Jak globalizovaný byznys a islám vracejí svět o téměř čtyři sta let zpět
Je to neplatné, nezávazné, prázdné, nicotné, nespravedlivé, odsouzeníhodné, nejapné, zlotřilé, hanebné, navždy bez jakéhokoli významu a důsledku, psal rozhořčeně papež Inocenc X. v listopadu roku 1648. Šéf katolické církve reagoval na čerstvě uzavřený vestfálský mír – a ukázalo se, že měl lepší slovní zásobu než úsudek. Základní výdobytek vestfálských smluv – princip, podle něhož suverénní státy jednají alespoň teoreticky jeden s druhým jako rovný s rovným – na stovky let určil rámec pro veškeré mezinárodní dění. Výsledky boje o moc byly potvrzovány překreslením státních hranic.
Dnes by se papež Inocenc mohl škodolibě radovat: ačkoli hranice se překreslují nadále, princip vestfálské suverenity je citelně oslaben; boj o moc zhusta probíhá jinými kanály. Dva důležité evropské státy, Španělsko a Británie, poklidně jednají o vlastním rozpadu; Skotové a Katalánci dnes žádné Williamy Wallace ani interbrigadisty nepotřebují. Naopak Řekové mají státní hranici dokonale neporušenou, ale o jejich rozpočtu, základním poznávacím znaku suverénní vlády, se rozhoduje ve Frankfurtu a Berlíně. Z bohatých arogantních Rusů se během několika měsíců stali chudí arogantní Rusové – největší zásluhu na tom ovšem mají saúdskoarabští šejkové, kteří se rozhodli, že vyšťaví konkurenty a ponechají cenu ropy dole.
Zdi jsou špatné Generace odkojené nenávistí k berlínské zdi mají sklon to považovat za jednoznačně kladný vývoj, za známku pokroku. Máme proto nejen Lékaře bez hranic a Reportéry bez hranic, nýbrž i aktivisty, architekty, advokáty a archiváře bez hranic. „Všechny zdi a hranice jsou špatné,“ řekl týdeníku Euro v debatě na to téma před několika lety prominentní francouzský intelektuál André Glucksmann.
Ne všude je zkušenost taková. Obyvatele Korejského poloostrova chrání více než půlstoletí právě pevná hranice – zeď, chcete-li – na 38. rovnoběžce před masakrem bez hranic.
Mnoho Američanů by dalo kdovíco, aby podobně pevná hranice stála na jihu jejich země a držela v Mexiku jak jihoamerické přistěhovalce, tak tamní kokain. (Samozřejmě by si jedno i druhé museli sehnat jinak, ale to je téma na jiný text.)
Střet starého vestfálského řádu s novým, globalizovaným, se samozřejmě odráží i na mapách. Výsledkem je, že státní hranice jsou najednou podstatně proměnlivější, než bylo zvykem. Výsledkem je masivní a chaotické překreslování map; jako důsledek obou světových válek i války studené to bylo logické, ale v době relativního míru je to jev bezprecedentní. Když Rusové během několika dnů anektovali Krym, Západ pomyslně pokrčil rameny (sankce jsou mezinárodněpolitickým ekvivalentem naoko rozhořčeného „no toto!“).
Až když vtrhli na východ ukrajinského vnitrozemí, pozvedlo to obočí evropských špiček natolik, že se německá spolková kancléřka a francouzský prezident dvakrát během čtrnácti dnů vydali na východ, aby si s Rusy promluvili. Každému však bylo jasné, že Ukrajina a její „územní celistvost“, pro vestfálský řád podmínka sine qua non, není v tom jednání prioritou; tou je ruský plyn. Pro srovnání, když Hitler nejprve spolkl Rakousko, anektoval Československo a vtrhl do Polska, šla polovina světa do války. Dnes je to business as usual. Jen britský ministerský předseda poslal na Ukrajinu celých pětasedmdesát vojáků a americký viceprezident řekl směrem do Ruska cosi provokativního (což by ovšem nejspíš udělal, i kdyby žádné krize nebylo, protože Joe Biden je zkrátka Joe Biden prostořekostí proslulý).
Islám a byznys Na druhém konci světa mezitím zrušili fanatičtí bojovníci Islámského státu hranici mezi Sýrií a Irákem; o bezradnosti starého řádu svědčí fakt, že například Američané v jednu chvíli podporovali obě strany syrské části konfliktu najednou. Vedlejším produktem invaze islamistů do Iráku naopak je posílení hranice mezi kurdským severem a arabským zbytkem země; centrální vláda v Bagdádu dnes nemá nad kurdským Arbílem prakticky žádnou kontrolu. De facto samostatný Kurdistán se zase zřekl (alespoň prozatím) svých krajanů v Turecku, aby získal spojence v Ankaře; bez její pomoci nemá šanci prodávat vlastní ropu. Vestfálský řád považoval osmadvacet milionů Kurdů bez vlastní státnosti za oběti (jakkoli jim to nebylo mnoho platné); dnešnímu řádu je to legitimně šumák.
O tři a půl tisíce kilometrů jihozápadněji ovládla skupina Boko Haram rozsáhlé území v místech, kde se stýkají hranice Čadu, Nigérie a Kamerunu. Správnější by bylo napsat „stýkaly“, protože vojenské jednotky všech tří zemí určené právě k ochraně hranic vyklidily pozice. Zbytku Afriky v téže zeměpisné šířce se nevede lépe: území od Mali na západě přes Súdán až po Somálsko a Eritreu na východě je v podstatě válečnou zónou, kde veškerý řád (reprezentovaný například státní hranicí) hraje druhé housle kalašnikovům.
Dva nadnárodní jevy, ekonomická globalizace a politický islám, tak vzývají vestfálský řád na pomyslný souboj. Následující mapa přináší výčet těch nejohroženějších státních hranic současného světa.
Státní hranice pod palbou Které současné konflikty mají největší vliv budoucí podobu světové politické mapy
Provokace Švédsko, Británie, Pobaltí. Tady hranice fungují, Moskva však opakovaně dává najevo, že je příliš nerespektuje. Švédové loni objevili ve svých vodách nejméně jednu jadernou ponorku; ruské stíhačky, létající bez zapnutých transpondérů, pravidelně narušují cizí vzdušný prostor od Skandinávie po Lamanšský průliv; v pobaltských zemích Putinův režim podporuje tamní ruské menšiny finančně i propagandou.
Kaliningrad V enklávě vklíněné mezi Polsko a Litvu, do níž si Moskva prosadila „bezhraniční“ železniční dopravní spojení s Ruskem, uspořádal Putin na přelomu roku masivní vojenské cvičení.
Kosovo Nezávislosti Kosova (vyhlášena v roce 2008), srbské oblasti obydlené z 90 procent albánskými muslimy, položila základ intervence NATO v roce 1999. Suverenita Kosova je dodnes sporná: i v Evropské unii ji uznává pouze 23 zemí.
Válka na Ukrajině Krym, Luhansk, Doněck V březnu 2014 anektovalo Rusko ukrajinský Krym a prošlo mu to – když letos v únoru jednali v Minsku Rusové s EU o dalším osudu Ukrajiny, o Krymu nepadlo ani slovo. Putin z anexe zřejmě dokáže udělat „zamrzlý konflikt“, jenž sice není košer, ale v praxi je status quo bezpečně zakonzervován. Týmž směrem míří válka na východě Ukrajiny.
Euroasijská unie Bělorusko, Kazachstán, Arménie, Kyrgyzstán – tyto čtyři země se zřekly části vlastní suverenity výměnou za členství v Putinově Euroasijské unii.
ISLÁMSKÝ SVĚT
Západní Sahara Území nikoho na západním pobřeží Afriky se zhruba půl milionu obyvatel. Dvě třetiny okupuje Maroko, zbylou třetinu mají pod kontrolou přívrženci exilové vlády Saharské arabské demokratické republiky (již ovšem většina zemí světa neuznává).
Ku rdistán – Tu recko, Sýrie, Irák, Írán Zhruba 28 milionů Kurdů je největším národem světa, jenž nemá vlastní stát, ačkoli na severu Iráku se právě začíná vytvářet. Jejich separatismus (či snaha o sebeurčení) vedl k dlouhodobým krvavým konfliktům především s Ankarou a Bagdádem.
Opium a teror – Pákistán, Afghánistán Zhruba třetina hranice Afghánistánu s Pákistánem je zcela mimo kontrolu vlád obou zemí. Ovládají ji tamní kmeny, jimž slouží především jako kanál pro dopravu afghánského opia. Právě tam se úspěšně skrývali bojovníci hnutí Tálibán i Usáma bin Ládin; al-Káida, ač oslabená, dodnes operuje právě z této oblasti.
Tu aregové – Niger, Mali, Alžírsko, Libye Osud národa bez státu sdílejí s Kurdy, jen jich je pouze 1,2 milionu. Kočují mezi Nigerem, Mali, Alžírskem a Libyí, jejichž vzájemné hranice v hloubi Sahary jsou dodnes nekontrolované.
Boko Haram – Nigérie, Čad, Kamerun Území mezi Čadským jezerem a nigerijskou hranicí dnes de facto ovládá ozbrojené islamistické hnutí Boko Haram.
Súdán – Jižní Súdán Jižní Súdán, jeden z nejmladších států světa, vznikl v roce 2011, když se tamní křesťané a animisté dokázali odtrhnout od převážně muslimského severu Súdánu. Nezávislost je však slabou útěchou – kromě občanské války zemi sužují nepřetržité nájezdy severního souseda přes obtížně hájitelnou společnou hranici.
Sv atá země – Libanon, Izrael, Palestina Hranice území, jež obývají palestinští Arabové, se neustále posunují a jeho plocha se zmenšuje. Izrael kvůli tomu vede de facto nepřetržitou válku různé intenzity s palestinskými ozbrojenci a jejich komplici (ti nejvýznamnější, skupina Hizballáh, sídlí na jihu Libanonu, na jehož území se také válčí, přičemž Bejrút paradoxně zůstává v konfliktu neutrální).
Islámský stát – Irák, Sýrie Ozbrojená skupina Islámský stát ovládla východ Sýrie a západ Iráku. Právě tak hodlá postupně naložit i se zbytkem světa. Prozatím dosáhla toho, že syrsko-irácká hranice přestala existovat a Kurdistán na severu Iráku posiluje nezávislost na Bagdádu, zatímco Basra na jihu země je pod přímým vlivem Íránu. RUSKO
Zamrzlé konflikty Gruzie (2008), Podněstří (1992), Kurily (1945), Karelská oblast (1944). V gruzínských oblastech Abcházii a Jižní Osetii Rusové násilím vytvořili a od té doby dotacemi udržují při životě proruský režim; prakticky totéž se stalo v Podněstří, ovšem již při rozpadu SSSR; části finské Karelské oblasti a japonské Kurilské ostrovy Moskva svým sousedům na konci druhé světové války prostě sebrala.
Čína Společnou hranici s Čínou tvoří z velké části řeka Amur. Její koryto se však posouvá, což hranici dodává na nežádoucí živosti.
ČÍNA
Arunáčalpradéš O horskou oblast na východ od Bhútánu vedou Čína a Indie spory přes půl století. Letos doufají obě v přijetí stálého řešení před cestou indického premiéra Módího do Pekingu.
Japonsko Na počátku roku 2014 se znovu rozhořel spor o ostrovy Senkaku ve Východním moři (podle Číny) nebo Japonském moři (podle Japonska). Podle zkušených pekingologů to však byl jen způsob, jímž si prezident Si Ťin-pching upevnil autoritu v armádě.
Tchaj-wan Od roku 1949 fungují Peking a Tchaj-pej jako „dva systémy, země“. Klasický zamrzlý konflikt, jejž pevninská vláda vždy čas od
Spratlyho ostrovy O souostroví v Jihočínském moři, kde se předpokládají naleziště ropy, mají zájem Čína, Vietnam, Filipíny, Tchaj-wan, Malajsie a Brunej, přičemž všechny kromě posledně jmenované země část z nich vojensky obsadily. Oblast je považována za potenciální ohnisko ozbrojeného konfliktu. V roce 2014 umístila Čína jednu svoji těžební plošinu prakticky na dohled od vietnamských břehů (později ji stáhla „kvůli počasí“).
Kašmír Správa hornatého území je především zdrojem neustálých sporů Indie s Pákistánem, ale ani čínsko-indická hranice dosud nebyla pořádně stanovena.
Somálsko Země, jež dala vzniknout sousloví „failing state“ čili kolabující stát. Její hranice vypadají podle toho.
Malajsie – Indonésie Indonésie a Malajsie se přou o ropná pole v oblasti Ambalat v Celebeském moři u východního pobřeží Bornea. Letos obě vlády jmenovaly své vyslance, kteří se sporem mají zabývat; je to považováno za úspěch.
O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz
