Opoziční smlouva říjen přežije.
V polovině října projde opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS tvrdou zkouškou. Někteří představitelé ODS totiž pohrozili, že pokud do 15. října nebude dokončen společný návrh reformy volebního zákona, opoziční smlouva by mohla být zrušena. Podle nynějšího rozložení sil v obou těchto stranách se však zdá, že zatím jde stále ještě jen o hrozbu planou.
Situace uvnitř ČSSD i ODS si jsou přitom dost podobné. Jejich šéfové mají zájem na zachování statutu quo. Proto dosadili svoje spolehlivé lidi do společné komise, připravující návrh volebního zákona. Když se komisi nepodaří úkol splnit do zmíněného termínu, může se stát, že ODS jednání se sociálními demokraty o volebním zákoně ukončí a začne hledat podporu u jiných parlamentních stran. Další setrvávání v opoziční smlouvě by pak ovšem podle mnohých členů ODS zcela ztratilo smysl a diskuse o jejím vypovězení by nabyly na intenzitě.
Bližší košile než kabát.
Situace v ODS zavdává Miloši Zemanovi oprávněný důvod k obavám. Nejdůležitější je pro něj nerozhněvat ODS, aby vydržela opoziční smlouva. Na budoucnosti strany mu již nezáleží. Po skončení volebního období chce odejít d o politického důchodu, a zda bude mít ČSSD šance uspět v příštích volbách, se jej už netýká.
Řada sociálních demokratů bez ohledu na to, ke kterému stranickému křídlu se hlásí, je přesvědčena, že kdyby konečné rozhodnutí bylo jen na Miloši Zemanovi, dohoda by dávno ležela podepsána na stole. A to se všemi ústupky vůči ODS. „Zeman je od poč átku dohodnut s Klausem a je rozhodnut proválcovat to za každou cenu, hlavně aby udržel svou vládu u moci až do konce, tvrdí jeden z členů vedení ČSSD, který si nepřál být jmenován.
Strach z návrhů ODS sdílejí ti, kteří mají v sociální demokracii dlouhodobější plány, například šéf poslanců Stanislav Gross a místopředsedkyně strany Petra Buzková. Obávají se totiž, že pokud by ČSSD přistoupila na změny volebního zákona navrhované ODS, spáchala by politickou sebevraždu. ODS preferované snížení počtu poslanců a zavedení takzvané Imperialiho metody přepočítávání voličských hlasů na mandáty usnadňuje silným politickým stranám získat většinu ve sněmovně a eliminuje z politického výsluní strany slabé. Jinak řečeno, vede k vytvoření systému dvou stran, které se střídají u moci. Při současném stavu preferencí, kdy sociální demokraté stále ztrácejí voličskou podporu, by použití Imperialiho systému znamen alo posílení vlivu Občanské demokratické strany a komunistů, kteří od ČSSD hlasy přebírají.
Konečně příležitost.
V Občanské demokratické straně je odpor vůči opoziční smlouvě stále silnější. Jakékoliv zaváhání ze strany ČSSD by proto bylo dobrým důvodem k jejímu zrušení. A blížící se prosincový kongres, kde se bude volit nové ved ení strany, je vhodným místem pro vznášení podobných protestů. To si plně uvědomuje místopředseda Miroslav Macek, který jako první vypovězením opoziční smlouvy pohrozil nahlas. Moc dobře totiž ví, co chce členská základna nyní slyšet. A k Macko vi se připojuje i další z místopředsedů strany Ivan Langer: „Pokud se na změně volebního zákona nedohodneme, bude to znamenat konec opoziční smlouvy. Podle něj sice není zcela nutné dodržet stanovený termín 15. října, do prosincového kongresu však musí být jasno.
Václav Klaus stejně jako Miloš Zeman však nevidí podobné radikální názory ve své straně rád. Ivan Langer byl z první vyjednávací komise odvelen a noví členové patří vesměs mezi šéfovi loajální. Jeden z nich - místopředseda strany Miroslav Beneš - tvrdí, že hrozby o vypovězení opoziční smlouvy nejsou zdaleka tak horké. „Opoziční smlouva nevznikla jen kvůli volebnímu systému, a pokud se do 15. října nenajde řešení, není jedinou možnou reakcí vypovězení opoziční smlouvy, říká. Je dním z dalších kroků podle něj může být třeba dohodovací řízení na úrovni předsedů stran. Na námitku, že tím by se zřejmě nic nevyřešilo, protože i předsedové potřebují mít pro svá stanoviska posvěcení stranických orgánů, uvedl, že mají v záloze řadu dalších možností, o kterých však zatím nechce hovořit.
Týdeníku EURO se podařilo zjistit, že v ODS je stále ještě jednou z uvažovaných variant možnost vyjednávat o změně volebního zákona s ostatními parlamentními stranami, tedy Unií svobody a lidovci. Čtyřkoalice, tvořená kromě Unie svobody a KDU-ČSL ještě Občanskou demokratickou aliancí a Demokratickou unií, minulý týden prohlásila, že do voleb půjde spol ečně. „Vytvořili klub, který má být alternativou proti všem. Zjevně tedy chtějí usilovat o padesát procent voličů a touží vytvořit většinovou vládu. Proto by pro ně měly být naše návrhy zajímavé, řekl jeden z představitelů ODS. Prostor pr o jednání by však byl asi jen v Unii svobody, která má změnu volebního zákona v programu. Lidovci a obě menší strany se však k návrhům jak ODS, tak ČSSD dosud staví odmítavě. Vytvoření společného klubu čtyřkoalice tak případné zahájen í společného jednání spíše znemožňuje, neboť všechny strany se zavázaly, že ve všech zásadních otázkách budou postupovat jednotně.
Poslanecký bojkot.
Zeman a Klaus rozehráli svou partii dobře. Neústupné členy první vyjednávací komise Petru Buzkovou a Ivana Langera nahradili lidmi vesměs sobě loajálními. I kdyby se však oněch šest členů komise nakrásně dohodlo, zdaleka nemají vyhráno. První překážku bude muset Zeman překonat již o tomto víkendu na jednání ústředního výkonného výboru, který bude chtít přesvědčit, že ústupky vůči ODS jsou nutné. I kdyby se mu to podařilo, poslední slovo bude na poslancích. A právě tady vidí Grossovo křídlo svou největší šanci. Když kvůli aféře s mobilním telefonem nechal Gross hlasovat poslanecký klub o svém setrvání ve funkci, nešlo jen o pouhou hru o pokoře před voliči. Hlavním důvodem se zdá být s píše jasná prezentace síly vůči Miloši Zemanovi a jeho lidem.
Představitelé ODS se právem obávají, že pokud si Zeman neudělá ve straně pořádek, je veškerá jejich snaha najít řešení ve společné komisi marná. Zemanovi stoupenci však zatím věří, že by se Gross spolu s poslanci neodvážil takto veřejně vystoupit p roti vůli předsedy. Otázkou ale je, zda jejich víra nestojí na dnes už poněkud vratkých nohách. V sociální demokracii se totiž objevují názory, že kdyby preference strany klesly pod hranici deseti procent, Gross se svými stoupenci by se už nerozpako vali ani minutu a jasně by se proklamovali jako platforma.