Čáka, Jan: Zmizelá Vltava
Letošní ničivé povodně aktualizovaly řadu otázek a oživily vytěsněné zkušenosti předávané kronikami našich předků. Nejde jen o spory o prospěšnost či škodlivost regulace říčních toků kaskádou přehrad, schopnost expertů předpovídat počasí a kulminace velké vody, či rozumnost zastavovat zátopová území obytnými domy. Stoupající valící se stoletá voda hučela o pomíjivosti věcí, vztahů a životů. A zároveň o nutnosti nevzdat boj o ty pomíjivé věci, vztahy a životy, i když je boj předem prohraný. Když ale prohrát, tak důstojně jako lachtan Gaston.
Aktualizována byla i pozoruhodná kniha Jana Čáky Zmizelá Vltava, vydaná letos na jaře. Podává živý obraz řeky mezi Týnem nad Vltavou a Štěchovicemi předtím, než krajinu natrvalo změnila stavba přehrad. Popisuje nejen krajinu, ale i lidi, kteří u řeky žili. Medailonky konkrétních osob – šífaře a voraře Stanislava Velebila, poříčního strážce Slávu Smrta, převozníka Viléma Hodouše, šenkýřky Anny Květové či mlynáře Jaromíra Šimůnka - stejně jako stovky reprodukcí starých obrázků a fotografií přibližují život na Vltavě velmi poutavě.
Samostatná kapitola o povodních a staletých vodách dává letošní záplavy textem i obrazem do historického kontextu obdobných katastrof. Mezi řadou zmíněných povodní na Vltavě je například ta z roku 1845. Po ukrutné zimě, kdy síla ledu na řece dosáhla tloušťky 170 centimetrů, přišla obleva, která způsobila zatopení 3106 pražských domů, z nichž bylo 946 zničeno. Při záplavách v roce 1876 stoupla hladina řeky v Praze o 471 cm, v roce 1890 dokonce o pět metrů a Karlův most tehdy nevydržel nápor bariéry klád a lodí a tři jeho oblouky se zřítily.
„Vltavská kaskáda již nedovolí opakování hrůz, které líčí staré kroniky a ještě i pamětníci. Jak voda strhávala břehy, odnášela z polí ornici, bořila domy, hubila zvířata a dokonce brala daň v lidských životech… Na Vltavě se nám s konečnou platností podařilo odvrátit hrozbu povodní,“ píše autor v dovětku kapitoly o povodních (str. 87). Knihu to však nijak nedevalvuje. Kdekdo totiž věřil v prozíravost inženýrů nad rýsovacími prkny a um stavařů se svinutými plány v podpaží, ve schopnost člověka zkrotit a podmanit si přírodní živly. Avšak kdo předminulý týden nedbal pokynů orgánů a šel se podívat na valící se zkalené proudy, přelévající se přes Střelecký ostrov a nábřeží Kampy jak přes okraj dětské vaničky, ten se bude podobným tvrzením již jen usmívat. Ve vírech stoleté vody byla tato naivní víra utopena.
Čáka, Jan: Zmizelá Vltava. Praha – Litomyšl, Paseka 2002. 336 stran, cena 349 Kč.
