou cestou, nebude mu v tom bráněno. Pokud jde o elektronická hlasování při parlamentních volbách, tam se jedná o vážnější otázku technologicky i politicky. Technologicky je velmi komplikované zabezpečit důvěryhodnost a bezpečnost takových voleb, tam před námi stojí ještě delší období. Není reálné, aby volby probíhaly na internetu v následujících třech až pěti letech.
