Balkánská svazová republika má i nemá vítěze voleb
Jugoslávie, 40. týden roku 2000. Federální volební komise oznamuje, že v nedělních prezidentských a parlamentních volbách nezískal ani jeden z kandidátů absolutní většinu. A vypisuje na 8. října druhé kolo volby hlavy státu. Tečka? Nikoli. Tvrdí–li státní komise, že se pro opozičního lídra Vojislava Koštunicu vyslovilo 48,96 procenta voličů, zatímco dosavadní prezident Slobodan Miloševič získal 38,62 procenta, hovoří protirežimní tábor o podvodu a krádeži statisíců hlasů. Rozhodujícího hlasování se nemíní zúčastnit, jejich vůdce prý podpořilo čtyřiapadesát procent voličů. Opozice vyhlašuje generální stávku a nabádá k občanské neposlušnosti. Její přívrženci plní náměstí a ulice nejen v Bělehradě. Západní velmoci vyslovují Koštunicovi jednoznačnou podporu. Rovněž ony mluví o manipulaci s hlasy voličů a vyzývají Miloševiče, aby odstoupil. V pobřežních vodách manévruje patnáct britských křižníků, které jsou součástí spojenecké flotily NATO. Co dál? Ego a čas. Téměř patnáct let držel Slobodan Miloševič Srbsko v hrsti a vedl Balkán od tragédie k tragédii. Despotovy dny, shodují se pozorovatelé, se však chýlí ke konci. Rozhodlo samo obyvatelstvo, jež za Miloševičem buď stálo, nebo se s jeho panováním smířilo. Překonalo apatii a dalo hlas šestapadesátiletému právníku Koštunicovi. Jenže mocenský boj nekončí, nýbrž začíná. A není vyloučeno, že poteče krev. Ať již má pravdu opozice, nebo Miloševič, jisté jsou dvě věci. Předně: kalkul prezidenta, že bude dále vládnout s demokratickým mandátem, nevyšel. Stejně zřejmé ale je, že se diktátor moci nevzdá. Protože on i jeho klan dobře vědí, oč by přišli. V sázce je vliv, bohatství. A v případě Miloševiče, kterého si za válečné zločiny žádá Mezinárodní soudní tribunál v Haagu, i možná ztráta svobody. Komentátoři připouštějí, že jugoslávský autokrat má jisté možnosti, jak z nepříznivé situace vykličkovat. Byť by přiznal porážku, zůstane v čele republiky až do července příštího roku, kdy mu končí funkční období. Ve zbývající době by mohl změnit ústavu a znehodnotit, ne–li rovnou zrušit, prezidentský úřad. Najít si další vůdčí pozici ve spletitém jugoslávsko–srbském státním útvaru by mu nemělo dělat potíže. Směr Černá Hora? Pravděpodobnější je, že Miloševič prohlásí volby za neplatné, nebo oznámí vlastní vítězství. Jestliže to neudělal po prvním kole, může to udělat ve druhé etapě. Pokud se opozice hlasování nezúčastní, bude mít snazší rozhodování. Odezvou budou masivní protesty voličů – dav dvou set tisíc lidí, který se sešel minulou středu v Bělehradě, může být výstrahou. Ale také planou nadějí. Podobných akcí už bylo mnoho, a Miloševič je pokaždé ustál. Přeteče–li ovšem nespokojenost národa, který cítí šanci dostat se z hospodářské krize a mezinárodní izolace (USA, Francie a Rusko se už vyslovily pro zrušení sankcí z dob kosovské války), zbude prezidentovi jediné: zakročit silou. Buď proti demonstrantům, nebo proti odpadlé republice Černá Hora. Pohled do nedávné historie říká, že zejména druhá možnost by nemusela být sázkou na planou kartu. Při taženích proti Chorvatsku, Bosně a Kosovu měl Miloševič vždy Srby za sebou. Mlhavé vyhlídky. Zda Miloševič zvolí násilí – dovnitř nebo navenek – bude záviset především na tom, zda vydrží okruh jeho věrných. To říkají znalci jugoslávských poměrů. Stoprocentní jistotu prezident nemá. Jakmile se v minulosti objevily spekulace, že by ten či onen mohl být odpadlíkem, stáhla se do ústraní nebo zmizela početná řada lidí z jeho suity. A dokonce i armáda, spojenec nejvěrnější, se dala před prvním kolem voleb slyšet, že bude výsledek respektovat
- padni komu padni.
Ránu režimu zasadila i největší morální autorita v zemi, pravoslavná církev. Instituce, jež je považována za poslední pilíř poctivosti ve zkorumpované společnosti, uznala vůdce opozice za hlavu státu a vyzvala k pokojnému převzetí moci. Média upozorňují, že Koštunica dokázal téměř nemožné: přesvědčit nejen krajany, ale i přívržence prezidenta. Mnozí z nich už sázejí na nového muže. A vědí proč. Koštunica, považovaný západními médii za nacionalistu, si získal přízeň Srbů ujištěním, že žádného nevydá Haagu. A Spojené státy v zákulisí několikrát naznačily, že jim jde pouze o Miloševičův skalp. Americký tisk soudí, že ani Koštunica nebude pro Washington snadným partnerem. Nejprve podporoval srbské separatisty v Bosně a Hercegovině, loni odsuzoval nálety spojenců, v Kosově byl zachycen s kalašnikovem v ruce. Ekonomické reformy nejsou pro Koštunicu primární a evropská integrace vůbec ne. Jistá šance tu přesto je: ozdravná kúra Jugoslávie a celého Balkánu by mohla začít. Překážkou je Miloševič.
