Dobrá úroda farmářům hospodaření nevylepší.
Právě dokončená sklizeň základních obilovin v ČR vzbuzuje otázky, jak s ní naložit. Úroda byla letos skutečně dobrá, rekordní za celé polistopadové období jak co do celkového objemu, tak i co do průměrného výnosu na hektar.
K radosti na vsi je však daleko. Dobrá úroda přišla v době celosvětového poklesu cen. Navíc růst produkce byl vyvolán uměle vytvořenou poptávkou ze strany masivní státní subvenční politiky. Nikoli tedy potřebnou změnou v tržním uvažování zemědělců. Přitom představy politiků o roli státu při regulaci trhu se diametrálně liší a tábory obou stran jsou zhruba stejně silné. Tak jako v loňském roce se začíná ukazovat, že stát svou obrovskou moc při tvorbě cen obilí nezvládá. Peníze n a regulaci opět ubyly. Obavy o neprodejnosti více než deseti procent úrody v tuzemsku jsou ovšem podle odborníků nepatřičné.
Poloprázdná láhev.
Byla tedy letošní sklizeň obilovin pro naše zemědělce úspěšná? Podle posledních odhadů Českého statistického úřadu (ČSÚ) se v ČR již téměř sklidilo 6,71 milionu tun obilí (loni to bylo 6,4 milionu), z toho čtyři miliony pšenice, 2,2 milionu ječmene a zbytek ovsa, triticalu a žita. Necelých sedm set tisíc tun potravinářské pšenice stále ještě vykupuje Státní fond tržní regulac e (SFTR) v intervenčním nákupu. V případě ječmene intervenuje stát prostřednictvím exportních dotací. Ani ministerstvo, ani zemědělci či politici nepředpokládají, že by měly zůstat vyšší přebytky než v předchozích letech. Například z loňské sklizně je nyní prodáno 75 procent, což je o deset procent více než v hospodářském roce 1997/98. Otazníky však visí nad cenou, která bude nižší o pětinu, a někteří farmáři pocítili až čtvrtinový pokles. V názorech na její oživení se však politici rozcházejí.
Ministr zemědělství Jan Fencl otázku úspěšnosti letošního zemědělského podnikání přirovnává k nedopité lahvi: „Polovina lahve dobrého pití je pro někoho dobrá zpráva, protože mu ještě polovina zbývá, pro druhého to již dobrá zpráva není, protože po lovinu lahve již má vypitou. Sám letošní úrodu, kdy se z hektaru sklidilo více než v předchozím roce, jako dlouholetý zemědělec považuje za úspěch. Otázku vždy ale také klade tak, zda se tedy zlepší ekonomické postavení zemědělců a budou- li naši hospodáři schopni konkurovat okolnímu světu. Podle ministra je ekonomická situace agrárníků velmi vážná a polepší si pouze, pokud jejich tržby v přepočtu na hektar vzrostou nad meziroční pokles cen, který průměrně činí patnáct až dvacet procent. Podle Fencla by si polepšili, pokud by úroveň subvencí v ČR byla shodná s dotacemi na západ od Aše. Proto se v minulém roce snažil produkční subvence zvýšit. Podle stínového ministra zemědělství ODS Miloslava Kučery však pouhým zvyšováním podpor nedojde daleko. „Již nyní peníze rychle docházejí, přitom žhavý je problém také na trhu s mlékem, prohlašuje.
Ve skutečnosti je to v ČR ministr, kdo má na ekonomický efekt hospodaření v zemědělství v perspektivě nejsilnější vliv. Hlavním impulsem pro tvorbu cen obilovin je totiž rozhodnutí Rady Státního fondu tržní regulace v zemědělství, v jejímž čele stojí. SFTR každoročně vykupuje v intervenčním nákupu potravinářskou pšenici, za kterou zemědělcům platí zálohovou cenu. Letos činila 3300 korun za tunu. Zemědělci s ní ale nejsou spokojeni, protože při loňském nákupu stát nabízel 4000 korun za tunu. Totéž potvrdil i ředitel SFTR Jan Höck, když přiznal, že letos byly banky při úvěrování fondu pro účely výkupu obilí opatrnější.
Stát podle Fencla „pružně zareagoval na situaci na trhu s obilím a skoupil kvalitní potravinářskou pšenici od zemědělců v objemu více než půl milionu tun. Tu hodlá prostřednictvím Státního fondu tržní regulace lépe zhodnotit.
„Princip intervence na trhu u potravinářské pšenice v našem prostředí fungoval a funguje tak, že zbývající kvalitní potravinářská pšenice, která na trhu zůstala volně, v žádném případě nebude stačit pro zpracování našim mlynářům a pekařům a oni budou potřebovat další pšenici. O tu si budou muset říci Státnímu fondu tržní regulace, předpokládá ministr. Očekává tedy, že se cena vyšplhá opět nahoru. Navíc ve světle nepříliš úspěšné sklizně obilí v sousedním Slovensku a Maďarsku. Z okolních zemí podle něj tedy tlaky na import obilí nelze předpokládat, tudíž fond lépe komoditu zhodnotí. Nad chováním úředníků, kteří by m ěli sehrát tak významnou roli v tvorbě cen, však visí obrovský otazník.
SFTR plýtvá.
