Štědrý sociální systém financovaný zahraničními půjčkami zpravidla končíbolestným utahováním opasků. Maďarský ekonomický model je názorným příkladem, jak populistické sliby voličům a žití na dluh může končit.
Bývalý předseda maďarské vlády Ferenc Gyurcsány se v roce 2006 přiznal ke lži o ekonomické situaci země.
Autor: ec.europa.eu
Vyplacení třináctého důchodu ze zisku ČEZ, zrušení poplatků ve zdravotnictví a proplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci – to jsou plány ČSSD v době hospodářské krize. Ekonomové se obávají, že pokud levice podobné kroky prosadí, Česku hrozí maďarský scénář.
Maďarská ekonomika je ve vážném stavu, hospodářství zažívá silnou recesi a životní úroveň obyvatel klesá. Inflace se pohybuje kolem pěti až sedmi procent, forint oslabil meziročně vůči euru o 12 procent, zvyšuje se nezaměstnanost, průměrná hrubá mzda činí v přepočtu kolem 15 tisíc korun. Domácnosti nejsou schopny splácet úvěry a hypotéky. „Cesta do dluhové pasti byla dlážděna úmyslem vybudovat prosperující sociální stát. Ale nejdříve je třeba vybudovat prosperitu. Teprve pak lze velkoryse rozdávat. Opačný postup nefunguje. Zemi, která se snaží nejprve rozdávat a teprve pak budovat, čeká ekonomický debakl,“ varuje ředitel pro strategii společnosti Partners Pavel Kohout a Maďarsko uvádí jako odstrašující příklad.
Levice dovedla Maďarsko na pokraj bankrotu
V Maďarsku proběhly privatizace a modernizace hospodářství po pádu komunismu na rozdíl od jiných zemí východního bloku bez větších problémů. Důvodem bylo reformované hospodářství, které se již od 60. let zaměřilo zejména na export. K hladkému přechodu přispěla i existence soukromého sektoru. V 90. letech se proto ekonomická situace rychle zlepšovala, i když země byla z dob socialismu značně zadlužena. Maďarsko se ale stalo miláčkem zahraničních investorů. Až třetina investic mířících do východní Evropy skončila právě v Budapešti. V roce 2001 bylo Maďarsko vnímáno jako úspěšná reformní ekonomika. Veřejný dluh se podařilo stáhnout z 85 na 52 procent HDP. Maďarsko vykazovalo silný růst a hospodářství bylo v průměru Evropské unie. Tento růst se však v roce 2006 zastavil a tehdejší předseda vlády Ferenc Gyurcsány se přiznal ke lži o ekonomické situaci země.
V roce 2006 dosáhl deficit státního rozpočtu rekordních 9,4 procenta HDP. Guyrcsány prosadil balíček úsporných opatření, aby napravil škody napáchané v předchozích letech. Balíček ovšem nestál na snížení státních výdajů, ale naopak na zvýšení příjmů – zvýšení daní, administrativních a jiných poplatků. Nepopulární opatření a zamlčování reality nakonec stálo Guyrcsányho hlavu. Nový premiér Gordon Bajnai ve snaze obnovit stabilitu v ekonomice škrtl třináctý důchod a třináctou mzdu ve státní sféře a přišel s dalšími drastickými rozpočtovými škrty.
Kde byl počátek cesty ke dnu? Politici nevyužili výhodnou situaci k reformám, naopak rozhazovali plnými hrstmi. Takové chování přineslo veřejný dluh přes 70 procent HDP, což je nejvíce v celé východní Evropě. Polský dluh je kolem 40 procent, slovenský a český zatím dosahuje necelých 30 procent.
Nad poměry utráceli i občané
Už v roce 2006 mělo Maďarsko obrovský státní dluh. „Když přišla světová finanční krize, došlo k náhlému zastavení finančních trhů a spolu s tím se zastavila i ekonomika. To mělo vážný dopad na maďarské hospodářství, které bylo už předtím v obtížné situaci. A pak se od Maďarska odklonili i investoři,“ popisuje viceguvernérka Maďarské národní banky Julia Királyová. Uvádí, že podobně jako stát se chovali i samotní občané. „Poměr mezi vklady a půjčkami dosáhl 150 procent, to znamená, že na jedno uložené euro bylo půjčeno 1,5 eura.“ Pro srovnání – v České republice byl tento poměr 80 procent.
Podle Királyové je velkým problémem maďarské ekonomiky vysoký podíl úvěrů v zahraničních měnách, které domácí banky poskytovaly firmám i spotřebitelům. Stát, firmy i občané si půjčovali eura nebo švýcarské franky kvůli úrokovým sazbám, které byly v porovnání s maďarským forintem podstatně nižší. I dnes musí centrální banka kvůli vysoké inflaci udržovat vysoké úrokové sazby na úrovni, která je jednou z nejvyšších v Evropě. V říjnu 2008, kdy byl forint pod tlakem, musela maďarská centrální banka zvýšit úrokové sazby až na 11,5 procenta, aby podpořila domácí měnu a udržela inflaci na uzdě.
Maďarským domácnostem, které si vzaly hypotéky v cizí měně, se vzhledem k prudkému pádu forintu takové hypotéky značně prodražily. Často nejsou schopny je platit a jejich domy končí v exekuci. Maďarské zaměstnance nesužují jen kvůli vysoké inflaci rostoucí ceny, ale jsou zatíženi i vysokými daněmi a odvody v průměrné výši 54,1 procenta mzdových nákladů. V Česku je to pro srovnání 43,4 procenta.
Příliš mnoho důchodců
Podle Pavla Kohouta tíží Maďarsko ještě další problém. „Desetimilionový stát má nyní tři miliony důchodců, Česko zhruba dva miliony. V české ekonomice však odvádí sociální pojištění 5,146 milionu lidí, v Maďarsku jen čtyři miliony,“ konstatuje.
„Žili jsme z externích financí. Ale něco jako oběd zdarma ve finančním sektoru neexistuje. Proto jsme byli tak zranitelní při nástupu globální krize,“ vysvětluje viceguvernérka Maďarské národní banky. Nejzadluženější země východní Evropy musela žádat o pomoc mezinárodní organizace. Mezinárodní měnový fond, Evropská unie a Světová banka už vloni na podzim poskytli potácející se ekonomice záchranný balíček v hodnotě 20 miliard eur. Kdyby Maďarsko půjčku nedostalo, čekal by ho pravděpodobně bankrot.
Dalšího zadlužování a závislosti na zahraničních půjčkách se maďarští finančníci i politici bojí. „Vydáváme další státní dluhopisy, nebudeme čerpat celý úvěr z MMF,“ tvrdí Királyová. Jenže maďarské vládě se nedaří umístit všechny dluhopisy na trh, protože trh se státními dluhopisy je téměř paralyzován. Maďaři příliš bankám nevěří. „Mnozí z nich si koupili akcie bank a ztratili spoustu peněz,“ dodává Julia Királyová.
