Naučme se stavět budoucnost na kvalifikaci lidí, říká poradce českého premiéra
EURO: Premiér Gross prosadil bezprecedentní platové zvýhodnění bezpečnostních složek. Pochválil jste ho za to? FIŠERA: Na tomto rozhodnutí jsem se nijak nepodílel, protože jsem ve funkci krátkou dobu. Beru je prostě jako fakt. Ale chápu je, protože osobně považuji problém bezpečnosti za jednu z klíčových podmínek pro naši budoucnost a i pro naši hospodářskou prosperitu. Bez bezpečnosti ani učitelé nebudou moci dobře v klidu učit. Ani ostatní profese nebudou moci působit dostatečně výkonně. Bezpečnost je věc číslo jedna. Samozřejmě jenom peníze ten problém neřeší. Je nutné, aby toto opatření provázelo zásadní zkvalitnění práce bezpečnostních složek, policie zvláště. Bude to chtít kreativní přístup, a ten - doufám - bude následovat. To platí i pro školství.
EURO: Přesto: vám jako dlouholetému pedagogovi a expertu na vzdělávání ta disproporce nárůstu platů mezi policisty a například učiteli nevadí? FIŠERA: Působil jsem na soukromé škole a růst platů ve veřejné sféře se mě osobně netýkal. Samozřejmě jsem vždycky podporoval zvýšení platů učitelů, protože jsou velice důležití pro naši společnost. Ale stejně tak můžete hovořit o dalších profesích závislých na rozpočtu. Platová opatření se žádné vládě snadno nedělají a nikdy dělat nebudou. Myšlenka plošného řešení je velmi lákavá, uskutečňuje se snadněji, ale zase neřeší momentální váhu jednotlivých profesí. Prostě to není problém zvládnutelný bez napětí a třeba i bez dočasné hořkosti některých skupin lidí. Myslím, že všichni musíme tuto situaci nějakým způsobem akceptovat a chovat se odpovědněji.
EURO: V rozhovoru pro Hospodářské noviny jste si posteskl, že v byznysu už došlo k renesanci manažerského myšlení, zatímco ve státní sféře zatím ne. Může ale vůbec stát finančně přilákat špičkové manažery? FIŠERA: Lidé mají různou motivaci. Nejsou to jenom peníze. Není to ani pouze stabilita slibovaná návrhem služebního zákona. Postupně se ukazuje, že řada mladých lidí, majících třeba zahraniční zkušenosti, je ochotna jít do státní služby. Prvořadé je ale klima ve státní správě. Jaké klima dokážeme vytvořit není primárně věcí školení nebo přijímacích řízení, je to jako všude jinde v byznysu otázka vrcholových vedení. Čili schopnosti ministrů nebo vysokých státních úředníků vytvořit opravdu jasný tlak na kreativitu.
EURO: Jak ho ale docílit? FIŠERA: Státní správa potřebuje dynamiku a méně byrokracie. Potřebujeme dynamické lidi, kteří se dokážou inspirovat zkušenostmi ze zahraničí a domyslet je v našich podmínkách. Chce to vyhledávat talentované lidi, získávat je a udržovat v pohybu. Jinak to nejde.
EURO: Netajíte se obdivem k irskému modelu. Proč? FIŠERA: Líbí se mi základní myšlenka, která říká: potřebujeme umět alespoň přibližně odhadnout budoucí požadavky na dovednosti a znalosti. To není ovšem jenom přednost Irska. I my budeme muset vytvořit týmy lidí, kteří to zvládnou, a na základě jejich odhadů také orientovat náš vzdělávací systém. A samozřejmě ho více přizpůsobit pravděpodobným potřebám zaměstnavatelů. Také oceňuji pragmatický přístup k problémům dnešního dynamického světa. Když se totiž občané vzdělávají a prakticky vyučí, byť i pro konkrétní potřeby zaměstnavatelů, tak i když firmy ze země odejdou či zkrachují – lidé v zemi zůstávají a jsou schopnější podnikat nebo opět přitáhnout investory, protože jsou vzdělanější a umějí se učit.
