říká umělecký kovář s tím, že mu neúspěch změnil žebříček hodnotNázev firmy: Ing. Miroslav Liederhaus, ŽelízyForma podnikání: fyzická osoba, živnostníkDatum vzniku: 1990Předmět podnikání: kovářství, umělecké kovářstvíKlíčová osobnost: Miroslav LiederhausCíl: Změnit se z řemeslníka na výtvarníka a snažit se budovat dobré jméno firmyUmělecký kovář Miroslav Liederhaus se ke svému současnému podnikání dostal shodou okolností, ale i na základě tvrdé práce.
říká umělecký kovář s tím, že mu neúspěch změnil žebříček hodnot
Název firmy: Ing. Miroslav Liederhaus, Želízy
Forma podnikání: fyzická osoba, živnostník
Datum vzniku: 1990
Předmět podnikání: kovářství, umělecké kovářství
Klíčová osobnost: Miroslav Liederhaus
Cíl: Změnit se z řemeslníka na výtvarníka a snažit se budovat dobré jméno firmy
Umělecký kovář Miroslav Liederhaus se ke svému současnému podnikání dostal shodou okolností, ale i na základě tvrdé práce. Absolvoval vysokou školu zemědělskou, obor mechanizace. Koncem devadesátých let minulého století studoval, věnoval se aktivně kultuře. Účinkoval v divadle a hrál na různé hudební nástroje. Dnes stále hraje v jedné rockové kapele na bicí. „V roce 1990 jsem přišel z vojny. Krátkou dobu jsem si v praxi zkusil na státním statku obor, který jsem vystudoval. Poměrně rychle jsem ale zjistil, že to pro mě nebude to pravé,“ říká nyní současný živnostník.
Kovářem se stal náhodou
Liederhausův život byl od malička spojen s půdou. Jeden dědeček byl statkář, druhý zahradničil, otec byl vinař, matka zahradnice. I proto bylo téměř nemyslitelné, aby šel studovat například konzervatoř. V rodině se kladl důraz na to, aby se naučil nejprve alespoň jednomu řemeslu, u kterého by byla záruka, že by jej uživilo. Budoucí umělecký kovář se rozhodl pro strojařinu. „Technologie, strojírenská výroba a praktické věci mě hodně zajímaly. S tím jsem neměl ve škole problémy. Nešla mi třeba matematika, fyzika nebo humanitní vědy,“ poznamenal ke svému původnímu profesnímu směřování. Ještě před vysokou školou zemědělskou pracoval po ukončení strojní průmyslovky jeden rok jako opravář traktorů a zemědělských strojů. „Byla tam výheň, byla tam kovadlina. Když v zimě bylo trochu míň práce, tak jsem si práci kováře několikrát zkusil. Tam zřejmě byly úplné prvopočátky mého nynějšího podnikání,“ popisuje první setkání s kovařinou Miroslav Liederhaus.
Ze zaměstnance živnostníkem
Na vysokou školu se rozhodl jít z několika důvodů. Jedním z nich byla i hrozba dvou let povinné vojenské služby v tehdejším Československu. V té době byl totiž po nezbytném absolvování vojenské katedry na příslušné vysoké škole povinný již jenom jeden rok. Dalším nezanedbatelným důvodem byl svobodný studentský život a s ním spojená celá řada kulturních aktivit. Po obdržení stipendia se Liederhaus „upsal“ státnímu statku, na který po vojně nastoupil. Jeho pracovní kariéra měla sestupnou tendenci. Začínal jako novopečený inženýr mechanizátor, měl pod sebou zhruba dvacet podřízených. „Nějakou dobu jsem si nechal nadávat od traktoristů, kteří mě považovali za mladého, blbého, právě vystudovaného kluka, než mě to přestalo bavit.“ Po krátké době se stal mistrem a poté nakonec pracoval jako zámečník. „Odpovídal jsem sám za sebe a měl jsem díky tomu mnohem čistší hlavu. Přestože jsem v pomyslném kariérním žebříčku postupoval dolů, finančně jsem si vzhledem k vyššímu platu spíše přilepšil,“ popisuje svá tehdejší zaměstnání. Po nepříliš ideálních zkušenostech jako zaměstnanec se po krátké době v roce 1990 rozhodl postavit na vlastní nohy a stal se živnostníkem.
