PROTIKUŘÁCKÝ ZÁKON - Vyvanou oblaka modrého dýmu z českých restaurací, pivnic a barů? Může se tak stát. Návrh novely takzvaného protikuřáckého zákona čeká ve sněmovně závěrečné hlasování. To by mělo proběhnout ještě během března. Úplný zákaz kouření v restauracích má mnoho zastánců i odpůrců, hlasy obou těžko smiřitelných táborů duní pádnými argumenty. Názory se liší i v jednotlivých politických stranách.
Zda se Česko připojí k zemím, které vyhlásily válku kuřákům, a jakými zbraněmi bude případně bojovat, není zatím jisté. Argumenty příznivců i odpůrců restaurací bez zdraví škodlivého čmoudu jsou silné. V debatách se nechodí daleko pro výroky o svobodě podnikání, hromadném krachování hospod i stovkách lidí umírajících na rakovinu plic.
Kdyby prošla nejtvrdší varianta novely zákona, mohly by se všechny české hospody stát nekuřáckými již od ledna příštího roku. Prosadit se ji snaží mimo jiné poslanci Boris Šťastný (ODS) a Kosta Dimitrov (ČSSD).
Vedle úplného zákazu, který ale nemá mnoho příznivců, bude sněmovna projednávat také mírnější varianty. Podle jedné by restaurace musely pro kuřáky vyhradit stavebně oddělené a řádně odvětrané prostory. Pokud by tak učinit nemohly nebo nechtěly, byly by automaticky nekuřácké. Jedná se o model, který funguje například v Itálii. Hospodářský výbor sněmovny navrhl ještě mírnější variantu, podle níž by se nařízení mělo týkat jen podniků větších než sto, nebo dokonce dvě stě metrů čtverečních.
Mnoho zastánců má i nejliberálnější varianta. Ta říká, že by si sám provozovatel mohl svobodně rozhodnout, zda bude jeho podnik kuřácký či nekuřácký. Úplně na opačném pólu pak stojí návrh komunistické poslankyně Zuzky Bebarové-Rujbrové, který směřuje k zákazu výroby, dovozu i prodeje tabáku.
KAŽDÝ ČTVRTÝ ČECH S CIGARETOU
Denně v tuzemsku zemře na následky nemocí z kouření 50 až 60 lidí. Podle statistik kouří zhruba čtvrtina lidí, mezi mladými od patnácti do osmnácti let dokonce polovina. Náklady na léčbu nemocí způsobených kouřením dosahují zhruba devíti miliard korun ročně.
Chraňme nekuřáky
O zákazu kouření v restauracích jednala dolní komora parlamentu v minulých letech několikrát. Zatím se ale nikdy nenašel dostatek hlasů, které by jej podpořily. Názory poslanců na míru regulace kouření se totiž stále rozcházejí, a to i napříč politickými stranami.
„Já jsem pro tu nejliberálnější variantu, která by nijak neomezovala metry čtvereční. Pokud by provozovatel nemohl dostatečně oddělit prostory kuřáků a nekuřáků, musel by jasně a zřetelně označit u vchodu, že se jedná o zařízení kuřácké nebo nekuřácké, aby návštěvník věděl už dopředu, do jakého zařízení vstupuje,“ říká poslankyně ODS Jana Rybínová. Obvinění, že by obhajovala kuřáky nebo že by dokonce byla prodlouženou rukou tabákové lobby, jak liberály označují někteří zarytí odpůrci kouření, Rybínová odmítá. „Kouření bezesporu škodí zdraví a je patologickou záležitostí, ale obhajuji právo na svobodné rozhodnutí jednotlivců,“ zdůvodňuje poslankyně svůj postoj.
Její stranický kolega a zároveň hlavní autor protikuřáckého zákona poslanec Boris Šťastný však považuje za neúčinnou i variantu zavedení protikuřáckých nařízení jen pro podniky od určité velikosti. „Pětasedmdesát procent hostinských zařízení v České republice má velikost do sta metrů čtverečních. To znamená, že ochrana nekuřáků v těchto zařízeních by byla vyloučena,“ vysvětluje.
Jeho původní varianta počítala s oddělenými kuřáckými prostory. V lednu ale poslanec navrhl úplný zákaz kouření v restauracích a odůvodnil to snadnou vymahatelností dodržování zákona a zároveň rovnými podmínkami pro všechny podnikatele.
NÁVRHY, JEŽ JSOU VE HŘE
Sněmovna bude hlasovat o několika variantách, jak upravit kouření v restauracích. Nejpřísnější je návrh poslance ODS Borise Šťastného na úplný zákaz. Mírnější varianta počítá s oddělenými prostorami pro kuřáky a nekuřáky. Hospodářský výbor sněmovny dokonce navrhl, aby se toto nařízení netýkalo podniků s plochou do sta metrů čtverečních. Nejliberálnější je pak možnost, že by si majitelé hospod sami rozhodovali, zda se v jejich podnicích kouřit bude, nebo ne.
Za světem, ale nemoderní cestou
Občanský demokrat František Laudát tvrdí, že svět se vydal nemoderní cestou – zakazovat, zakazovat, zakazovat – a varuje před tím, aby stát zasahoval do osobní svobody. Také vláda označila návrh na úplný zákaz kouření v restauracích za problematický. Vytýká mu, že neobsahuje zhodnocení dopadu na podnikatele. „Realizace tohoto opatření by v mnoha případech zvýšila náklady, které by zejména pro drobné podnikatele znamenaly výrazné zhoršení podmínek podnikání, popřípadě jejich zánik, což nekoresponduje s programem vytváření příznivějšího podnikatelského prostředí a zvyšování podpory malých a středních podnikatelů,“ uvádí Topolánkův kabinet ve svém stanovisku k novele protikuřáckého zákona.
Cedulky na dveřích, za dveřmi nahuleno
Zastánci nekuřáckých restaurací kladou důraz na zdraví hostů i zaměstnanců. „Z hlediska ochrany zdraví je jedinou účinnou metodou striktní zákaz kouření v restauračních zařízeních. K tomu také došla většina těch států, které začaly proti pasivnímu kouření bojovat. Máme zprávy, že se na zákaz připravují dokonce v Thajsku, a to už je co říct,“ konstatuje Kateřina Langrová, ředitelka sdružení Česká koalice proti tabáku. Již v minulosti mnohokrát kritizovala současnou podobu protikuřáckého zákona. Vyhrazený prostor, kde se kouří, musí podle ní provozovatel restaurace řádně označit. V praxi to funguje tak, že v blízkosti často i jediného nekuřáckého stolku hosté vesele pokuřují.
Někteří hostinští se s nařízením dokonce vypořádali ještě směleji a přímo na dveře lokálu umístili cedulku, že se jedná o prostor, kde se kouří. „Současně platný zákon zkrátka pohořel na množství různých výkladů a nesplňuje tak to, k čemu byl určen,“ míní Langrová. Stejný význam by podle ní měla nejliberálnější varianta zákona, kterou bude sněmovna projednávat.
Silným argumentem pro zákaz kouření v restauracích je celkové potlačování tohoto zlozvyku ve společnosti. „Různé průzkumy prokázaly, že největší motivaci přestat kouřit představuje pro lidi cena cigaret. Hned za ní ale následuje nemožnost zapálit si ve veřejných prostorách a v restauracích. Až devět procent kuřáků by mohlo se svým zlozvykem seknout,“ předpokládá Langrová. Snad ještě významnější je podle ní otázka prevence. „Rodiče mohou svým potomkům stokrát říkat, že kouření je špatné, když ho ale děti vidí všude kolem sebe, začínají ho časem považovat za normální,“ upozorňuje Langrová.
EVROPA BEZ KOUŘE
Určitá forma regulace kouření existuje ve všech členských státech Evropské unie. Zákaz na všech uzavřených veřejných místech a na pracovištích, včetně barů a restaurací, platí mimo jiné ve Velké Británii. Ve Švédsku, Itálii a na Maltě platí antikuřácké právní předpisy, které umožňují zřídit speciální kuřácké prostory vybavené ventilačními systémy. Belgie, Litva, Španělsko, Kypr, Slovinsko a Nizozemsko poskytují různé výjimky v oblasti pohostinství. Ve Francii a některých německých spolkových zemích se v restauracích nekouří od začátku letošního roku.
Zásah do svobody podnikání
Pádné argumenty najdeme i na straně odpůrců striktních zákazů kouření. V první řadě je tu otázka svobody podnikání. Může stát přikazovat restauracím, aby byly nekuřácké, když samotné kouření je legální? Sám poslanec Šťastný připouští, že se skutečně jedná o zásah do svobody podnikání, podle něho je ale oprávněný. Většina hostinských má jiný názor.
„Jsem striktně proti jakémukoliv zasahování do svobody podnikání. Jestli si chce někdo otevřít nekuřáckou hospodu či kavárnu, nikdo mu přece nebrání. Ale musí to být rozhodnutí toho podnikatele, nikoli státu. Pokud chci, aby mi v podniku voněla třeba dýmka, je to moje věc,“ konstatuje Alan Friedler, majitel folklórní restaurace v Čičovicích nedaleko Prahy. „Zaměřujeme se na cestovní ruch. Devadesát procent našich zákazníků jsou Francouzi a většinou nekouří. Pokud si ale někdo chce zapálit, tak samozřejmě může. Celý ten návrh novely protikuřáckého zákona mi přijde jako vlezdoprdelkování Evropské unii,“ přibližuje svůj postoj podnikatel.
