Kvůli prohibici a obchodní válce s Brity se z irské whiskey stal ohrožený druh. Teď se uisge beatha dere zpátky
Při natáčení Vzpomínek na Afriku chyběl Sydneymu Pollackovi do jedné hloubavé scény parťák pro Meryl Streepovou. „Ze štábu mi volali, že potřebují láhev whiskey,“ vypráví její znalec John Quinn, jak do oscarového filmu propašoval láhev jamesona, „tenkrát mě ten product placement stál pět láhví whiskey, dneska by nestačilo ani několik milionů dolarů.“ Tenkrát byl rok 1985, irská whiskey byla prakticky na dně a v zemi, která dala tomuto nápoji jméno, existovaly všeho všudy dvě destilerky.
Whisky s „e“
Uisge beatha (čti iške bá), latinsky aqua vitae, česky nejlépe asi „živou vodu“ začali v Irsku vyrábět katoličtí mniši už někdy v šestém století. Na tomhle exkluzivním know-how seděli dalších tisíc let, než jejich řády v 16. století rozpustil Jindřich VIII. a zrekvíroval ve prospěch koruny veškerý církevní majetek.
V té době už uisge beatha vyhledávali šlechtici a duchovní po celé Evropě. Jakmile přestala být whiskey výsadou elit, začal se komolit i název, takže v 17. století už se používal termín „uiskie“, který se na začátku 18. století změnil na „whiskie“. V té době už nebyla živá voda dávno výsadou jen Irska, ovšem ve srovnání s tím, co se pálilo třeba ve Skotsku, byla stále považována za kvalitnější. Nejspíš i proto Irové lpěli na „e“ ve slově whiskey, aby se odlišili od skotské whisky.
Zlaté časy irské whiskey přišly v 19. století. Počet destilerek mezi roky 1823 a 1840 vzrostl ze 40 na 86, přičemž jenom v Dublinu jich fungovalo šest. Hlavní značky jako Powers nebo Jameson zaměstnávaly stovky dělníků a měly vlastní bednáře, kováře, podkoní i tesaře. Mezi lety 1823 a 1900 se zvýšila produkce irské whiskey čtyřikrát – na dvanáct milionů devítilitrových beden (v těchto jednotkách se udává dodnes) ročně.
Dominantní postavení si Irové moc dlouho neužili. Především už ve druhé polovině 19. století nezachytili revoluční změnu, kterou byl vynález tzv. kolonového destilačního přístroje (column still), jenž na rozdíl od destilace v tradičních měděných kotlích (pot still) umožňuje kontinuální, efektivnější destilaci, a tedy levnější a rychlejší výrobu. Skotové přešli na vynález Aenease Coffeyho velmi rychle a jejich zvýšená produkce prudce srazila ceny. Větší rány ale výrobcům whiskey zasadily války a politika. V roce 1916 přišlo neúspěšné tzv. velikonoční povstání proti britské nadvládě, o rok později se úplně přestalo pálit, protože veškerý ječmen si přisvojila armáda. A potom se Irsku přihodila prohibice – respektive americký Volsteadův zákon z roku 1919, který výrobce destilátů ze dne na den připravil o zdaleka největší trh. Pověst irské whiskey tehdy navíc těžce poškodili černé palírny a pašeráci, kteří kdejakou životu nebezpečnou hrůzu vydávali za irskou whiskey. Proto už irská pozice na americkém trhu nikdy nebyla taková jako před prohibicí.
Ránu z milosti byznysu s irskou pálenkou zasadil divoký rozchod s britským mocnářstvím. Po osamostatnění v roce 1921 následovala občanská válka a o něco později i (pro Irsko) sebevražedná obchodní válka s dominantním sousedem. Výsledkem byla faktická ztráta přístupu na 25 procent světových trhů. Irové tím přišli v podstatě o veškerá odbytiště. Palírenský byznys od té doby jen skomíral a postupně se scvrkával. V roce 1953 už mělo Irsko jen šest palíren, které dodávaly téměř výlučně jen na domácí trh, v roce 1966 zbývaly už jen čtyři a nakonec dvě…
Vzkříšení
V sedmdesátých letech vyprodukovaly všechny irské destilerky dohromady všeho všudy 400 tisíc beden whiskey. V následující dekádě, kdy Pollack natočil Vzpomínky na Afriku, se irská whiskey pomalu začala zvedat. V roce 1987 se otevřely brány Cooley Distillery, první nové palírny v Irsku po víc než sto letech. A o rok později potenciál irské whiskey pochopili i investoři, když do Irish Distillers (Jameson, Paddy, Powers) vstoupila skupina Pernod Ricard, které mimo jiné patří i česká Becherovka. Od té doby následovaly další velké značky: Diageo koupilo Bushmills, William Grant & Sons má Tullamore D. E. W.
a Beam Suntory vlastní Cooley Distillery.
