Menu Zavřít

Zpět do budoucnosti?

7. 12. 2007
Autor: Euro.cz

Systému se začíná říkat putinismus, nová funkce pro vůdce však není jasná

Nejtrapnější záležitost ruských parlamentních voleb zůstala trochu mimo pozornost veřejnosti. Na první pohled je to totiž trapas v podstatě marginální. Alespoň ve srovnání s tím, jak volby a kampaň před nimi probíhaly a jaké je složení nového parlamentu. Ve skutečnosti však právě skandál s pozdravnými telegramy nejvíce vypovídá o tom, s jakým Ruskem bude muset nyní svět vycházet.
Prý maličkost - cenzoři z tiskové služby Kremlu si přečetli telegramy, které dostal ruský prezident a kandidát na poslance za vítěznou stranu Jednotné Rusko (JR) Vladimir Putin po grandiózně vyhraných volbách, a rozhodli se milovanému vůdci nekazit náladu. Texty některých, obzvlášť vyděšených státníků trochu upravili a ty, v nichž se nepsalo o zaslouženém vítězství strany JR a její „jedničky“ Putina, z pošty raději vyřadili.

Nová éra.

Nejde však vlastně ani tak o Putina a jeho nervy, ale o občany - poddané a voliče budoucího ruského vládce. Tisková služba Kremlu totiž vydává zprávy, které pak citují všechny ruské sdělovací prostředky. A tak i když novináři a někteří politici vědí, že prezident USA George W. Bush, členské státy EU, polský premiér Donald Tusk a další se o hlasování „po rusky“ nevyjádřili zrovna uctivě, většina Rusů si myslí, že ruským volbám svět zatleskal, organizátory pochválil a Putinovi blahopřál. Tak to totiž tiskoví tajemníci z Rudého náměstí prezentovali a tak to většina ruských médií tlumočila. Světoví lídři teď jen zírají - a ještě budou. Drzost, lež a intriky se stanou pro Moskvu nástroji nejen v domácí, ale i mezinárodní politice, právě jako bezostyšná manipulace fakty a lidmi. Nastupuje období legální, otevřené uzurpace moci, systému, který se již v novinách začíná pojmenovávat jako „putinismus“.

Východní mentalita.

Poslanci za Jednotné Rusko usednou v Dumě do 315 z 450 křesel. Protože jde spíše o funklub Putina než o stranu, znamená to, že jediný muž bude manipulovat absolutní parlamentní většinou, jak se mu zachce. Byla-li minulá Duma spíše oddělením prezidentské administrativy a za poslední dva roky nepřijala ani jeden zákon, který by nenavrhl nebo předem neschválil Kreml, ta dnešní se bez svolení „nejvyššího“ nedohodne ani na jídelním lístku. Dalších 38 křesel obsadí strana Spravedlivé Rusko v čele s šéfem Senátu Sergejem Mironovem. Mezi politiky nemá Putin oddanějšího a zamilovanějšího sluhu, než je on. Zcela otevřeně několik měsíců nabádá Putina, aby se z Kremlu nikam nestěhoval, a urputně navrhuje jednu možnost za druhou, jak mu zajistit prezidentskou nesmrtelnost. Tento naivní a mírně přihlouplý muž to myslí upřímně. Není to intrikán či zákulisní hráč. Je produktem sovětské výchovy a východní mentality.

Jistota nade vše.

Mironov a jeho „spravedliví“ podpoří jakýkoli zákon, který povede k udržení Putina u moci. Společně s JR mají celkem 353 hlasů. I bez „spravedlivých“ sice mohou „jednotní“ díky jasné dvoutřetinové většině přijímat federální zákony a dodatky k ústavě, ale čím více podpory, tím lépe to vypadá. S největší pravděpodobností by se v osudné chvíli přidali k prezidentským stranám i nacionalisté reprezentovaní Liberálně demokratickou stranou Vladimíra Žirinovského. Jejich 40 hlasů bude znamenat tak přesvědčivou většinu - 393 hlasů ze 450 -, že i Putin bude muset skromně sklonit hlavu a říct: „Já jsem to nechtěl. Slíbil jsem, že neporuším ústavu a nebudu kandidovat potřetí. Pozměnili-li jste ji však tak, že je vlastně mou povinností vést vás dál, proto se podřídím a obětuji a stanu se opět vaším milovaným prezidentem.“ Jediní komunisté budou hlasovat proti, ale jejich 57 hlasů na celé věci nic nezmění. To je ovšem jen jedna varianta, jak zajistit pokračování „Putinova kurzu“.

Jaká funkce pro Putina?