Problém č. 1: První začátky v podnikání
Po zařízení malé dílničky se mohl začít věnovat sám řemeslu v Želízech nedaleko Mělníka v domě, který získal po svém dědovi. Úplně první zakázka bylo vykování 800 kramlí, jež ale signalizovala i existenci nemalých problémů spojených s podnikáním. „Dodnes nemám tuto zakázku, se kterou byla spousta práce ve dne v noci, zaplacenou. Nějak to zkrátka nevyšlo. Přesto mě to neodradilo. Tehdy jsem si také říkal, že se jedná o začátek a přistupoval jsem ke všemu s obrovským nasazením,“ říká o počátcích své podnikatelské dráhy kovář. Posléze přišly další zakázky. Jednalo se o barové stoličky, mříže, kovové věšáky a další kovářskou práci, díky čemuž získával Miroslav Liederhaus nové zkušenosti. „Sice jsem v tomto oboru neměl vzdělání, měl jsem ale v jistém smyslu shůry dáno. Už jako dítě jsem si stále s něčím hrál. Odjakživa se spoléhám na své ruce. Celou dobu se snažím něčemu stále učit.“
Problém č. 2: Vznik s. r. o. se 100 zaměstnanci
Za Liederhausem po roce samostatného podnikání přišel jeho bývalý šéf z dílen, kde předtím postupně dělal inženýra mechanizátora, mistra a nakonec zámečníka. Navrhl mu, zda by neměl zájem společně podnikat v jedné firmě, nejlépe ve společnosti s ručením omezeným. „Říkal jsem si: Proč ne?,“ hodnotí své rozhodnutí podnikat ve velkém dnešní staronový živnostník. „Nakonec jsem se tedy vrátil jako majitel do míst, ze kterých mě v podstatě vyštípali jako zaměstnance“, dodává. Sešlo se pět společníků, kteří vytvořili během prvních tří let středně velkou firmu se sto zaměstnanci, která měla dvacet kamionů a dílny. Měla pět divizí, za které jednotlivě odpovídal každý ze společníků - kovářskou, zámečnickou, autodopravní, stavební a obchodní. Začátky společnosti s ručením omezeným, která měla zajímavé zakázky i od renomovaných firem, se vyznačovalo množstvím práce a dobrými vztahy mezi společníky. Postupně ale docházelo k jejich zhoršování.
Problém č. 3: Nerovné postavení mezi společníky
V objektu firmy měl Miroslav Liederhaus svou kovárnu, v níž měl zhruba osm kovářů. „Nikdy jsem ale obratem nemohl konkurovat například společníkům, kteří měli čtyřicet zámečníků nebo třicet zedníků. S autodopravou jsem se mohl v tomto směru také těžko měřit. Poměr výkonu a finančního přínosu mé kovářské divize ke zbytku firmy byl zhruba jedna ku deseti. Očekávala se však pětina,“ popisuje podnikatel příčiny postupného zhoršování mezilidských vztahů mezi spolumajiteli firmy. Původní s. r. o. se pomalu rozpadala. Najednou se Liederhaus ocitl v situaci, kdy se svou kovářskou divizí zůstal osamocen v objektu společnosti. Se svými kováři pokračoval však ve své práci. Vyráběl produkty nejenom z oceli, železa, ale i z mědi. Mezi hlavní zakázky patřily interiéry. Liderhausova kovárna, ve které působil z pozice jejího majitele spíše jako manažer, vyráběla například mříže, brány, ploty, krbové nářadí, nábytek, světla.
