Karel Schwarzenberg
Vsázím láhev nejlepšího šampaňského, že se do roka náměty Dřevíčské výzvy objeví v programu některých politických stran, prohlašuje Karel Schwarzenberg, majitel mnoha zámků a zámečků a jeden z největších vlastníků nemovitostí nejen v této zemi.
Karel Schwarzenberg (62) emigroval s rodinou v roce 1948 do Rakouska, kde studoval lesnictví a práva. V 80. letech působil jako předseda Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva, na jeho zámku v Bavorsku byl archiv československého disentu a exilu. V roce 1990 a 1991 byl vedoucím prezidentské kanceláře, pak stál dva roky včele nadace Bohemiae. Je rozvedený, má tři děti.
EURO: Jste šedou eminencí? SCHWARZENBERG: Ne, zajisté ne. EURO: Pokládáte se za člověka s vlivem? SCHWARZENBERG: S omezeným. EURO: Omezeným na koho nebo na co? SCHWARZENBERG: Na málo věcí. Aby člověk měl vliv, tak musí mít buď moc - já žádnou nemám - nebo musí mít alespoň veliké prostředky. Mám sice spoustu nemovitostí, ale peněz mám zatraceně málo a ty jdou na nějaké zoufalé střechy a zříceni ny a podobné věci. A nejsem v žádné straně nebo nějakém svazu průmyslu, prostě tam, kde má člověk opravdu vliv. Jediné, co mám, je to, že znám dostatečně lidí po celém světě, takže jsem schopen s nimi mluvit. To je vše. EURO: Když známosti nepokládáte za vliv, pak alespoň chtěl byste ho mít? SCHWARZENBERG: Někdy ano, někdy mě to docela baví. EURO: Není akce zvaná Dřevíčská výzva snahou mít vliv? SCHWARZENBERG:Spíše bych řekl, že to byla snaha trochu rozhýbat dnešní stav v zemi a dnešní situaci ekonomiky. Obsahem, dobrými jmény z vědy, z průmyslu, z českého hospodářství, které se pod ni podepsaly. Nikoliv člověkem , který byl náhodou hostitelem. EURO: Nebudete přece předstírat, že jste byl hostitelem v Dřevíči náhodou. Jak jste se jím opravdu stal? SCHWARZENBERG: Jediné, co jsem za celý svůj život pořádně dělal, bylo to, že jsem se vždycky pokoušel lidi dostat dohromady. Já jsem takový tmelicí činitel. Dělal jsem to od studentských let, to mě vždycky zajímalo. Nikdy jsem se nepovažoval za v elikého vědce nebo něco takového, ale celkem se mi vždycky dařilo dávat lidi dohromady. A já jsem považoval při stavu věcí u nás za důležité něco takového udělat, dát různé lidi dohromady. EURO: Signatáři výzvy jsou vaši pravidelní hosté nebo vaši přátelé, či jste je dal dohromady, jak tvrdíte, jen za tímto účelem? SCHWARZENBERG: Částečně jsou to lidé, které dlouho znám a s kterými se stýkám, a ti už také vícekrát v Dřevíči byli. Částečně si vždycky přizvu lidi, které k nějakému účelu považuji za důležité. Lidi, které mají vlastní nápady - tak se ta skupina vždy o něco rozšíří. EURO: Pozval jste někoho, kdo odmítl? Nebo všichni, které jste pozval, také pozvání přijali? SCHWARZENBERG:Nepamatuji si, že by někdo odmítl. EURO: Když jste byli znepokojeni situací v naší zemi, proč jste si předem nezajistili náležitou politickou podporu, ať už u poslanců nebo u některé politické strany? SCHWARZENBERG: Poněvadž základní myšlenka byla, že výzva nemá být spojena s nějakou politickou stranou nebo s nějakým politickým centrem, nýbrž že má opravdu vyjadřovat názor lidí, kteří na ni pracovali. Je to podklad, který je k d ispozici všem politickým stranám, všem poslancům, kdokoliv se o to zajímá, tak si ho může na internetu najít, může ho využít, postavit se proti tomu nebo cokoliv jiného. Já ani celá ta skupina