Když starostka Washingtonu nedávno namalovala na ulici poblíž Bílého domu nápis „Black Lives Matter“ (Na životě černochů záleží), vyvolalo to hněv místních aktivistů za lidská práva působících pod tímto názvem.
Starostka Muriel Bowserová nápis obrovskými písmeny mínila jako vzkaz prezidentu Donaldu Trumpovi. Ale skupinka aktivistů působící v hlavním městě Spojených států pod názvem Black Lives Matter (BLM) doplnila nápis o dovětek „Defund the Police“ neboli „Omezte financování policie“, který patřil právě starostce a šéfovi zdejší policie.
Tato slovní přestřelka podtrhuje dynamičnost decentralizovaných protestních hnutí, která se prohnala Spojenými státy po zabití George Floyda v důsledku policejního zásahu v Minneapolisu. Jedná se o největší vlnu občanských nepokojů za několik desítek let.
Na počtu nezáleží
Pod praporem s nápisem „Black Lives Matter“ pochodovaly desítky tisíc lidí, mezi nimi ale byly desítky nejrůznějších aktivistů, komunitních skupin a lokálních úředníků, kteří tímto vyjadřují svůj postoj k roztříštěnému systému policejní kontroly v zemi, kde funguje 18 tisíc různých policejních oddělení. Přitom pochodujících přímo z hnutí BLM na jakémkoli z těchto protestů nemusí být vůbec mnoho. NeeNee Taylorová, organizátorka z washingtonské buňky BLM, prozradila, že její skupinu tvoří pět černošek a jeden černoch.
„To je to co máme, a co zároveň dokáže tak silně zapůsobit,“ říká Taylorová a doufá, že prozatímní hybná síla protestu vydrží a přeroste v trvalé hnutí. Široká koalice protirasistických aktivistických skupin se zrodila v USA někdy okolo roku 2013 jakožto reakce na několik případů zabití amerických černochů, které se staly terčem pozornosti celé země. Jednalo se o případy jako například zastřelení Trayvona Martina členem floridské sousedské domobrany Georgem Zimmermanem, který byl obvinění z vraždy později zproštěn.
Hnutí BLM bylo v této aktivistické koalici tím nejprominentnějším hnutím, s autonomními pobočkami po celých Spojených státech i mimo ně, které často spolupracovaly s místními komunitními skupinami a jinými podobnými organizacemi. V roce 2014 pak byla aktivisty, včetně těch z BLM, vytvořena zastřešující skupina s názvem Movement for Black Lives (Hnutí za černošské životy).
Po Floydově smrti začaly tyto aktivistické sítě mluvit jazykem radikální změny a pustily se do využívání platforem na sociálních médiích pro lepší organizaci svých akcí. Domlouvají se s dobrovolnými lékaři, právními poradci a speciálními hlídkami, které dávají pozor na problémy s policií, výtržníky ve vlastních řadách a ultrapravicové protivníky.
Vliv BLM má ale své meze. Taylorová říká, že její organizace vystupuje proti široce rozšířené taktice demonstrantů nazvané „die-ins“. Jedná se o slovní hříčku na protesty typu „sit-in“, kdy se protestující posadí a odmítají odejít. V případě „die-ins“ protestující napodobují polohu těla zatýkaného - leh na břiše doprovázený skandováním „Ruce vzhůru - nestřílejte!“. Pro členy hnutí BLM jsou tito demonstranti až příliš submisivní.
národní identita, lokální problémy
Dalším faktorem, který ovlivňuje formu celostátních protestů, je institucionální roztříštěnost americké policie. Města a jiné lokální autority si o rozpočtech, služebních pravidlech a odpovědnosti policistů rozhodují samy. Aktivisté kromě Floydova jména, které obletělo svět, připomínají i jména méně známých obětí, pro které též žádají spravedlnost.
„Policejní systém je velice lokální. Buďto se o něm rozhoduje na státní, nebo na městské či okresní úrovni“ říká Dominique Hazzardová, další z organizátorů protestů ve Washingtonu z BYP100, skupiny mladých aktivistů, která spolupracuje s hnutím Black Lives Matter. „Opravdovou změnu pozorujeme na lokální úrovni, kde se situace bude měnit i v budoucnu. Na federální úrovni nás nikdo zachraňovat nebude“ dodává.
Taylorová a další organizátoři ve Washingtonu šíří jména zabitých černochů ve městě, aby vzbudili více pozornosti mezi pouličními protestujícími. Mimoto nabízejí i mentorování novým skupinám mladých aktivistů -jako například DC Freedom Fighters (Bojovníci za svobodu z DC). Vedou je ke zřizování organizací, které by do vedení prosadily místní občany a řešily lokální problémy. Podle Taylorové by takové skupiny měly pochodovat ne na Kongres, ale na místní radnici a Metropolitní policejní oddělení pod vedením Muriel Bowserové, výše zmíněné afroamerické starostky města. „Trump není náš problém,“ říká Taylorová. „Náš problém je Muriel Bowserová a policejní náčelník Peter Newsham.“
Podobným způsobem vypluly na povrch lokální problémy i v jiných městech. Například ve městě Flint ve státě Michigan, nechvalně známém svou dlouhodobou krizí s vodou, je veřejné zdraví jednou z hlavních priorit aktivismu BLM. Hnutí spolu s dalšími organizátory zajišťuje pro protestující povolení, dohody s policií a dodávky vody. „V momentální vypjaté atmosféře děláme něco spravedlivého, abychom se octli na správné straně dějin,“ říká DeWaun Robinson, který vede flintskou pobočku BLM. „Jsou tu ale i lidé, kteří tohle vidět nechtějí, tak se snaží BLM všemožně sabotovat.“
V Chicagu se protestů účastní také organizace Assata’s Daughters, která vede politicky vzdělávací program pro děti a mladistvé a zároveň jim pomáhá s konkrétními potřebami jako třeba se stigmatizujícími trestními záznamy či hledáním bydlení.
Jiná skupina - My Hood, My Block, My City (Moje čtvrť, můj blok, moje město) - nedávno vybrala milion dolarů na pomoc obchodům zasaženým rabováním z prvních dnů protestů. „Je veliký rozdíl mezi silou a násilím,“ říká Jahmal Cole, zakladatel této skupiny, a dodává, že Chicago má dodnes oblasti, které se ještě nezotavily z desítky let starých protestů a nepokojů. „Tyto komunity už tak přišly o hodně.“
Lokální události tak doprovázejí celostátní diskusi o tom, jak nejlépe reformovat policii. Bojovník za lidská práva Al Sharpton řekl, že se chystá letos 28. srpna na celonárodní pochod do Washingtonu. Datum si nevybral náhodně, ale jako výročí pochodu z roku 1963, kdy Martin Luther King Jr. pronesl svou ikonickou řeč později nazvanou I have a dream (Mám sen).
„Nacházíme se v bouřlivé době,“ říká D’atra Jackson, národní ředitelka BYP100, která žije v Severní Karolíně. „Je to doba, která v každém z nás vyvolává otázku, jaký máme vztah k policii.“9
kde policie zabíjí nejčastěji (počet případů na 1 milion obyvatel, 2018)
Celkový počet zabitých 1165
vyhlídka na smrt (riziko usmrcení policistou v uSA podle etnických skupin, na 100 tisíc obyvatel)
O autorovi| Kadhim Shubber, Katrina Mansonová a Claire Busheyová © 2020 The Financial Times Limited