„Irská whiskey je teď sexy, což nám v prodeji velice pomáhá,“ tvrdí již zmiňovaný John Quinn, který se v branži pohybuje už od roku 1974 a momentálně má velmi příjemnou práci s titulem Global Brand Ambassador Tullamore D. E. W. „Z velmi malé základny rosteme jako celek o deset procent, což ale znamená 600 tisíc beden ročně. To je fantastické,“ vykládá. Renesance irské whiskey je dobře patrná právě na příkladu Tullamore D. E. W. Tradiční irská whiskey přišla o vlastní palírnu v roce 1954 a od té doby stejně jako většina ostatních značek vyráběla v Middletonu. Bylo to levnější a udržela se naživu, ale neměla šanci se nijak rozvíjet. To by se teď mělo radikálně změnit. A starají se o to paradoxně Skotové. V roce 2010 Tullamore D. E. W. převzala za 300 milionů eur značka William Grant & Sons, která kromě Grant’s vyrábí i známou single malt whisky Glenfiddich. Přesně šedesát let po zavření staré palírny Tullamore D. E. W. postavili za městem za 35 milionů eur úplně novou. Ta má kapacitu 1,5 milionu beden ročně, takže se stávajícím zhruba milionem beden má Tullamore D. E. W. slušný potenciál rozvoje. Ještě minimálně další dva roky ale může prodávat jenom to, co se vyrobilo a zrálo v Middletonu. Musíte čekat přinejmenším tři roky, než v sudech vyzraje.
„S whiskey je to běh na dlouhou trať,“ říká Jennifer Proctorová, která dříve pracovala pro Glenfiddich a teď má na starost novou destilerku v Tullamore.
Do světa
Pod křídly velkých světových značek se irské whiskey otevřela spousta velkých světových trhů. A výroba rychle rostla – v roce 2008 už se vyrobilo 4,4 milionu beden whiskey, v roce 2013 pak 6,2 milionu. To je ovšem pořád jen polovina objemu, kterým Irové krmili světový trh před více než sto lety.
Proto dál expandují. V roce 2013 byly v Irsku stále jen čtyři funkční destilerky, o rok později už jich bylo jedenáct a plánuje se výstavba dalších osmnácti. Zdá se, že kolébka živé vody si chce vzít svoje „právoplatné“ místo zpátky. Má ale hodně co dohánět, protože třeba ve Skotsku je funkčních palíren stovka. Úkol z pohledu Irů zní jasně: „Musíte přimět lidi, aby si zrovna tu vaši whiskey koupili, vypili ji a zaplatili za ni. A aby si ji příště chtěli dát zase,“ říká Quinn.
A která je tedy lepší, prodejní jednička Jameson, nebo dvojka Tullamore? „To si netroufnu říct. Každá je trochu jiná, záleží, jak komu sedne,“ odpovídá trochu překvapivě ambasador Tullamore. Už méně překvapivě potom dodává: „Ale Tullamore má určitě bohatší chuť.“
Daleko za nejlepšími
Kolik se prodá celosvětově tvrdého alkoholu
Rok 2013 (v tis. Růst 2003–2013
9litrových beden) (v %)
Vodka 96 655 6,0
Skotská whisky 89 003 2,3
Rum 50 161 2,8
Americká whisky 44 180 3,4
Tequila 24 051 5,1
Gin 19 035 1,0
Koňak 12 362 2,1
Japonská whisky 7 682 0,0
Irská whiskey 6 860 8,9
Zdroj: IWSR 2013
Z velmi malé základny rosteme jako celek o deset procent, což ale znamená 600 tisíc beden ročně. To je přece fantastické.
Velké plány Destilérky v Irsku
Existující
Kilbeggan Distillery, West Meath
Irish Distillers, Cork
Cooley Distillery, Louth
Bushmills Distillery, Antrim
Nové
West Cork Distillers, Cork
Dingle Distillery, Kerry
Alltech Distillery, Carlow
Teeling Whiskey Company, Dublin
Tullamore D. E. W, Offaly
The Shed Distillery, Leitrim
Echlinville Distillery, Down
Plánované
Zdroj: IWSR 2013
O autorovi| Tomáš Jeník, jenikt@mf.cz
