Zlato i diamanty se ve zmíněné části Venezuely těží dlouhodobě, oficiálně však byla tato činnost zakázána. Zlegalizovalo ji až dubnové rozhodnutí venezuelské vlády podřízené autoritářskému prezidentu Madurovi. Národní shromáždění ovládané opozicí sice minulý týden jeho nařízení odmítlo, to ovšem vzhledem k současným politickým poměrům v této jihoamerické zemi nic neznamená.
Na základně rozhodnutí Madurovy vlády bude nyní oficiálně možné těžit na šesti tamních tocích nacházejících se ve venezuelské části Amazonie poblíž řeky Orinoko. Prvořadým smyslem těžby je získat tolik potřebné finanční prostředky do státní kasy, která je z důvodu rozsáhlé finanční krize v podstatě téměř prázdná.
Tamním aktivistům se prezidentovo stanovisko nelíbí hned z několika důvodů, tím nejvážnějším z nich jsou obavy spojené s potenciálními zdravotními dopady.
„Existuje přímá vazba mezi důlní těžbou a zvýšeným výskytem epidemií typu malárie, spalniček a podobně,“ cituje agentura Reuters Luise Bella z amazonské socio-environmentální pracovní skupiny Wanatiba. „Takže v kontextu koronaviru mohou důlní aktivity v těchto řekách vytvořit prostředí, jež bude přispívat k šíření nákazy.“
Hrozí eskalace násilí?
Kritici dlouholetému prezidentovi vyčítají i to, že rozvolnění dříve přijatých opatření povede v dané lokalitě nanejvýš tak ke znečištění místních vod a růstu násilí v důsledku toho, jak budou zdejší gangy bojovat o jednotlivá území.
„Zdevastují tím vodu, půdu i vzduch,“ podotkla šéfka
parlamentní komise pro životní prostředí Maria Gabriela Hernándezová. „Rtuť,
kterou používají, způsobuje lidem vážná poranění, zejména pak horníkům a
komunitám žijícím v okolí,“ zdůraznila v návaznosti na některé
osvojené postupy těžby, při nichž se nejen do země dostávají nebezpečné
chemické prvky.
Skrytý zabiják
Používání rtuti za účelem oddělení zlata od všeho ostatního sice vydané vládní rozhodnutí neumožňuje, malé důlní společnosti nicméně podle aktivistů na tuto skutečnost žádný zřetel neberou a nadále se drží zaběhlé praxe. Aby horníci ze slitiny zlata a rtuti dostali pouze to, kvůli čemu přišli především, hází tyto malé kousky směsi do ohně, který všechnu rtuť spálí a rozptýlí do okolí, načež jim zbude jen zlato.
Hlavním problémem rtuti nicméně je, že jako taková je jedovatá a otráví jakoukoliv tkáň, s níž přijde do styku. V případě člověka tak v důsledku vdechnutí jejích výparů může například dojít k nenávratnému poškození plic a ledvin nebo rozvinutí některých duševních chorob. V jistých případech může požití tohoto toxického kovového prvku končit i smrtí.
Zdroj: www.reuters.com, www.worldometers.info