EURO: Irové se ale i kvůli hospodářským problémům a následné masové emigraci dotkli pomyslného dna. Máme, co se týče využití lidských zdrojů, srovnatelné východisko? FIŠERA: Rozhodně nejsme ve stejné situaci. Myslím, že právě Iry to dno silně aktivizovalo a spojilo je. My žijeme trošku moc pohodlně, málokdy jsme nuceni k rychlým a zásadnějším změnám. My Češi jsme ochotni se hodně bavit o spravedlnosti a v té souvislosti třeba o tom, proč nematurovat z matematiky. Málo se ale ptáme, jaká bude poptávka po dovednostech v tomto či jiném oboru a jaká bude budoucí zaměstnatelnost absolventů, jimž se cituplně ubrala nějaká ta potřebná vzdělávací zátěž. Jsem rád, že nejsme v nějaké kritické situaci, ale měli bychom si včas uvědomit, že světová konkurence je tvrdá, že jiné země také mají zájem o investory, rozumějme o zaměstnanost. Není možné čekat. Musíme velmi rozhodně jednat. Bohužel moje zkušenost je taková, že zatím jednáme příliš pomalu.
EURO: Jak byste to chtěl rozhýbat? Víte už konkrétně, které obory mají budoucnost? FIŠERA: Zatím je hotová jen studie o automobilovém průmyslu od agentury STEM/MARK zpracovaná na základě zadání ministerstva práce a sociálních věcí. To je první krok správným směrem. Ale dosud nám chybí již zmíněné týmy vysoce kvalifikovaných a zkušených lidí, kteří by dokázali analyzovat perspektivy v jednotlivých oborech z hlediska světového trhu i vytváření regionálních průmyslových klastrů. Je velmi obtížné a odpovědné říci, které obory jsou u nás perspektivní a které ne. Vždyť právě na základě těchto odhadů by se lidé měli orientovat při volbě vzdělání. A vzdělání je nákladná investice. Snad proto raději setrváváme u obecných frází o tom, že vzdělání ve vzdělanostní společnosti je užitečné.
EURO: Kdo tyto skupiny zřídí? Stát, nebo firmy? FIŠERA: Velké firmy si je zřizují pro svou vlastní potřebu. Stát ale má odpovědnost za národní zaměstnanost. Proto tyto prognózy v Irsku a jinde dělají státem placené týmy expertů, které se na tuto problematiku dlouhodobě specializují a své poznatky si přímo ověřují ve světě. My se bohužel teprve musíme rozhodnout, že tyto týmy vytvoříme. Zda vzniknou při ministerstvu práce - což bych já viděl jako rozumné - nebo při nějakém jiném ministerstvu, bude ještě předmětem debaty.
EURO: Bude vládě na takový úkol stačit dvouletý mandát? FIŠERA: Byl bych velice rád, kdyby se tato věc vyřešila co nejrychleji. Tým, který zpracoval Strategii rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku, takové opatření navrhoval téměř před čtyřmi lety. Považuji za velmi nešťastné, že to tehdy nevyšlo.
EURO: Mluvíte o reformě vzdělávání, ale vysoké školy nemají peníze. Doporučíte premiérovi, aby jeho ČSSD přehodnotila odpor k zavedení školného? FIŠERA: Nejsem zásadně proti zavedení školného. Ale s jednou základní podmínkou: školné nebude jakýmkoli způsobem vyvolávat sociální eliminaci talentů. Talenty jsou v každé populaci, v každém národě velmi vzácným a nedostatkovým zdrojem. Pokud by se podařilo vytvořit takový systém školného, který by nevytvořil bariéru, a naopak zajistil lepší podmínky pro studium, pak je to rozumné. A současně je třeba zvážit, jak by studenti svoje studium spláceli. Nevěřím totiž jen na bankovní půjčky. Pomoci by musel stát, což zpočátku znamená další požadavky na jeho rozpočet.
EURO: Poradíte Stanislavu Grossovi zavést školné? FIŠERA: V tomto krátkém období, které má vláda před sebou, to nemůže být tématem, které by mělo být řešeno. Je to otázka debat, které se budou odehrávat v politických stranách v souvislosti s příštími volbami. Zavádět dnes nepromyšlený systém, to by bylo příliš velké riziko.