nemíníme suplovat roli politických stran, které mají v parlamentní demokracii svou nezastupitelnou roli. My nemíníme suplovat vládu. Považujeme jenom za nutné, aby se člověk neoddával středoevropské rezignaci, že všechno se musí přenechat státu či takzvaným institucím k tomu povolaným. Nýbrž tady př ijímáme zdravou myšlenku - občane, dělej něco sám. EURO: Ale každá z vámi navozených myšlenek - a nediskutuji teď o tom, jestli jsou dobré nebo špatné - potřebuje k realizaci politickou podporu v Parlamentu. SCHWARZENBERG: Samozřejmě. Doufám, že poslanci uznají, že naše myšlenky nejsou namířené proti některé z politických stran, opravdu nejsou zamířeny ani vůči nějakým osobnostem, nýbrž je to materiál, který ve svém obsahu považujeme za správný, byť o detailech lze diskutovat. A taky mezi těmi, kteří ho podepsali a kteří na tom pracovali, byly velice živé diskuse, než se na něčem signatáři sjednotili. Je to alespoň nabídka a výzva, aby se něco udělalo, poněvadž v současnosti spíše trpíme tím, že se nic neudělalo, že se všechno oddaluje, a to je to nejhorší. EURO: Máte už nějakou odezvu na vaši výzvu? SCHWARZENBERG: V tisku byly velice zajímavé odezvy. EURO: Tisk ale není ten, kdo bude rozhodovat. Ozvali se ti, kterým se říká decision makers? SCHWARZENBERG: Samozřejmě, i když různě. Očekávali jsme, že se šéfové těch největších politických stran k tomu postaví skepticky, to je samozřejmé. Menší strany se staví příznivě, to je od nich velice hezké. EURO: Které menší strany? SCHWARZENBERG:Jak unie, tak lidovci. Že s tím komunisté nebudou naprosto srozuměni, to je pochopitelné, ale ty dvě strany s tím víceméně souhlasily - i když každá má svoje námitky. Také je zajímavé, že i z těch velkých stran s e někteří jejich členové vyjádřili docela pozitivně, alespoň co jsem tak zaznamenával, protože bezprostředně po té tiskové konferenci (na ní signatáři výzvu předložili - pozn. red.) jsem musel odletět do zahraničí, protože taky musím vydělávat peníze, a teprve teď jsem se před pár dny vrátil. A chci se s vámi vsadit o láhev nejlepšího šampaňského, že do roka a do dne se přinejmenším některé z myšlenek Dřevíčské výzvy objeví v programu některé nebo některých už existují cích politických stran. Jsem smířen s tím, že vždycky je v praxi určité zdržení. EURO: Svého času jste koketoval s ODA. Ty vztahy plné lásky panují dál? SCHWARZENBERG:Nepatřím k lidem, kteří vůči nějaké politické straně mají pocit lásky. Nicméně jsem ji považoval za celkem rozumnou politickou stranu, měl jsem tam také několik přátel, a když Michael Žantovský, se kterým jsem velice úzce spolupracoval, kandidoval na senátora, tak bych býval do té strany tehdy vstoupil, abych ho podpořil. EURO: Pokud byste nyní dostal nabídku členství z některé politické strany, u které byste reagoval pozitivně? SCHWARZENBERG:Já vám něco řeknu. Zní to velice bezcharakterně, ale asi bych to u různých stran zvážil podle toho, jestli to má smysl. Už nejsem tak mladý a dychtivý, že by mě hrozně lákalo vstoupit do politiky. Asi bych spíše řekl - je to velice hezké, že chcete, abych kandidoval, ale co to má znamenat, proč? Jenom se státi poslancem či senátorem, to už opravdu není pro mě. EURO: A není snad dřevíčská sešlost zárodkem nějaké nové strany? Nebo snad pokusem vytvořit programovou základnu pro nějakou novou budoucí politickou koalici? SCHWARZENBERG:Ne, o straně nemůže být ani