Žlutý Černobyl

Toxický fosforový mrak vrhá stín i na Česko

Přestože Ukrajina prošla strádáním po radioaktivním výbuchu v Černobylu, její úředníci a politici zodpovědní za havarijní bezpečnost se přesto nepoučili. A tak toxický mrak, způsobený počátkem minulého týdne havárií šesti vlakových cisteren se žlutým fosforem, opět mnoho hodin plul nad nic netušícím obyvatelstvem. Teprve po šestnácti hodinách přišlo první varování spojené s výzvami nevycházet, neotvírat okna a nepít vodu z místních zdrojů. Kolik lidí mezitím zpovzdálí pozorovalo šlehající plameny, jako kdysi jejich ozáření krajané sledovali černobylské divadlo z balkonů v Pripjati?
Více než šedesátka lidí nakonec skončila v nemocnici. Zprávy neuvádějí, kolik z nich bylo hasičů. I oni zprvu zasahovali bez patřičných informací, a co více - bez ochranných oděvů. Kde chybějí informace, vládne chaos. Odjížděli lidé z míst mimo nebezpečí, zůstala však většina z jedenácti tisíc obyvatel čtrnácti zamořených obcí. Evakuovat se podařilo pouhou tisícovku z nich. Panika dolehla i na představitele státu. Vicepremiér Oleksandr Kuzmuk neváhal označit havárii za druhý Černobyl. Tím však jen přiložil do ohně, posílil strach nejen u zbytku obyvatel, ale přesunul obavy i za blízkou polskou hranici. Po jeho vystoupení se toxického mraku obávali i v Maďarsku a v Rumunsku. Slovenská televize Markíza si na uklidnění svých posluchačů sehnala experta, který ovšem s naprostou jistotou vyslal toxický mrak nad Varšavu.
Ve vzdálenějším Česku naopak panoval poklidný nezájem. Stejný nezájem, jaký projevovala nejen většina českých občanů, ale bohužel i úředníků a politiků k toxickým skladům v Libčanech a ve Chvaleticích. Nyní konečně máme představu, jak to mohlo dopadnout. Požár by byl stejně nezvladatelný, ba ještě nezvladatelnější, protože by nehořela jedna nebezpečná látka, ale celá série takových látek. Některé se hasí vodou, ale těžko domyslet, co by způsobila voda při kontaktu s alkalickými kovy. Směsice látek by při hoření vytvářela i směsici jedů. A to všechno uprostřed libčanské návsi, pár kroků od školy, do které se sjíždějí žáci z širokého okolí. To není řídce osídlená oblast nedaleko Lvova. Katastrofa stejného rozsahu by zasáhla velká města, ať by šel vítr kterýmkoli směrem. Hradec Králové, nebo Pardubice? Nebo snad Poděbrady? Kdo si říká, že ve „vyspělém Česku“ by se něco takového jako na Ukrajině stát nemohlo, ať nechá na hlavě. Oba uvedené východočeské příklady naznačují, že nebýt tvrdošíjnosti regionálních politiků a občanských sdružení, obrovské riziko pro tisíce obyvatel by za lhostejnosti státu dále čekalo na náhodu. Blízkost dvou látek, schopných společně způsobit výbuch či požár, byla v obou černých skladech častá. Čekaly jen na svůj čas. Naštěstí ho nedostaly.
Ukazuje se, že o podobných rizikách zdaleka nerozhoduje jen technická vyspělost země, jak si mnozí myslí, ale i míra odpovědnosti obyvatel. Zejména odpovědnosti odpovědných - ta však u nás nedorostla úrovně vyspělého světa. Zůstává naděje, že kdyby se nějaká taková událost stala, pak by se náš záchranný systém zachoval pružněji a odpovědněji než ten ukrajinský. Vycvičily ho povodně.
Příčinou ukrajinského požáru byla dopravní nehoda. Těm se nelze zcela vyhnout, ale v Česku se nehody s únikem nebezpečných látek doslova množí. Zejména na silnicích a dálnicích. Například velitelé hasičského záchranného sboru z Vysočiny upozorňují na alarmující nárůst havárií v jejich kraji, při nichž unikají nebezpečné látky z proražených obalů při srážce nebo ze špatných cisteren třeba i na parkovišti. Do české přírody už natekly stovky tun kyselin i ropných produktů, které je potom třeba složitě likvidovat.
U vědomí stále vzrůstajících rizik na dálnicích a silnicích se například firma Shell vydala cestou maximální bezpečnosti a údajně 80 procent svých chemikálií vozí v cisternových kontejnerech systémem kombinované dopravy: od výrobce na vlak a z něj k odběrateli. Na dobře zabezpečených evropských železnicích. Kolejová doprava je mnohem méně riziková, byť se nehoda na Ukrajině stala na železnici. Je to jako s letadly v osobní dopravě - je ze všech způsobů nejbezpečnější, ale když se něco stane, málokdo se zachrání. Ani lidé, kteří se na Ukrajině nadýchali fosforových zplodin, nemají ještě vyhráno. V plicích uložené jedy jim mohou zkrátit život. Srovnání s Černobylem není tak povrchní, jak se zdálo.