Když jsem se ve slovenském Šamoríně seznámil se Zibim Szlufcikem, ani jednoho z nás v té chvíli určitě nenapadlo, že se za tři roky poté setkáme v Praze a já budu startovat na největší sprint triatlonové události v Čechách, jejímž organizátorem bude právě Challenge Family. Zibi tenkrát přijel do x-bionic® sphere rezortu, který jsem řídil, podpořit svou dceru při jezdeckém tréninku v největší hipoaréně ve střední Evropě a místo jej zaujalo natolik, že krátce poté už Šamorín hostil Mistrovství světa v triatlonu, na jehož organizaci jsme se podíleli společně. Zibi okolo sebe umí šířit energii, která spojuje lidi, a dokáže nadchnout vrcholové sportovce i naprosté začátečníky.
* Zibi, série vašich závodů se před dvěma lety rozrostla o Prahu. Podle čeho se v týmu rozhodujete, když si vybíráte novou lokaci pro Challenge Family?
Chceme růst a rozšiřovat pořadatelská místa. Při výběru nás zajímá více faktorů. Vždy, když nás osloví nový potenciální spolupořadatel, se ptáme: „Dejte nám pět důvodů, kvůli kterým by lidé z celého světa měli přijet závodit právě sem.“ Pokud nedokážou odpovědět, pak není důvod závod pořádat právě u nich. Takže primární roli hraje zajímavá geografie – chceme samozřejmě pokrýt všechny kontinenty. Nezapomínejme, že závody jsou součástí kvalifikace na mistrovství světa. Nesmírně důležitá je lokální podpora – od samosprávy i turistických organizací. A samotný závod se snažíme prezentovat jako festival sportu.
* Ano, vnímám jej dnes více jako event než jako pouhý závod.
Přesně tak – to je náš záměr a přání. V Praze jsme proto přidali i Hervis Challenge Junior, hudební produkci, promítání filmu – z čistě sportovní události nabízíme kulturní přesah. Je docela jednoduché zorganizovat běžecký závod, ale my chceme něco víc. Takže přerod ze závodu do eventu je docela výstižný popis. Má to také co do činění s naší cílovou skupinou. Nyní ji tvoří věková skupina mezi 30–40 lety. Ale teď přicházejí na řadu mileniálové a ti mají úplně jiné cíle než předchozí generace. Dříve byla série Challenge Family hodně o soutěžení, rychlosti, překonávání, dnes však chtějí lidé získat zážitek.
* Už to, že můžu soutěžit po boku profesionálů, je pro mě zážitek.
Ano, to dokáže vytvořit neskutečnou atmosféru. A řeknu to na úplně jednoduchém příkladu. Dříve řekl muž ženě: „Miláčku, pojedu na závody do Prahy. Chceš vzít děti a jet se mnou? Teď by ale muž řekl: „Miláčku, pojďme strávit v Praze pár úžasných dní – a já si tam stihnu odskočit i na závody.“ Chceme přinést přidanou hodnotu, kterou nabízí sport. Jde o životní styl, o boj proti nadváze. Chceme, aby se lidi hýbali – vždyť triatlon v sobě obsahuje tři nejvíce přístupné sporty pro všechny: plavání, cyklistiku a běh. A navíc se lidi na chvíli odpojí od svých počítačů a telefonů.
* Sám jsem byl u pořádání mistrovství světa 2017 ve slovenském Šamoríně. Viděl jsem, jak velmi složitá příprava i produkce to je.
Ano, musí se zajistit bezpečnost pro vodní část, dopravní zátarasy, návaznost na všechny disciplíny. A veřejnost se bude ptát – proč ta všechna omezení? Můžu i já z toho něco mít? Poslat závodit děti? Užít si hezký kulturní večer?
* Jak hodnotíš s ohledem na čtyřicet dalších produkcí právě české organizátory?
Smekám před nimi, jsou to úžasní lidé. Připravit na místě závody za pouhých šest hodin, přes noc, je světový unikát! Je to i díky řadě dobrovolníků, kteří nám všude na světě pomáhají. Co se mi na Češích obecně líbí nejvíc, je to, že na jedné straně mají důslednou orientaci na výsledek, drží strukturu, a na druhé straně umějí mít radost ze života. Prostě ideální koktejl.
* Jaký rozpočet stojí za takovou akcí, jako je Ford Challenge Prague?
Souvisí to samozřejmě s prestiží. V Praze existoval triatlonový závod, ale teprve před dvěma lety se dostal na úroveň Challenge závodů. Příprava je často dlouhá a podrobná, neboť se platí poplatek za možnost být součástí naší Challenge Family. Organizace tohoto ročníku přišla na 10 milionů korun, to už chce hodně obchodního umění. Pro srovnání – organizace zmiňovaného Mistrovství světa v Šamoríně přišlo na násobně více, a to včetně prize money pro vítěze.
* Outdoorové závody hodně závisí na počasí. Stalo se, že vám překazilo plány?
Děje se to, ale k triatlonu to prostě patří – přijímáme, co zrovna je. Loni jsme při jednom závodě naměřili 40 stupňů Celsia. Ve švýcarském Davosu naopak ráno sněžilo. Máme pro tyto účely vytvořenou knihu pravidel. Pokud venkovní teplota klesne pod určitou hladinu, plavecká část se zkracuje, nebo – jako v případě Davosu – se disciplína úplně zruší. V takovém případě je důležité umět sportovcům vysvětlit naše rozhodnutí tak, aby situaci pochopili.