řeči. Tam byli vysloveně lidé, o kterých vím, že se cítí blízcí alespoň třem stranám, či dokonce čtyřem. Tedy jsou mezi nimi zastoupeny alespoň čtyři strany, tak to nebude zárodek něčeho nového. To byla spíše opravdu parta, která měla zájem něco spolu vytvořit. A myslím si také, že někdy se jim ty diskuse líbily, poněvadž to bylo v soukromém prostředí, takže se nemusely brát ohledy. A tak to byla velice dobrá otevřená diskuse. EURO: Sledujete pokusy sociálnědemokratické vlády o revitalizaci průmyslu? Pokud ano, jaký na ně máte názor? SCHWARZENBERG: Já doufám, že něco z těch pokusů taky bude, prozatím sledujeme pouze porodní křeče. Nicméně já jsem ze dvou věcí trochu zpocený. Zaprvé se vše zase podle osvědčené české zásady oddálilo, místo toho, aby padlo rozhodnutí. Za dr uhé ty dva koncepty (Mertlíkův a Grégrův - pozn. red.) vycházejí z dosti odlišných základních úvah. Jak se vůbec mohou sjednotit, to je pro mě zatím ještě malinké tajemství. Obávám se, že to, co z toho vyleze, bude jenom minimum, protože j ediné, na čem se mohou sjednotit, je minimum a na to je situace příliš vážná. Já nemám dojem, že máme ještě dosti prostoru, abychom si hráli. EURO: Jak v Dřevíčské výzvě, tak koneckonců i v obou revitalizačních variantách se hovoří o významu vlastníka. Jak vy se díváte na roli vlastníka coby podnikatele? SCHWARZENBERG:Majitel je klíčový. Vždycky. Samozřejmě když se majitel o firmu nezajímá, tak upadá. EURO: Co když se zajímá, ale neumí to? SCHWARZENBERG:Tak zkrachuje. To je mi ho velice líto, ale prostě z toho vypadne. Když neumí být podnikatelem, tak má dvě možnosti. Buď tuto roli chce hrát dál a pak to skončí špatně. Nejde o nic jiného než o čistící proces, kt erý v hospodářství běžně existuje. Nebo může říci, ať to dělá místo něj někdo jiný. Dnes jsou možnosti svěřit správu majetku někomu, kdo to umí. Nebo může podnik prodat. Ale dle mého názoru je čistící proces strašně nutný. Člověk jistě někdy tím čis tícím procesem trpí, každý, kdo dlouho a léta podniká, se musí někdy vzdát něčeho, co se mu prostě nepodařilo. To k tomu prostě patří. EURO: Vy jste jedním z významných vlastníků Becherovky. Jak moc jste ji coby vlastník už ovlivnil? SCHWARZENBERG: Já jsem jenom jeden z akcionářů. EURO: Ale s velkým podílem. SCHWARZENBERG: Poměrně. My všichni akcionáři společnosti Salb, která zvítězila při privatizaci Karlovarské Becherovky, velice dobře spolupracujeme a velice brzy jsme našli společnou řeč. Totiž že nejdůležitější na začátku každého takového projektu je vybudovat odbytovou síť - silnou, samostatnou, je nutné vybudovat dobré vztahy se zákazníky a pak prozkoumat všechny možnosti, které máme. A teprve potom se má vyjít s nějakým novým výrobkem. Prostě nejdřív dát podnik a hl avně marketing do pořádku. EURO: Výsledky Becherovky moc povzbudivé nejsou, nemáte obavu, že přijdete s křížkem po funuse? SCHWARZENBERG: Nepopírám, že ty výsledky jsou toho času slabé. Je to ovšem součást všeobecného ekonomického poklesu v naší zemi. Becherovka přece není zrovna levný nápoj. Moc jsme ji nezdražili, ale levný nápoj to není. Sledujeme všechno vel mi bedlivě, protože nás to zajímá. Jak lidé mají málo peněz, tak přecházejí na levnější nápoje. Což je přirozené chování trhu: když je málo peněz, tak se přechází na levnější výrobek. Očekávali jsme to a taky se to stalo. Jsem přesvědčen - přestože si nemyslím, že se tady hospodářská