EURO: S problematickým využíváním lidských zdrojů souvisí vysoká míra nezaměstnanosti. Máte recept na její snížení? FIŠERA: Rozumná míra nezaměstnanosti by se mohla pohybovat kolem pěti sedmi procent. Máme kraje, kde od tohoto čísla nejsme daleko. A máme regiony, ve kterých je situace velice vážná. Asi bychom celou aktivní politiku zaměstnanosti měli přizpůsobovat zvláštnostem krajů podstatně více než doposud. Je otázkou, zda některé části Zákoníku práce více neliberalizovat. Já ale přece jen jádro věci vidím v tom, že je nutné umět vyhledávat investory právě pro nejvíce postižené kraje. Ale současně je třeba nezapomínat na kraje, do kterých mají investoři tendenci investovat, přestože tam momentálně není volná pracovní síla. Vždyť i takové investice pomáhají řešit nezaměstnanost v jiných regionech. Proto potřebujeme velice pružný a efektivní systém kvalitních a rychlých kvalifikační programů, které už samy o sobě jsou významnou pobídkou pro investory.
EURO: Dáváte některým z nich přednost? FIŠERA: Měli bychom se zbavit velmi nešťastné iluze. Někteří lidé u nás jako by pohrdali investory, kteří nabízejí především jednoduchou, například montážní práci. Přitom si neuvědomujeme, co by jiné země daly za to, kdyby si takové investory mohly udržet nebo je získat. Tito investoři totiž poskytují širokému okruhu zájemců o zaměstnání obživu a nové kvalifikace, přinášejí nové technologie a nové organizační zkušenosti, vytvářejí poptávku pro menší podnikatele a postupně také využívají domácí vysoce kvalifikované pracovníky v oblasti managementu, vývoje a dokonce i výzkumu. Kromě toho mají také pozitivní vliv na celý systém regionálního i národního školství. Postupně zakořeňují jak svými vazbami na domácí subdodavatele, tak i tím, že jejich investice by jinde i při menších mzdových nákladech mohly narážet na jiné typy nákladů a rizik.
EURO: Blíží se 28. říjen, kdy prezident předává státní vyznamenání. Podnikatelé se dosud mezi oceněnými až na výjimky nevyskytli. Myslíte, že v byznysu nejsou zasloužilé veličiny? FIŠERA: Trochu jste mě zaskočil… Jistě by ocenění pro ně bylo dobré, ale myslím, že nejde jen o nějakou tu medaili. Důležitější jsou častější reference o případech úspěšných podnikatelů publikované v médiích. A to i s těmi spornými stránkami, které podnikatelské osobnosti často provázejí. Mám dojem, že podnikatelé bývají jen málokdy vnímáni jako osoby výhradně andělské. Tak tomu bylo i v historii českého podnikání, a přesto si takoví lidé získávali ve své době obecnou úctu. Měli bychom prostě více propagovat reálné příběhy o naší národní podnikavosti.
EURO: Vidíte mezi našimi manažery osobnost formátu Tomáše Bati? FIŠERA: Nebudu nikoho jmenovat, nechci být nespravedlivý. Řekl bych ale, že rysy Tomáše Bati zakladatele se u nás přece jen občas u některých podnikatelů, a to i u těch menších, začínají objevovat.
EURO: Co soudíte o využívání lidských zdrojů v Česku ve srovnání se zeměmi Visegrádu? FIŠERA: Zatím jsme více využívali svoji tradici a zejména naši dobrou geografickou polohu. Už méně jsme se systematicky snažili postavit naši budoucnost na lidských zdrojích. Tedy na praktické kvalifikaci lidí. Je to vidět například na výuce angličtiny. Poslední údaje časopisu The Economist říkají, že angličtinu na středních školách se učí například více Slovinců, Estonců, Poláků a Rumunů než Čechů. Neměli bychom být moc namyšlení, když v tak důležité dovednosti zaostáváme.
EURO: Před dvěma roky jste si pochvaloval, že se ve Špidlově vládě ujal problematiky lidských zdrojů vicepremiér Petr Mareš. Jenže byl málo vidět i slyšet. Jaké dědictví teď po něm přebíráte? FIŠERA: Nelze říci, že bych jeho agendu převzal. Tu má z velké části na starosti vicepremiér Martin Jahn. Ten také bude předsedou Rady vlády pro lidské zdroje a já doufám, že jako poradce premiéra budu jejím členem. Tentokrát ale budou členy rady v podstatně větší míře představitelé významných firem, takže se více projeví vliv a potřeby zaměstnavatelů. To považuji za pokrok. Měl jsem dojem, že dosavadní rada postupovala pomalu a málo rozhodně. Očekávám, že v radě budou zastoupeni i ministři školství, práce a sociálních věcí a průmyslu. To by mohlo podstatně zvýšit její účinnost.
EURO: Loni jste byl prostředníkem při řešení mzdového konfliktu v mladoboleslavské škodovce. Vzal byste roli prostředníka i dnes? FIŠERA: V pozici, ve které nyní jsem, by to nebylo vhodné. Dokud jsem působil jako učitel na soukromé škole, tak to bylo něco jiného. Byl jsem nezávislý. Dnes už jsem součástí vládního interesu, a proto - pokud budu poradcem premiéra - roli zprostředkovatele plnit nemohu.
EURO: Nemáte po deseti letech chuť znovu vstoupit do ČSSD? FIŠERA: Stál jsem deset let mimo politické strany a zatím o něčem takovém neuvažuji. Nyní tuto stranu zase trošku blíže poznávám a snažím se pomoci určitému trendu. Státní politika musí být velmi realistická, musí usilovat o vybalancování různých hodnot i tlaků, a přitom by si měla zachovat sociální citlivost. Moderní sociálnědemokratický koncept má k tomuto pojetí nejblíže. Proto jsem také přijal nabídku pracovat pro tuto vládu a tohoto premiéra.
EURO: Měl jste ke Stanislavu Grossovi blízko už dříve? FIŠERA: Poznali jsme se na začátku 90. let, když jsem vedl klub sociálnědemokratické orientace ve Federálním shromáždění. Považoval jsem ho tehdy za velmi talentovaného mladého politika. Pak už jsem ho pozoroval jen z povzdálí. Vlastně jsme začali opravdu spolupracovat teprve nyní, když mi, k mému velkému překvapení, nabídl práci svého poradce.
EURO: Znamená pro vás pozvání do Strakovky jistou satisfakci za neúspěch počátkem devadesátých let? FIŠERA: Na konci 80. let jsem si uvědomil, trochu pozdě, že národní ekonomika česká je minulostí. Pak jsem byl dosti nepochopen, když jsem zdůrazňoval, že je nutné se orientovat na silné zahraniční investory. Historie šla svojí cestou a časem řada lidí dospěla ke stejnému závěru. Tato vláda je vládou, která se hodně poučila ze situace, jedná velice věcně a v podstatě konstruktivně. Jsem rád, když se u nás utvářejí dělné koalice, i když to v nich občas zaskřípe. Koaliční vlády totiž zamezují extrémním, příliš voluntaristickým experimentům a umožňují sledovat onen úzký koridor, kterým dnes musí projít každá země, chce-li dosáhnout nezbytnou konkurenceschopnost a zachovat si přitom sociální a politickou stabilitu.
IVAN FIŠERA (63)
Doktorát ze sociologie získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval ve výzkumu a zabýval se managementem. Po roce 1989 se angažoval v Občanském fóru a byl jedním z jeho čtyř volených představitelů. Později vedl Klub poslanců sociálnědemokratické orientace ve Federálním shromáždění a vstoupil do ČSSD. V roce 1993 se střetl na hradeckém sjezdu ČSSD s Milošem Zemanem a o rok později ze strany vystoupil. Pracoval jako poradce Českomoravské konfederace odborových svazů a od roku 1997 působil v CMC Graduate School of Business v Čelákovicích, kde přednášel strategické řízení, organizační chování a kreativní metody řešení problémů. Vedl mezinárodní tým, který zpracoval Strategii rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku. S nástupem do služeb premiéra Stanislava Grosse letos v září se pedagogických aktivit vzdal. Je ženatý a má dceru.
