NuScale prý má o budoucí spolupráci velký zájem, což potvrzuje i fakt, že jeho šéfové na počátku září přiletěli z Oregonu do Prahy na osobní setkání.
Podobné úvahy jsou v českém prostředí nové. Dosud platil předpoklad, že stavět budeme výhradně velké bloky o výkonu nejméně tisíc megawattů. Jenže jejich výrobci čelí problémům s délkou a organizací výstavby i s dodržením rozpočtu. Na atraktivitě proto získávají menší reaktory, které lze na místo určení dovézt již hotové po silnici nebo železnici.
Zatím je však dobré nepodléhat předčasnému nadšení. Jak dále Závodský uvedl na odborné konferenci pořádané konzultační firmou EGÚ Brno, menší reaktory budou reálnou alternativou až poté, co získají licenci k provozu v zemi původu. Současně budou jejich výrobci muset prokázat, zda se s náklady na vyrobenou elektřinu dostanou na slibovanou úroveň okolo 60 dolarů za megawatthodinu.
Dobré zprávy z Ameriky
Problém je, že nikdo nechce kupovat zajíce v pytli. Reaktory NuScale teprve procházejí licenčním řízením ve Spojených státech, konkurenční modulární reaktory existují většinou jen na papíře a v powerpointových prezentacích. Oregonský startup NuScale Power má velkou výhodu prvního zákazníka. Své reaktory chce vyzkoušet v elektrárně, která má vyrůst do osmi let ve výzkumném komplexu v Idaho Falls.
Na první pohled se jedná o malý 60megawattový reaktor, jenže výrobce nabízí možnost sdružovat je po dvanácti do propojeného celku. Americký jaderný regulátor již rozhodl, že díky vysoké bezpečnosti tento reaktor nepotřebuje záložní zdroj energie, což jeho výstavbu zrychlí a zlevní. Výrobce tvrdí, že soustava dvanácti reaktorů vychází na zhruba tři miliardy dolarů - tedy v přepočtu na 65 miliard korun.
Reaktory NuScale teprve procházejí licenčním řízením ve Spojených státech
To je zdánlivě hodně, ale velké reaktory třetí generace vycházejí dráže. V současných cenách se podle informací týdeníku Euro jedná o přibližně 140 miliard korun za blok o výkonu 1200 megawattů. To znamená, že v přepočtu na jednotku výkonu jsou velké reaktory o pětinu dražší než jejich nastupující modulární konkurence.
V méně pokročilé fázi je dnes projekt britského koncernu Rolls-Royce, který chce na trhu prorazit se středně výkonnými reaktory. Jejich výkon 440 megawattů zní z českého pohledu povědomě; přesně takový výkon měly před modernizací ruské reaktory typu VVER v Dukovanech. Také Britové mají o český trh zájem a zúčastnili se například konference o malých jaderných reaktorech, která se konala v únoru na Jaderné fakultě ČVUT.
Ředitel strategie Rolls-Royce Alan Woods tehdy nezapomněl vyzdvihnout všechny výhody plánovaného reaktoru. Bude mít menší nároky na zábor půdy, na zvolené místo lze přivézt po silnici celé moduly a sestavit je jako skládačku. Dobu výstavby lze srazit z obvyklých pěti až sedmi let na jeden a půl roku. Současně Woods přiznal i hlavní slabinu - licenční řízení a výstavba pilotního projektu zaberou ještě minimálně dvanáct let.
Otázka za sto miliard
Faktor času zatím hraje v neprospěch menších modulárních reaktorů. Staré bloky v Dukovanech bude zapotřebí nahradit již okolo roku 2035. To znamená, že s přípravou výstavby se musí začít co možná nejdříve. Podle Petra Závodského se menší reaktory mohou uplatnit až později, a to v roli náhrady za dožívající uhelné teplárny.
Ne všichni jsou stejného názoru. Třeba partner pražské kanceláře právní společnost Dentons Petr Zákoucký, který se specializuje na energetiku, považuje menší reaktory za méně rizikové. „Je lepší postupně stavět menší reaktory, protože pokud nebudou výhodné, můžeme včas přestat. Naopak velké bloky přinášejí riziko, že v ekonomicky nevýhodném projektu utopíme stovky miliard korun,“ říká Zákoucký.
Přečtěte si také: