Firmě ČEZ by se osvětlení líbilo, ale nemá sparingpartnera
Zatím to možná není víc než nápad. Kdyby se však vedení elektrárenské společnosti ČEZ podařilo přesvědčit novou vládu o nutnosti osvětlení dálnic, povedl by se z jejího hlediska velmi zajímavý tah. Týdeník EURO z dostupných údajů spočítal, že by vybudování takové sítě přišlo na více než miliardu korun. Motoristé, nebo přesněji všichni daňoví poplatníci, by pak za noční luxus rozzářených dálnic platili nemalé částky. Při nynějších cenách elektřiny, a to bez požadavku návratnosti investic, by šlo nejméně o třicet milionů korun ročně. Osvětlení ovšem žádný investor zadarmo nevybuduje a roční náklady ve stamilionech korun by se zase v napjatých veřejných rozpočtech stěží našly. Informace, že ČEZ uvažuje o osvětlení dálnic, se v tisku objevily už letos na jaře. Elektrárenská společnost přesto minulý týden znovu potvrdila, že si dosud žádnou studii neobjednala. „Žádná studie neexistuje, takže zatím nemůžeme ani říci, zda by to vůbec bylo zajímavé,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Osvětlení sice znamená pro výrobce energie stabilní a zaručený odběr, česká dálniční sít však není tak rozsáhlá, aby zaručila dostatečně vysokou - a tím i zajímavou - spotřebu. ČEZ ji odhaduje zhruba na 20 gigawatthodin ročně, což by při jeho produkci kolem 50 terawatthodin nepředstavovalo nárůst ani o desetinu procenta.
Do propadliště dějin.
V Česku je zatím v provozu na 500 kilometrů dálnic, což je posuzováno západoevropskými měřítky zoufale málo. V příštích letech se bude horečně stavět, plán na výstavbu dálniční sítě počítá s jejím rozšířením na dvojnásobek. Ředitel ČEZ Jaroslav Míl pro týdeník EURO připustil, že by se mu projekt osvětlených dálnic rozhodně zamlouval. „Nemusela by to být velká investice, pokud by se spojila s výstavbou nových úseků. Bohužel myslím, že teď není na takové projekty zrovna vhodné klima,“ řekl už letos na jaře. Nápad s osvětlením tehdy odmítlo jak ministerstvo dopravy, tak Ředitelství silnic a dálnic. „Ani do budoucna o tom neuvažujeme,“ potvrdila minulý týden mluvčí ŘSD Martina Vápeníková.
Od jara se tedy klima příliš nezměnilo, protože i nová vláda se staví k nápadu rezervovaně. „S osvětlením nepočítáme ani u nově budované dálnice D47,“ řekla mluvčí ministra dopravy Ludmila Roubcová. Dálnice má být dokončena do deseti let a i bez šňůry dálničních svítidel se pro ni zatím počítá s investicemi ve výši 48 miliard korun.
O nočním osvětlení hlavních silničních tras se zřejmě v Česku vážně uvažovalo jen jednou. Šňůry lamp měly lemovat první tuzemskou dálnici – D1 - mezi Prahou a Brnem. Úplné osvětlení se dokonce objevilo v původních projektech. Dálnice dokončená v sedmdesátých letech se nicméně dodnes nerozsvítila, protože při osekávání nákladů byla svítidla jednou z prvních vyškrtnutých položek.
Neříkej nikdy.
ČEZ si přece jen nechává otevřená vrátka. O tom, že by byl investorem, nebo osvětlení stavěl výhradně ve své režii, však zatím neuvažuje. „Možná bychom se připojili, kdyby to někdo plánoval,“ domnívá se Kříž. Na základě rozpočtů na rekonstrukci městského osvětlení lze odhadnout, že by si svítidla kolem současných dálnic vyžádala investici kolem 650 milionů korun. Spolu s náklady na osvětlení nově budovaných dálnic by pak musel investor zřejmě počítat s více než miliardou korun.
Jedinou evropskou zemí, v níž je veřejné osvětlení instalované téměř podél celé dálniční sítě, je Belgie. Platby za provoz osvětlení představují zhruba patnáct procent veškerých nákladů nutných na údržbu těchto dálnic. Za osvětlení platí jednotlivé regionální belgické vlády místním dodavatelům elektřiny. Elektrárenské distribuční společnosti jsou v Belgii v rukou státu a mají na provozování dálničního osvětlení monopol. V Německu a Nizozemsku je osvětlen jen nepatrný zlomek dálniční sítě.
V Belgii se dnes už o výdajích na osvětlení nediskutuje. Na dálnicích se svítí pětatřicet let a Belgičané to považují za samozřejmost. Lampy vyrostly podél dálnic už v době jejich výstavby. Na příkladu této země lze ale ukázat, že rozhodně nešlo o žádný furiantský kousek. Belgické ministerstvo pro veřejné práce například předložilo statistiky mapující nehodovost šedesátých let.
Ze statistik vyplynulo, že v noci dochází k pětatřiceti procentům nehod, ačkoli doprava, která v tu dobu probíhá, je necelou čtvrtinou celkového provozu. Noční nehody mají taktéž v průměru o polovinu horší následky. Ministerstvo tehdy doložilo, že ekonomická ztráta z nočních nehod představuje pětačtyřicet procent celkových škod způsobených při nehodách. Když byl v roce 1968 představen desetiletý plán na osvětlení belgických silnic, musely se vyřešit ještě dvě otázky: jak intenzivně silnice osvětlit a které vybrat.
Klíčové nájezdy.
V současnosti je v Belgii osvětleno1291 km dálnic, což představuje 81,6 procenta jejich délky. Osvětlení jednoho kilometru belgických dálnic vyšlo zhruba na šest milionů belgických franků v závislosti na tom, zda byly použity v lampách dvakrát dvě sodíkové zářivky, nebo dvakrát tři. Další náklady, které zahrnují údržbu a spotřebu elektrické energie, dosahovaly ročně asi tří set tisíc belgických franků.
Ani Belgie si ovšem luxus bezpečně osvětlených dálnic nedopřávala zcela bez omezení. Během roku 1981, tedy v době celosvětové energetické krize, například belgická vláda v rámci úspor rozhodla, že se intenzita osvětlení sníží na polovinu, a na některých místech se dokonce v době od 0.30 do 5.30 hodin vůbec nebude svítit. V roce 1983 byly sodíkové zářivky 180 W nahrazeny úspornějšími o 131 W.
V roce 1985 se intenzita osvětlení vrátila na původní úroveň, ale přijala se některá úsporná opatření. Nastoupila částečná regulace, při níž se intenzita osvětlení řídí hustotou provozu a mění se podle meteorologických podmínek.