Majitelé restauračních zařízení sice většinou připouštějí, že určitá regulace kouření nutná je, celoplošný zákaz ale odmítají. „Ač sám kuřák, souhlasím s úpravou zákona ve smyslu, aby byl kladen vyšší důraz na vyhovující vzduchotechniku, dostačující větrání a kontroly čistoty ovzduší. Naše doba přináší technicky vyspělé nástroje, které jsou schopny zabezpečit ten nejvyšší komfort. Úplný zákaz neschvaluji, zavání mi tak trochu diskriminací a omezováním svobody každého jednotlivce,“ míní manažer pražské restaurace Molo 22 Petr Jaroš. Větší část této restaurace je nekuřácká, ale o úplném zákazu kouření Jaroš zatím neuvažuje. „Pokud by sněmovna zákaz kouření schválila, určitě by nám alespoň dočasně hosté ubyli. Chvilku by trvalo, než by si lidé zvykli chodit kouřit ven na chodník před podnik,“ předpokládá Jaroš. „Jakmile by se ale toto stalo běžně zažitým standardem, hosté by se vrátili. Otázkou je, jestli by ono mezidobí nebylo pro spoustu podniků likvidační,“ dodává.
SMUTNÁ ČÍSLA Z FRANCIE
Zákaz kouření na veřejných prostranstvích a v restauracích je podle průzkumů druhým nejvýznamnějším faktorem, proč lidé přestávají kouřit. Na prvním místě je cena cigaret. Například ve Francii, kde platí zákaz kouření na veřejnosti od loňského února, ale klesla spotřeba tabáku jen minimálně. Francouzské středisko pro sledování drog a toxikomanie uvedlo, že od 1. února 2007 do konce minulého roku klesla spotřeba cigaret jen o 1,48 procenta a spotřeba řezaného tabáku o 2,1 procenta proti stejnému období roku 2006. Rozšíření zákazu kouření i na bary, kavárny, trafiky a restaurace, platné od letošního 1. ledna, mělo za následek pětiprocentní snížení obratu těchto zařízení. Oznámily to oficiální francouzské instituce. Trafikanti a restauratéři zmiňují mnohem vyšší ztráty. Zda bude mít tato situace vliv na procento kuřáků v zemi, se ukáže až za nějaký čas. Podle Kateřiny Langrové z České koalice proti tabáku ale může zákaz kouření v restauracích motivovat až devět procent kuřáků, aby se svým zlozvykem skoncovali.
Konec hospod na venkově?
Jménem provozovatelů restauračních zařízení bojuje proti úplnému zákazu kouření také Asociace hotelů a restaurací ČR. Ve svém oficiálním stanovisku zdůrazňuje především rizika, která by novela mohla přinést majitelům tradičních venkovských hospůdek. Ty jsou údajně na kouřících štamgastech závislé. Naopak by se případný zákaz neměl nijak projevit na tržbách luxusních restaurací, zejména v Praze, které mají široký okruh stálých i náhodných zákazníků. Většinou jde také o větší podniky, pro které není problém vyčlenit prostor pro nekuřáky.
„Na kouřících zákaznících jsme závislí. Kouří totiž kolem osmdesáti procent našich štamgastů. Zákaz by nám způsobil vážné problémy,“ konstatuje Irena Mrázková, která obsluhuje hosty v pivnici Na Růžku v Týništi nad Orlicí.
Podobný názor zastává i majitel šesti hospod v Chomutově a okolí, který si nepřeje být jmenován. „Kouření k českým hospodám neodmyslitelně patří. Zakázat ho tam, kam lidé chodí především na pivo, je nesmysl. Upřímně doufám, že mě takové opatření nepotká,“ konstatuje podnikatel.
Ne všichni provozovatelé venkovských podniků se ale zákazu obávají. Příkladem je třeba majitel hospody v obci Bohdaneč na Kutnohorsku Mirek Bukovský. „Já si myslím, že by to pro mě zničující nebylo. Štamgasti jsou sami od sebe ohleduplní a snaží se neobtěžovat okolí. Nebude pro ně problém jít ven,“ konstatuje. „O tu část klientů, kteří v hospodě doslova čadí a na nikoho neberou ohledy, klidně přijdu. Zákaz kouření v restauracích by mi vůbec nevadil,“ dodává Bukovský.
Kouříš? Dostaneš květináčem
Bojovníci proti zákazu kouření v restauracích upozorňují také na další problémy, které se objevují v zemích, kde přísné protikuřácké zákony už platí. Kuřáci večer kouří před hospodami, povídají si a ruší noční klid. „Francie už zažila nejednu hádku mezi hlučící skupinkou oddávající se tabakismu a občany v pyžamech, jimž besedy na chodníku bránily ve spánku. V několika městech musela takto rozvášněné hlavy uklidňovat policie. Na předměstí Paříže jeden z kuřáků utrpěl lehký otřes mozku po zásahu květináčem,“ varuje před následky zákazu poslankyně Rybínová. Francouzská vláda kvůli těmto potížím už začala uvažovat o novele protikuřáckého zákona. V Německu zase jeden hostinský dokonce podal stížnost ke Spolkovému ústavnímu soudu. Učinil tak s plnou podporou Německého svazu provozovatelů hotelů a restaurací.
