Všestranně úspěšná sezona drnovického fotbalového činovníka
Nahoru, dolů a zase nahoru. Tři roky byl považován za odepsaného, žil s nálepkou podvodníka ohroženého kriminálem. Teď se – očištěn - vrací na výsluní. Podnikatel Jan Gottvald, někdejší místopředseda Českomoravského fotbalového svazu, opět kope v první lize. Obrazně i doslova. Jeho zamilovaný klub z Drnovic – vesnice u Vyškova, kde se v roce 1946 narodil - se po dvouleté pauze vrací do nejvyšší fotbalové soutěže (předminulou sezonu hrál jen třetí ligu, loni druhou). Oficiálně má dnes Gottvald v klubu pouze funkci obchodního ředitele, ale nikdo nepochybuje, že stejně jako v minulosti je mužem číslo jedna.
Gottvald má za sebou úspěšnou sezonu i proto, že se dokázal vypořádat s největším problémem svého byznysu: Od soudu, u nějž čelil obžalobě z pěti hospodářských trestných činů s celkovou škodou 400 milionů korun (za což mu hrozil až dvanáctiletý trest odnětí svobody) odešel v únoru jen s třímilionovou pokutou. Zdá se, že teď je v nejlepší pohodě. „Od počátku jsem věřil, že to dobře dopadne. Děkuji svým nejbližším, že u mě stáli i v době, kdy jsem byl novinami vláčen a urážen jako nějaký pedofil. Stále se ptám, proč a z jakého důvodu se to všechno stalo. Nikdy jsem nic špatného neudělal, nikdy jsem nic neukradl. Proč byl o mě takový zájem?“ táže se Gottvald nechápavě.
Hlavou se mu ale už honí jiné starosti. Především fotbalové. Rozhovor s týdeníkem EURO, který proběhl minulé pondělí (31. května) v brněnském hotelu Voroněž, byl několikrát přerušen telefonáty týkajícími se večerního bratislavského derby Interu s Petržalkou a středečního zápasu reprezentace s Bulharskem.
Škoda uhrazena.
Gottvaldova cesta před soudní tribunál je spojena s potravinářskou firmou Setuza, v níž se vlastnicky angažoval po boku IPB. Orgány činnými v trestním řízení mu bylo kladeno za vinu především to, že v letech 1998 a 1999 jako předseda představenstva Setuzy vystavil dvě směnky téměř na 200 milionů korun zlínské firmě Zempos (110 milionů) a společnosti ČAS bývalého šéfa fotbalového svazu Františka Chvalovského (84 milionů). Firmy skrze směnky získaly od Komerční banky peníze, za něž měly pro Setuzu nakoupit řepku olejnou. Surovinu ovšem nikdy nedodaly (EURO 46/2001). Policisté se o věc začali zajímat proto, že transakci považovali pouze za fintu, jak z banky vylákat miliony.
Jan Gottvald jejich vyšetřovací verzi důrazně odmítl. Prohlásil, že Setuza obchod s řepkou dlouho plánovala. Když pro něj získala prostředky, cena plodiny se prudce zvýšila, a vedení firmy došlo k názoru, že realizace obchodu by již byla neefektivní. I před soudem pak Gottvald prohlásil, že peníze nikam nezmizely a zůstaly ve firmě. Podnikatelův advokát Michael Buchlovský poukazoval na rozpory v žalobě. Dokument v jednom místě hovořil o tom, že obžalovaný způsobil škodu asi 400 milionů, přičemž z jiné pasáže lze dovodit, že v podstatě žádná újma nevznikla. Jak státní zástupce konstatoval, škoda byla z větší části uhrazena. Gottvald ale nebyl obžalován jenom za Setuzu, ale i kvůli majetkovým transakcím ve své Firmě Gotex (nyní v konkursu).
Soud skončil pro vyškovského podnikatele velmi příznivě. U tří z pěti trestných činů byl zproštěn viny. Dva skutky soud překvalifikoval z podvodu na porušování povinností při správě cizího majetku. Za to dostal už zmiňovanou třímilionovou pokutu, kterou také následně zaplatil. Tím tříletá kauza skončila.
Neměl jsem Setuzu opouštět.
