Světová banka chce pomáhat Praze do Bruselu
Světová banka, která deklarovala minulý týden v Praze zájem na připojení čekatelských států k Evropské unii, hodlá pomoci i České republice. A to na její vlastní žádost. Podaná ruka nebude mít finanční ráz, Světová banka chce Praze radit při projektech, jejichž dotažení by mohlo vstup do Bruselu uspíšit. „Poskytneme získané zkušenosti a důležité kontakty, prohlásil na tiskové konferenci prezident Světové banky James Wolfensohn. Ministr financí Pavel Mertlík označil udílení rad a předávání poznatků za standardní postup a dnes už převládající část takzvané technické pomoci, kterou využívá většina zemí. „Témata obvykle navrhujeme my, protože víme, kde máme problém, uvedl Mertlík. Přímá kategorie pomoci pro vstup do Evropské unie v činnosti Světové banky podle něj neexistuje. Spojitost vidí ministr v tom, že republika potřebuje vyřešit jistou záležitost (třeba reformu veřejných rozpočtů), která je pro vstup do unie důležitá a se kterou má Světová banka vlastní zkušenosti. Na požádání i sama. Studie, na jejichž vypracování se nadnárodní skupina dosud v Česku podílela, se týkaly zmíněné revize soustavy veřejných výdajů, zákona o bankrotu a ochrany životního prostředí. „Myslím ale, že i tyto rady pomalu končí. Česká republika, která nepotřebuje úvěry Světové banky a naopak stále více přispívá do IDA (Mezinárodní asociace pro rozvoj; součást skupiny Světové banky, která poskytuje půjčky příliš chudým zemím, pozn. redakce), nejspíše přestane být klientskou zemí, řekl týdeníku EURO viceprezident Světové banky Mats Karlsson. Rozhodnutí o graduaci, kterým by stát přestal mít nárok na technickou pomoc, by mělo padnout příští rok na jarním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. S iniciativou ovšem přichází i sama brettonwoodská instituce. Loni na podzim vydala zprávu o stavu české ekonomiky, nyní monitoruje v těsné spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem tuzemské veřejné finance a bankovní sektor (program FASP). Pravomoci k zásahu si neosobuje. „To je náš hlas, jediný hlas, i když možná trochu zajímavý, míní viceprezident Karlsson. Nevyhovující nabídku pomoci může oslovená země odmítnout. Slova a praxe. Rady a zkušenosti předává Světová banka už dvacet let. „V zásadě se cítíme být kompetentní k určitému stupni expertiz. Jsme velmi čistí v roli nezávislé strany, jsme průvodci světem cen a nákladů, odpověděl na dotaz týdeníku EURO manažer pro vnější záležitosti Jan Pakulski. Poradenské role se ústav ani v budoucnu vzdát nehodlá. „Vedeme dialog, snažíme se pochopit priority jednotlivých zemí a nepožadujeme za to ústupky. Víme, že jde o dlouhodobý a dynamický proces, a rádi bychom v něm pokračovali, dodal Pakulski. I přes dosavadní přispění Světové banky zůstává skutečností, že mezera v hospodářské výkonnosti unie a států někdejšího východního bloku stále existuje. Ekonom Světové banky pro region střední Evropy Carlos Silva–Jauregua přesto soudí, že Česká republika vysokým ekonomickým růstem unii dožene. Odhady z managementu SB hovoří až o pětiprocentním růstu. MMF je o něco skeptičtější a předpokládá, že by česká ekonomika mohla v letošním roce vzrůst o 2,3 procenta a v roce 2001 o 3,2 procenta. Raději nespěchat. Hlasy, které zazněly na pražském kongresu MMF a Světové banky, připomněly jistá úskalí a negativní dopady integračního procesu. Evropané se musí podle šéfa MMF Horsta Köhlera jasněji vyjádřit, že chystají reformy k dosažení větší evropské jednoty. „Měli by se dohodnout, jak se vypořádají s rozšířením unie, uvedl Köhler. Absence srozumitelné celoevropské politiky, jak soudí analytici, se podepsala i na slabosti eura. A především německé bankovní kruhy varují před nemístným optimismem z pří–znivých makroekonomických ukazatelů. Rolf Breuer, šéf představenstva Deutsche Bank, označil v Praze chór optimistů za příliš silný. S odkazem na zákonitost cyklického vývoje. Viceprezident Evropské investiční banky Wolfgang Roth se zmínil ve spojení s rozšiřováním unie o nevhodnosti ukvapených rozhodnutí a označil za optimální datum přijetí první skupiny osmi států první leden 2005. V rozhovoru pro Handelsblatt a Hospodářské noviny argumentoval mimo jiné nemožností uspíšit zvládnutí směrnice EU o pitné vodě, která vyjde uchazeče na sto miliard eur, a špatným stavem silniční a železniční sítě. Kritika se však ozývá i z tábora kandidátů. Ti poukazují jak na stále se zvyšující náklady pro vstup do unie, tak i na její málo zřetelné požadavky. Maďarsko se například nechalo slyšet, že Brusel žádá reformy, ale neříká, jak mají být provedeny.