* Zibi, jaký typ lidí nejvíce triatlon přitahuje? Jsou to manažeři jako já?
Je to rozdílné. U mladých lidí vidím jejich nadšení, že s vlastním tělem dokážou udělat ve třech naprosto rozdílných závodech takové výsledky! A mnozí opravdu neřeší vybavení – na trati můžete vidět kolikrát obyčejná městská kola. Ale čím je závod delší a čím více musí člověk trénovat, tím dražší výbavu používá. Na startu potkávám neskutečně vzdělané, úspěšné lidi, nejen manažery, ale i doktory či profesory, kteří už ve svém oboru něčeho dosáhli. Ale tam to většinou závisí i na týmové práci, koho máte vedle sebe. V triatlonu cílovou pásku protínáte sami. A úplně sami si taky musíte celou tu cestu až do cíle „odmakat“. Lidé prostě touží dosáhnout individuálního cíle. Každý člověk s sebou nese svůj příběh. A to mě na tom všem fascinuje.
* Mě to naprosto pohltilo! Za poslední půlrok se mi změnil život – plním tréninkové plány, svůj volný čas podřizuju přípravě i závodům.
Sport je výbornou školou pro život. Člověk se naučí disciplíně, vnímání limitů svého těla, respektovat druhé a hrát fair play.
* Vnímám sportovní vyžití jako výbornou terapii, práci s energií.
Ano, funguje tak. Je i vědecky doloženo, že tělo si při pohybu vytváří vlastní endorfiny – tedy hormony štěstí. A nesmíme zapomínat, že my lidé jsme stvořeni k pohybu, ne k sezení.
* Je pravdou, že co země, to rozdílný přístup ke sportu?
Ano. Mám neskutečný respekt k lidem tady v Čechách – tolik lidí se u vás věnuje sportu! A to, co se tady stalo s Challenge Prague během dvou let, je naprosto nevídané! Vyprodaný závod s 1600 závodníky na startu. Při druhém ročníku – nepředstavitelné! Minulý víkend jsem strávil v Bavorském lese a na Šumavě. Na české straně bylo tolik sportujících lidí! Běžci, cyklisté, bruslaři… Českou republiku srovnávám s jejich láskou k outdooru ke skandinávským zemím.
* Jak je to s dalšími atletickými disciplínami? Spolupracujete, nebo si každý řeší to svoje?
Máme značný přesah mezi disciplínami a samotnými sportovci. A navíc, není to tak, že si lidé řeknou: „Tak, a ode dneška začínám dělat triatlon.“ Většinou se rekrutují právě z jednotlivých disciplín a triatlon tvoří až další stupeň jejich sportovní kariéry. Někdy je to jako přirozené doplnění a odlehčení tréninku, obzvlášť pokud někoho trápí bolest kolenou, ve vodě je tolik nezatěžuje.
* Občas jsem překvapený, že mě trenér pochválí, když před závodem netrénuju. Mívám ale takový zvláštní pocit viny.
Trénink je vlastně katabolické vyvrcholení, ale nesmírně důležitá je adaptace těla a odpočinek. Obojí je stejně důležité jako trénink samotný. Váš trenér moc dobře ví, proč vám volno předepisuje. Vezměte si příklad z Lucy Charlesové. Šestadvacetiletá žena pokořovala jeden těžký závod za druhým, jela jako dobře namazaný stroj s neuvěřitelným počtem těžkých závodů během sezony a nyní si to bere svou daň – nezvládá dokončit závody pro vyčerpání organismu.
* Jsi neustále na cestách. Jak se udržuješ ve formě?
Je pravdou, že hodně cestuju. Snažím se jíst spoustu salátů a ovoce. A také využívám situací – pokud je v hotelu tělocvična, jdu si zacvičit nebo aspoň zaběhat. V zimě jezdím na běžky, doma jsem často na kole. Kdybych se nehýbal, asi bych se brzy zbláznil.
* Líbí se mi možnost štafetového závodu, to bychom mohli v našem mediálním domě příští rok vyzkoušet.
Jděte do toho! Štafety jsou výborná teambuildingová aktivita. Musím se přiznat, že nejlépe nám tyto štafety fungují v Amsterodamu. Tým hlavního sponzora, jedné významné banky, cíleně implementoval principy týmové štafety do procesu teambuildingu. Na startu se pak staví 150 týmů jen od této banky! Pořádají tréninky, interní závody, výživové semináře… Považuji to za naprostou bombu! Pro zaměstnavatele a podnikatele je samozřejmě klíčové, aby měli v týmu zdravé kolegy, kterým na sobě záleží, cítí se spokojeně ve svém těle i ve své mysli a dokážou pracovat jako jeden tým.
* A jaké jsou další výzvy v rámci Challenge Family?
Před nedávnem jsme představili nová závodní místa v Mexiku a v Hongkongu. Z toho mám velkou radost.
ZIBI SZLUFCIK
Ředitel světových triatlonových závodů Challenge Family, jehož součástí je nyní i Challenge Prague. Pochází z Polska, ale už téměř třicet let žije v Německu. Se svou anglickou ženou má dvě dospělé děti. Challenge Family pořádá ročně 41 závodů ve 21 zemích se 75 000 sportovci na startu.
„SEZENÍ V KANCELÁŘI JE PRO TĚLO STEJNĚ ŠKODLIVÉ JAKO KOUŘENÍ.“