Právě v důsledku hospodaření fondu v minulém roce nezbylo mnoho prostředků na stanovení vyšší administrativní ceny pro výkup obilí v letošním intervenčním nákupu. „Tím, že fond tržní regulace neměl dostatek prostředků, nabídl pouze 3300 korun za tunu, což je ještě pod úrovní světových cen, řekl týdeníku EURO stínový ministr zemědělství ODS Milosl av Kučera. To je podle jeho slov o to horší, že nastavená cena pro výkup potravinářské pšenice má obrovský vliv (v tomto případě negativní) na ceny ostatních obilovin. Cena krmného obilí, žita, ovsa a ječmene se již nad tuto úroveň nedostane. „ Reálná cena měla být alespoň o 150 korun za tunu vyšší, doplnil Kučera. Dokonce sám Fencl přiznal, že se hned po sklizni pšenice obchodovala i za cenu nižší než zálohovou (až o třetinu).
Loňská politika státu, kdy SFTR nabízel 4000 korun za tunu pšenice, stála totiž mnoho peněz, cena byla „přestřelena , navíc se začala dovážet maďarská subvencovaná komodita. To mělo zákonitý efekt: import díky praktické neexistenci tržních mechanismů na boural cenu v celé republice a po zavedení nepatřičného omezení bylo na konflikt se Světovou obchodní organizací zaděláno. Spoléhat na to, že se poptávka po pšenici na domácím trhu zvedne a SFTR na tom vydělá, je podle Kučery rovněž chybné . „Právě po zkušenostech z loňska nevěřím, že by úředníci byli schopni dobře prodat a zemědělcům výtěžek doplatit, to jsou sny, soudí. Fencl naopak slibuje, že právě takto si zemědělci na své přijdou.
Koncepce.
Fenclova politika je dlouhodobě založena na záchraně co největšího počtu podnikatelských subjektů v zemědělství. Verbálně je pro to „nedopustit, aby tyto lokality konkurovaly ve směru k oblastem produkčním . Ve skutečnosti vedly vždy jeho ministerské kroky k přímé p odpoře výroby zemědělských komodit. V paměti zemědělské veřejnosti jsou jeho snahy okleštit tu Pozemkový fond o 400 milionů korun na počátku roku, tu Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond na regulaci trhu s mlékem, tu pod půrné programy na údržbu krajiny právě v oblastech marginálních (o 1,5 miliardy oproti předchozímu roku) ve prospěch podpory produkce a dotací na výkup a export přebytků, na jejichž opakovaný vznik v dalších obdobích produkčními subve ncemi opět zadělává.
Naopak Kučerovy návrhy jsou přesně z opačné strany barikády. Pro perspektivu a především stabilní podnikatelské prostředí v zemědělství je podle něj nutná výrazná redukce zemědělské výroby. Navrhuje snížit procento zorané půdy v ČR o třicet procent. „Výrobní náklady na jeden hektar pšenice se pohybují okolo patnácti tisíc korun. Farmářská cena v průměru 3000 za tunu. Kdo nevypěstuje alespoň pět tun z hektaru, prodělává. Kdo nechce jen přežívat, musí sklízet alespoň šest tun na hektar. Zatímco v EU se pšenice sklízí průměrně 6,5 tuny z hektaru, v ČR dosahuje průměr 4,2, tvr dí stínový resortní šéf.
Buď tedy podle něj budeme dál obhospodařovat i nevhodné plochy a stát bude zemědělcům doplácet, anebo na nevhodných stanovištích pěstovat přestaneme. Pšenice je však jen jeden z příkladů. Podle předsedy Svazu vlastníků půdy a soukr omých rolníků Miroslava Tyla ale není nutné radikálně redukovat zemědělskou výrobu. „Ať si v horách pěstuje pšenici, kdo chce a jak chce, když ji prodá, je to jeho věc, říká. Je prý k tomu však nutné, abychom začali přemýšlet, jak omezit moc úřadu ve prospěch širšího rozhodování farmářů a podniků. „Nelze z Těšnova (sídlo ministerstva zemědělství - pozn. red.) řídit či regulovat rozsah českého zemědělství, jak nedávno řekl šéf Státního fondu tržní regulace, naopak bych zrušil ce lý odbor výroby, navrhuje Tyl.
A co burza.
Zkušenosti z jiných zemí nám říkají, že do úvah zemědělců jako podnikatelů se má vpustit co nejvíce tržních informací. Jinými slovy, stát by měl mít moc nad trhy co nejmenší. Pro příklad nemusíme jít daleko. Tímto způsobem totiž uvažuje právě Maďarsko, které k tomu má jeden z nejdůležitějších a pro trh nepostradatelných předpokladů - plně funkční plodinovou burzu. Ta mohla podle odborníků dávno významně fungovat i u nás, a stát se tak místem, kde obchod ují zemědělci z celé střední a východní Evropy. V budoucnu se tímto místem stane nejspíš právě Budapěšť. Názory na úlohu plodinové burzy v ČR jsou buď žádné (zleva), anebo obsahují notnou dávku rezignace (zprava). Ačkoli funguje Plodi nová burza Brno, obchody na ní uzavírané jsou zcela mizivé. Proto také ceny, které se zde vytváří, jsou rovněž silně závislé na prvotním stanovení cen SFTR.
V této souvislosti je jen těžko pochopitelné, proč o tak významné věci rozhoduje několik úředníků a lobbistů z řad zemědělců a zpracovatelů dohromady v Radě SFTR. O jakýchkoli administrativních cenách, které se v mnoha případech v zemědělství ze strany státu prostě stanovit musí, se podle ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáše Douchy v západních zemích (včetně USA) hlasuje v parlamentu. „Jde totiž o nalezení kompromisu mezi mírou oc hoty daňového poplatníka kolik do zemědělského podnikání takto pustit a jakousi strategickou potřebou resortu, říká.