Problém č. 4: Osudová zakázka a krádež
„S. r. o. se rozpadla, jelo se ale dál. Pokračoval jsem v podnikání na svůj původní živnostenský list,“ konstatuje kovář. Zatím řídil své zaměstnance v kovářské dílně a postupně se sám dál v rámci možností učil řemeslu, které se stalo jeho životním osudem. Jednou se náhodou ozval jeden známý, který Liederhausovi nabídl výstavní plochy v Dánsku. Po návratu ze zahraniční výstavy, která měla úspěch, přišla lukrativní zakázka. Liederhausova dílna měla zhruba za půl milionu korun vytvořit do jedné známé pražské kavárny kompletní interiér. Polovina ceny, tedy 250 tisíc, byla vyplacena předem. Součástí smlouvy bylo penále za nedodržení termínu dodávky ve výši 25 tisíc Kč denně. Na zakázce se v kovářské dílně pracovalo ve dne v noci, v průměru 12-16 hodin. Termín se stihl a nakonec byly všechny vyrobené produkty převezeny do hlídaného objektu, odkud měly být převezeny k zákazníkovi. Stalo se něco neuvěřitelného. Všechny vyrobené kovářské objekty, které měly být ten den dodány zákazníkovi, někdo ukradl. Zámky byly neporušeny. „Musel to být někdo z mých lidí. Mám indicie, že si to zařídil sám odběratel. V několika obchodních případech, kde figuroval, se totiž stalo něco podobného. Důkazy ale nemám,“ říká s povzdechem podnikatel, který se poprvé setkal s něčím podobným. Vzhledem k tomu, že s ničím podobným nepočítal, nebyl ani pojištěn. Objednané kovářské výrobky musely být vyrobeny znova. V té době však již také běželo vysoké penále za nedodržení termínu. Nakonec byla celá zakázka vyrobena dvakrát za poloviční dohodnutou cenu - zálohu ve výši 250 tisíc. Zbyla spousta dluhů.
Problém č. 5: Rozpad dílny a nová naděje
Důsledkem byla totální finanční katastrofa. Dílna se rozpadla, všichni její zaměstnanci odešli. „Měl jsem několik variant: Jít se oběsit nebo zastřelit. Nakonec jsem se rozhodl, že budu v řemesle pokračovat s tím, že se budu spoléhat především sám na sebe.“ Liederhaus musel rozprodat veškeré zařízení kovářské dílny, které mělo poměrně slušnou úroveň, a přestěhovat se zpět do své malé dílničky. Krach kovářské dílny a ocitnutí se znovu v bodě 0 měly vliv na další směřování v podnikání. „Podstatně se mi změnil žebříček hodnot, rozhodl jsem se postavit znovu hlavně na vlastní nohy, snažit se věnovat sám se vším všudy kovářskému řemeslu a výrazně se posunout spíš k umění. Dnes vystavuji mnohem častěji než v minulosti. Rozhodně si také dávám víc pozor na finanční záležitosti a dohody s tím spojené. Snažím se, aby hlavní roli hrála moje práce,“ shrnul dopad praktických zkušeností na své podnikání Miroslav Liederhaus.
Rady Profitu
* Pokud se ve svém podnikání zklamete ve větší firmě s více společníky, spoléhejte se radši dál sami na sebe. Mnohdy v tom hrají roli větší peníze. I v malém a středním podnikání.
* Umíte-li dobře nějaké řemeslo, nebuďte za každou cenu někde zaměstnáni. Snažte se postavit na vlastní nohy. Samozřejmě po zvážení všech okolností, rizik a případných výhod.
* Při placení zakázek je nutné mít v mnoha případech více záruk.
* Špatná zkušenost s bývalými kolegy by měla být varováním. Zvažte, zda je rozumné s nimi být například v jedné společnosti jako podnikatelé.
„Podstatně se mi změnil žebříček hodnot, rozhodl jsem se postavit znovu hlavně na vlastní nohy, snažit se věnovat sám se vším všudy kovářskému řemeslu a výrazně se posunout spíš k umění,“ říká Miroslav Liederhaus.
FOTO: ARCHIV