„Vím, že jsem udělal chybu. Vystavil jsem směnky, aniž bych to měl odsouhlaseno představenstvem. Počítal jsem s tím, že to schválí dodatečně. Stejných směnečných obchodů jsme předtím uskutečnili asi dvacet, a to bez sebemenších problémů. Je třeba také připomenout, že v roce 2000, kdy jsem ze Setuzy po dvou letech odcházel, vykazovala historicky nejlepší hospodářské výsledky. Nikdo mi tedy nemůže říct, že bych podnik nějak poškodil či tuneloval,“ podotýká podnikatel. Dodnes lituje, že ústeckou potravinářskou firmu opustil. „V červnu 2000, během fotbalového Eura v Nizozemsku, jsem se od lidí z IPB dověděl o problémech banky, že jde do kytek. Dostal jsem z toho strach, protože jsme s IPB byli pevně spjati - celá úvěrová angažovanost byla od ní. Měl jsem obavy, že se Setuza s bankou sveze. Proto jsem z toho vycouval. Měl jsem tam ale zůstat i s těmi lidmi, kteří byli tenkrát v managementu,“ mrzí Gottvalda. Lituje také proto, že vše problematické, co se v Setuze po jeho odchodu událo, bylo spojováno rovněž s jeho jménem, ač na podnik už žádný vliv neměl. Státní zástupce Michal Galát trest vězení nežádal s poukazem na to, že Gottvald se k činu doznal a škodu uhradil. „Obžalovaný prošel vnitřní katarzí, dluh zcela splatil, a proto byl vynesen pouze peněžitý trest,“ uvedl Galát. Vyškovský podnikatel o nějaké katarzi ale přemítat vůbec nehodlá. „Jsem pořád stejný, nezměnil jsem se a měnit se nehodlám. Nemám důvod, abych se měnil a očišťoval, nejsem žádný darebák. Pouze jsem přiznal svou chybu, že jsem neprojednal směnečný obchod v představenstvu.“
Neuvážené ukrývání.
Byznysmenu Gottvaldovi v očích veřejnosti asi nejvíce ublížilo, když souběžně se zahájením policejního vyšetřování beze stopy zmizel. To bylo na konci října 2001. Svým skrýváním jako by nepřímo doznával vinu. Jak dnes říká, právě v té době se ale cítil úplně nejhůř. „Dostal jsem echo, že se kolem mé osoby něco děje, chystá se nějaké obvinění, ale netušil jsem kvůli čemu. Samozřejmě jsem si dokázal představit, že když někdo bude chtít, tak něco vyšťourá. A tehdy jsem zpanikařil. Kdybych zůstal v klidu, převzal bych si na policii obvinění a šel bych zase domů. Dnes to považuji za hrubou chybu,“ vysvětluje okolnosti čtyřměsíčního zmizení.
Odmítá ale, že by se nějak důsledně skrýval. „Pokud by policie po mě opravdu pátrala, tak mě musela chytit za dva dny. Zjistila by, že jsem u sestry, nebo že jsem doma a po večerech jezdím normálně v autě. Když se vyšetřovatel na mě přišel ptát manželky, díval jsem se na něj z patra našeho baráku,“ dokresluje, jak vypadalo policejní pátrání. Spatřil prý i redaktory týdeníku EURO, kteří se po něm ve druhé polovině února 2002 přijeli ptát do Vyškova a v garáži rodinného domu Gottvaldových hovořili se synem Robertem (EURO 8/2002). „Samozřejmě jsem vás viděl. Byl jsem z toho všeho tehdy už nešťastný a ptal jsem se sám sebe, proč to vlastně dělám. Stále jsem ale čekal, že se mým advokátům podaří celou věc nějak vyřešit.“
Pár dnů poté jej právě advokát přesvědčil, aby se dobrovolně přihlásil na policii. Poslechl a 26. února 2002 se v Praze vydal do rukou spravedlnosti. Okamžitě byl vzat do vazby kvůli obavě z možného útěku. Vazební věznici v Brně-Bohunicích opustil po čtyřech měsících 4. července (po složení rekordně vysoké kauce ve výši 20 milionů korun). V srpnu téhož roku byla proti němu vznesena obžaloba. Loni 28. listopadu bylo zahájeno před brněnským krajským soudem hlavní líčení, letos 2. února padl rozsudek. „Byl jsem nesmírně šťastný, že se neprokázal žádný podvod ani škoda,“ poznamenává Gottvald.
Ústup ve prospěch dětí.
Už když se vrátil z vazby, si umínil, že právě pomocí zbožňovaného sportu napraví svou pověst. „Řekl jsem si, že drnovický fotbal musím opět dostat tam, kde deset roků úspěšně působil. O to mám větší radost, že se mi to podařilo. Postup do první ligy je satisfakcí nejen pro mě, ale pro celé Drnovice,“ míní.
Své podnikatelské aktivity přehodnotil. Ustupuje do pozadí ve prospěch svých dětí. Jak pro týdeník EURO uvedl, nedávno prodal za „velmi zajímavou částku“ svůj akciový podíl (34 procent) v podniku Bioveta Ivanovice na Hané (výrobce veterinárních biopreparátů). Teď by chtěl podpořit v podnikání své syny, Jana a Roberta. Na mladšího Roberta již dříve převedl svůj hotel v obci Luleč a pomohl mu i se získáním dvou známých dálničních motorestů U devíti křížů. Starší Jan bude nyní kupovat jeden luxusní brněnský hotel (nepotvrzené zprávy říkají, že by mělo jít o hotel Royal Ricc), k tomu ještě vlastní jednu obchodní firmu. „Už jsem přece jenom starší člověk a sám se už nechci v byznysu příliš angažovat. Ale dokud mi síly budou stačit, chtěl bych být klukům nápomocen“.
