Menu Zavřít

Znovu nalezená vášeň pro pivo. Vzpoura spotřebitelů přinesla „bírodiverzitu“

Autor: Profimedia.cz

Nikdy nebylo lépe. Kdyby se inovaci v malém a středním podnikání v Česku dařilo stejně jako v jednom z nejstarších zdejších oborů, pivovarnictví, pak bychom snad žili v obláčcích naprosté blaženosti.

Týdeník Euro má na cestování po mikropivovarech mezi Aší a Mosty u Jablunkova speciální rubriku, která představuje vzpruhu i pro ty, kteří na vývoji poměrů v našem geografickém prostoru momentálně nevidí nic zvlášť dobrého. Vskutku, pokud jde o ochotu experimentovat, pustit se do vlastního podnikání, pečovat o svůj byznys a překvapit cestovatele nečekaným zážitkem, představují výrobci řemeslných piv u nás důvod k dějinnému optimismu.

Přitom český pivař byl a mnohde je spíše konzervativcem, od nějž se očekávala „věrnost značce až ke rvačce“. Někdy to docela funguje, k radosti pivovarníků. Jsou kupříkladu lidé, kteří dodnes nedají dopustit na „svůj Braník“, ačkoli ve stejnojmenném pivovaru se již dávno nevaří a to, co požívají, je desítka z levobřežního Smíchova.

 Výroba a spotřeba v EU

Výroba standardního piva v mezinárodním měřítku, to je bitva o marže a tržní podíly, kde konsolidace je cesta a úspory z rozsahu způsob, jak jí dosáhnout. Úspory z rozsahu přitom dovedly určovat koncentraci výroby jak za „bolševika“, tak v tvrdém kapitalismu a pro různorodost chutí tak komplexního nápoje, jakým dovede být pivo, to mělo v obou případech stejně neblahé důsledky. Rozdíl byl v ekonomice, a to podstatný. (Aniž bych chtěl zatěžovat v zásadě velmi optimistický článek historickými ekonomickými exkurzy, tak přece jenom: Industriální socialismus sovětského typu skončil proto, že jeho kapitálová intenzita stoupala mnohem rychleji než výroba, natožpak přidaná hodnota a na to se umírá.)

Tři G na nákupech

Vznik největší pivovarnické skupiny na světě AB InBev je exemplárním příkladem konsolidace, zahájeným z Brazílie investiční skupinou 3G Capital, jejíž zakladatelé koupili v roce 1989 tamější pivovarskou jedničku, pak původně belgický Interbrew (2004), Anheuser-Busch (výrobce amerického Budweisera) v roce 2008 a konečně SABMiller v roce 2016.
Strategie byla geniální v tom, že obří transakce financovali převážně dluhem, ale ten byl podstatně levnější (čili úroková sazba nižší) nežli rentabilita akvírované firmy. Druhý grif byl ve snižování nákladů, čemuž říkali „zero-based budgeting“, přesně v duchu prvního přikázání restrukturalizátorů, že „i suchý hadr se dá vyždímat“. Síla značek byla taková (viz milovníci Braníku), že jim to parádně vycházelo.

Historie piva
3500–3100 př. n. l. První dokumentované pivo z ječmene na Blízkém východě
822 První písemně doložené chmelené pivo v Evropě
993 První český pivovar, Břevnovský klášter v Praze
1842 Tvůrcem spodně kvašeného ležáku „Pilsner Urquell“ byl bavorský sládek Johann Groll, dnes „pilsner“ platí celosvětově jako generické označení piva tohoto typu

Kosa padá na kámen tehdy, když se spotřebitelská poptávka začne přimykat k něčemu jinému než k vašemu velmi efektivně vyrobenému a distribuovanému masovému produktu. Generické pivo, bez charakteru a čitelného rukopisu sládka, fedrované marketingem, vyšlo z módy. Naštěstí pro pivaře.