situace rychle zlepší - že vše, co budeme v Becherovce dělat, bude mí t nakonec svůj úspěch. Já bych nerad do managementu mluvil, ale máme své představy, co během toho roku uděláme. A jsem si jist, že to bude mít své výsledky. Ale nepopírám, že to nějaký čas ještě bude trvat. A ještě něco se na výsledcích Bechero vky obrazilo. Nejenom pokles hospodářský, nýbrž také to, že se zhoršily daňové podmínky. EURO: Jednou z podmínek soutěže o Becherovku bylo také urovnání sporů s firmou Underberg. Jak toto jednání pokračuje? SCHWARZENBERG:Pokračuje. EURO: Pokročilo tak, že spory budou v dohledné době vyřešeny? SCHWARZENBERG:Já jsem o tom přesvědčen. EURO: Dokdy spor skončí a jak? SCHWARZENBERG: To bych byl opravdu pitomec, kdybych vám to říkal teď, než to ukončíme. EURO: Neobáváte se, že by společnost Salb nemusela splnit všechny podmínky soutěže a že by pak musela svůj podíl vrátit státu? SCHWARZENBERG: Ne, z toho opravdu strach nemám. EURO: Říkáte, že nemáte peníze, ale máte velký majetek. Je obtížné ho v České republice spravovat? SCHWARZENBERG:V zásadě to není o nic těžší než kdekoliv jinde. V České republice jsou však dva problémy, které jinde zas až tak obvyklé nejsou. Tím prvním je oněch padesát let, kdy se se spoustou budov nic nedělo, takže ty jen a je n chátraly. Orlík byl třeba jakž takž v pořádku, ale všechno ostatní, mnohé menší budovy byly skoro ruiny. Prostě přerušení péče na padesát let mělo devastující dopad. Dneska už vím docela dobře, že nestačím na to, abych všechno dal do pořádku. Druh á věc, která je tady pozoruhodná - a nejen ve správě nemovitostí, ale v celém podnikání - to je zdejší byrokracie. EURO: Pokládáte se za Švýcara, Čecha, Rakušana, moderního Evropana, či dokonce v globalizujícím se světě za ještě modernějšího světoobčana? SCHWARZENBERG: Jsem samozřejmě Evropan, to je jasné. Ale celý život jsem byl českým občanem. A vždy jsem se za takového považoval. Měl jsem veliké štěstí, že naše rodina má nějakých tři sta až čtyři sta let švýcarské občanství, takže jsem mo hl cestovat po světě se švýcarským pasem. Za to jsem velice vděčen. A žil jsem přes třicet let v Rakousku, a tak se stalo mým druhým domovem. To je jasné. Když člověk někde tolik let žije, chodí tam do školy, má tam své první lásky… EURO: A kde máte poslední lásky? SCHWARZENBERG: No tady, v této zemi samozřejmě. Ale chtěl jsem jen říci, že člověk je ovlivněn zemí, kde strávil takový kus života. Jsem samozřejmě ve Vídni stejně doma jako v Praze či na Orlíku. Víte, řeknu jednu historku, myslím, že d ost typickou. Už někdy koncem šedesátých let, kdy jsem pořádal různé večeře a podobné příležitosti, a dával tak lidi dohromady, tak ke mně na večeři přišel s nějakými pány také tehdejší vůdce rakouské sociálnědemokratické opozice Bruno Kra iski. Během večeře zazvonil telefon. Šel jsem k telefonu a delší dobu jsem mluvil. Sotva jsem položil telefon, otočil se na mě Bruno Kraiski a povídá: „Vy jste mluvil česky, s kýmpak mluvíte česky? Já jsem řekl: „S otcem - otec něco potřeboval, tak mi zavolal. „A vy mluvíte v rodině s otcem česky? Jemu to bylo tak nápadné, mně to bylo samozřejmé. EURO: Mluvíte opravdu doma česky? SCHWARZENBERG: Doma? To je trošku těžké. Moje děti vyrostly v Rakousku, pro ně je to přeci jenom obtížné hovořit česky, tím spíše, že jejich matka je Rakušanka. Se syny tedy mluvím německy, ale se sourozenci většinou česky.
