Zlí hoši

Editorial

Marx, Engels, Lenin a Stalin se objevili na jednom z obrázků, které ukazoval představitel Světové banky Michael Klein při své přednášce při doprovodné akci letošního Fóra 2000. Její téma? Sociální zodpovědnost korporací. Klein na řadě příkladů dokládal, že ekonomická globalizace narážela na odpor už mnohokrát v minulosti.
Na Fóru 2000 se setkali zástupci nevládních organizací, velmi kritických vůči chování firem, právě s představiteli korporací. Mnohokrát zaznělo, že nadnárodní ani lokální společnosti často neberou ohled na životní prostředí a kolaborují s režimy, které porušují lidská práva či ignorují ochranu zaměstnanců při práci. Kritici globalizace tvrdí, že velké firmy korumpují politiky. Korporace jsou dnes příliš mocné, prohlásil Joshua Karliner, zakladatel organizace Corporate Watch. Tento muž z kalifornského San Franciska tvrdí, že sama demokracie ve Spojených státech je zkorumpovaná. Byznys pomáhá politikům k vítězství ve volbách, politici se pak odvděčí podporou, subvencemi, zakázkami.
Ať už s touto analýzou souhlasíme, či nikoliv, faktem je, že odpůrci „globalizace řízené korporacemi“ o sobě dávají hodně vědět v celosvětovém měřítku. Možná i proto ono srovnání s komunistickým hnutím, byť jako většina srovnání není vůbec přesné. O tom, že se něco děje, však není pochyb. Slovy Václava Havla: „Jak to s dnešním světem dopadne, nikdo nevíme, ale zdá se mi, že všichni bychom měli dělat všechno, co je v našich možnostech a silách, aby nás tato civilizace nepohltila, toto naše dílo aby nás nepohltilo, abychom se nestali obětí jakéhosi zvláštního útvaru, který jsme sami dali do pohybu a který neumíme zastavit.“
Heinz Rothermund, bývalý ředitel firmy Shell, která se stala terčem kampaně aktivistů Greenpeace, je dodnes přesvědčen, že veřejnost ve skutečnosti neměla důvod ke znepokojení. Potvrdil to i v rozhovoru s týdeníkem EURO. Střet s Greenpeace byl však rovněž pro něj velkým ponaučením. Není možné ignorovat, co si lidé myslí, i kdybych byl stoprocentně přesvědčen o opaku. Řada korporací dnes považuje nevládní organizace za partnery k diskusi. Erik Jonnaert ze společnosti Procter & Gamble dokonce mluví o novém modelu partnerství byznysu s občanskou společností. Firmy se snaží prokázat, že jsou sociálně zodpovědné a zajímají je všechny tři P (profit, planet, people) – tedy nejen zisk, ale také životní prostředí na zeměkouli a lidé. Také jsou více transparentní a netají informace.
Joshua Karliner nicméně těmto řečem nevěří. Korporace údajně zajímá především jejich image. Daleko více peněz dávají na reklamu, která je představuje v příznivém světle, než na skutečná opatření. Proto je nutné vytvořit závazná pravidla. Proč by nemohla být vymahatelná globální pravidla pro dodržování lidských práv či ochranu životního prostředí, když existují třeba v oblasti obchodu, ptá se Karliner.
Pravidla však nemohou vyřešit vše. Heinz Rothermund výstižně poznamenává, že můžete mít 62 pravidel pro ochranu pracovníků, můžete si je všechna splnit a odčárkovat, a přesto se vám přitom za zády stane nepříjemná nehoda. Na druhé straně je existence základních závazných pravidel výhodná i pro byznys. Ukazují totiž, za co by mohly firmy očekávat oprávněnou kritiku, a omezují riziko, že nevládní organizace budou korporace posuzovat dle toho, jak je zrovna napadne.
Soukromé společnosti nemohou ignorovat volání po změně, kterou mnozí spojují právě s aktivitami nevládních organizací. Korporace se asi budou muset smířit s tím, že v očích mnohých představují starý svět. Mohou však přispět k tomu, že se proměny světa budou dít cestou evoluce, nikoliv nějaké nové násilné revoluce. Ostatně nejlepšími hlídači firem nemusejí být ony nevládní organizace, nýbrž vlastní zaměstnanci. Lidé chtějí být hrdí na své společnosti, uvedl v této souvislosti Rothermund. Nevládní organizace mohou sehrát významnou roli, ale i po nich je možné požadovat, aby byly zodpovědné a transparentní.
Bývalý šéf Greenpeace a nyní poslanec Evropského parlamentu Matti Wuori říká, že nejsou žádní hodní a zlí hoši. Dohoda je možná. Nezapomínejme však, že na Fóru 2000 nebyli slyšet ani ti nejradikálnější odpůrci globalizace, ani zástupci firem, které jakýkoliv dialog s nevládními organizacemi odmítají.