Věrní jsou staří a mladí nejsou věrní

Pivovarníci všude na světě nejlíp vydělávají na pivu točeném v hospodách („on-trade“), takže tam je pokles konzumace nejvíc bolí, zatímco mnohem méně rentabilní prodeje piva v obchodech („off -trade“), kde marže ničí časté slevové akce, v nichž se prodá většina piva (u nás tak 70 procent), se v podstatě drží. Mzdy ve službách restauračního typu jsou velmi podstatnou součástí celkových nákladů a navíc s produktivitou příliš nezacvičíte – pivnice není fastfood, takže cenový diferenciál se zvětšuje, přitom mnozí konzumenti piva ve „čtyřkách“ jsou citliví na cenu. Česko se pouze připojilo k trendu a poslední rok je poznamenán na jedné straně velmi silným růstem mediánového příjmu, který by konzumaci piva v restauracích za jinak nezměněných okolností svědčil, na straně druhé EET a zákazem kouření. Výsledkem je meziroční pokles hospodských prodejů piva (za leden až srpen 2017) o 4,2 procenta a nárůst prodeje v maloobchodě o čtyři procenta. Nenároční „chlemtáci“ piva se odklánějí nejen od hospod, ale také od láhví a stále častě sahají po plechovkách (meziročně plus 46 procent).

 Pivovary v českých zemích
Zdroj: Brewers of Europe. Beer Statistics 2017 Edition

Češi, přesvědčení o své svébytné pivní kultuře, tak s každým dalším rokem potvrzují, že zase tak silně na tradicích nelpějí.
Když bylo hluboko do kapsy, masově se rozšířil prodej z hlediska tradice naprosto heretického piva v PET láhvích. Když půllitr v plastu vyjde na třetinu či čtvrtinu ceny v hospodě, jde tradice stranou. Mimochodem petkové pivo i v časech zuřící konjunktury zvedá prodej – meziročně o čtyři procenta. Trend poklesu spotřeby „europiva“ ve standardních hospodách bude pokračovat, pořád je u nás podíl „on-trade“ se zhruba 40 procenty podstatně vyšší než v sousedním Německu, kde klesl loni na pouhých 18 procent – a taky měli „hohe Kneipenkultur“.

Putování za bírodiverzitou

Co ještě evidentně může a bude růst, je podíl řemeslných piv na celkových tržbách, byť z malého základu, přičemž tenhle trh se orientuje na náročnější a solventnější klientelu, která netouží po hektolitrech, ale zážitcích při prozkoumávání neuvěřitelné variability a komplexnosti tohoto nápoje. Tady platí, že nikdy nebylo lépe a konec je v nedohlednu.

Nynější móda mikropivovarů u nás už podle velmi častého zastoupení svrchně kvašených piv naznačuje, odkud přišla – ze severozápadu Spojených států, případně z Anglie, kde mají náskok. Pivní degustační turistika, kdy objíždíte regionální „craft breweries“, je v USA nejrychleji rostoucí nikou turistického průmyslu. V Evropě je velmocí řemeslných piv Spojené království, kde počet mikropivovarů vzrostl skoro trojnásobně, jsou jich přes dva tisíce. Tamější turistické centrály propagují speciální trasy kombinující pěší turistiku s ochutnávkami piva z venkovských mikropivovarů, párovaného pečlivě s gastronomií z regionálních surovin – pro lokální ekonomiku je to bez legrace čiré požehnání.

Kritické masy bírodiverzity dosahujeme již i na mnoha místech v Česku, které se chytlo trendu a v přepočtu na obyvatele je se čtyřmi sty pivovary na opět velmi důstojných pozicích. Studentský vandr, spočívající v putování krajinou přerušovaném zastávkami v každé vesnické osvěžovně, patříval k rituálu českého dospívání. Připusťme, že to pivo měli mnohde hnusné, byť cenově dostupné. Jaká to radost zralých mužů a žen, na tolika místech moci na výbornou skládat tenhle tekutý reparát.

Dále čtěte:

Pivovary budou recyklovat vodu

CIF24

Miliardový souboj o Prazdroj

Česká firma plánuje vyvážet kontejnerové pivovary. V Rusku už mají tradici


  • Našli jste v článku chybu?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).