Občanům ještě nikdo nesdělil, jak se mají chovat při březnových volbách hlavy státu. Zatím byli jen pochváleni, že se dobře zachovali v parlamentních volbách. Co však mají dělat dál, se musejí dozvědět do konce roku. Sedmnáctého prosince na sjezdu JR možná zazní jméno následníka, protože 23. prosinec je poslední možností „přihlásit“ kandidáta do voleb.
Variantu se změnou ústavy Putin a jeho JR zatím tvrdošíjně odmítají. Putin tvrdí, že potřetí kandidovat nebude. Zároveň však také říká, a svými činy to potvrzuje, že bude o všem rozhodovat. Musí tedy mít nějaký tajný plán.
JR se tedy nebude snažit vyprovokovat hlasování o takové změně ústavy, aby Putin mohl kandidovat potřetí, ale může odhlasovat cokoli jiného, možná ještě šílenějšího a absurdnějšího. Putin však už jednou jasně prohlásil, že pokud jeho strana přesvědčivě zvítězí, získá „morální“ právo uchovat si moc. Zda si zvolí křeslo premiérské, či bude vymyšlena úplně nová funkce „národního vůdce“, je však vlastně jedno.

Je třeba vyčkat.

Jedno však není, jakou roli Rusko bude potom hrát v mezinárodních organizacích - především v elitním klubu G8. Jeho lídři se musejí zamyslet nad tím, jak se budou s Putinem zdravit - zda vášnivým polibkem, nebo chladnějším kývnutím hlavy. Snad jsou i takoví, kteří se setkání s ním raději vyhnou. Zbývá vyčkat, jak svět bude muset v budoucnu jednat s Putinem. Zda jako s prezidentem, který se nechal přesvědčit ke službě na třetí volební období. Nebo jako s premiérem, jehož pravomoci jsou větší než hlavy státu. Či jako s dosud blíže nespecifikovaným „národním vůdcem“, který bude převyšovat všechny tradiční politické funkce. Popřípadě jako s šéfem parlamentu, k němuž se přesune veškerá mocenská struktura dosud sídlící v Kremlu. Nebo jako s šéfem Gazpromu, z něhož se stane nejmocnější struktura v zemi, ve které Putin bude jednat podle hesla „rozděluj peníze a panuj“. Či nakonec jako s šéfem něčeho, na co dosud nikdo ani nepomyslel.

Varianta „sbalené kufry“.

Putin bezpochyby zůstane i po březnu 2008 nejmocnějším mužem v zemi. Je tu však vlastně ještě jedna varianta - ekonomika, jejíž růst je v posledních letech jeho hlavní chloubou, začne chřadnout. Obrovská korupce totiž neustále vzkvétá, do průmyslu se investuje tragicky málo peněz a roste inflace i rozdíl mezi nejbohatšími a nejchudšími. Rostou ceny a životní náklady, což většina průměrných ruských rodin nese jen velmi těžce a pozvolna se opět řadí mezi chudší vrstvu.
„Degradace soukromých firem, především v ropném průmyslu, naprostá diskreditace systému soudnictví, neefektivně fungující a zkorumpovaná byrokracie - to všechno nemůže zůstat bez následků. Po parlamentních volbách nastanou finanční i ekonomické otřesy. Během volební kampaně tyto problémy prostě zmrazili. A další fáze začne brzy - ať za účasti opozice, nebo bez ní,“ tvrdí o budoucnosti země známý ruský politolog Georgij Satarov, v devadesátých letech hlavní poradce prezidenta Borise Jelcina. A není sám, kdo vidí budoucnost temně. Takže je tady ještě jedna varianta. Putin se skutečně chystá „sbalit kufry“ a včas zmizet ze scény, než se začne rozpadat. Nastoupí-li na jeho místo jím vybraný následník či někdo úplně jiný, by v takovém případě nehrálo velkou roli.

bitcoin_skoleni

Hrozba pro Evropu.

Není ani tak důležité, co se stane s Ruskem po těchto podivných, teatrálně trapných parlamentních volbách. Důležité je, co se stane s námi. Evropana ani tak moc nezajímá, zda Rus bude mrznout a strádat, či tloustnout a bohatnout. Obává se však toho, co takový hladový, popřípadě sytý Rus udělá - čím Evropu může ohrozit -, jak se bude chovat státní plynárenský gigant Gazprom a kolik se bude platit za litr benzínu. Kdyby se chtěli v Rusku požírat navzájem, Evropa ani nevzdechne. Upřímně řečeno, bude i mnoho těch, kdo si oddechnou.

Harašení raketami.

Rusko však tradičně má expanzivní sklony a přinejmenším na území bývalého Sovětského svazu se stále chová panovačně. Toto teritorium zcela otevřeně pokládá za území svých zájmů a je ochotné je bránit nejen diplomaticky, ale i silou. A o ni také jde. Nikoli o osud chudáků demokratů, kteří se nedostali do Dumy, ale o rakety a jaderné hlavice. S novou Dumou se zvýší agresivita ruského státu a Putinova sebejistota. Už nyní pronášel výroky, které bylo možné považovat za nejhrubší výhrůžky a jež zaváněly „harašením raketami“. Jak se jeho slovník vyostří nyní, má-li v parlamentu absolutní podporu a protizápadní tón již patří k ruskému politickému stylu? Rusko již řadu měsíců intenzivně zbrojí a není důvod, proč by teď, po tak vydařeném hlasování, nezvýšilo tempo. Demokraté sice v nové Dumě chybějí, militantní lobby však nikoli.

  • Našli jste v článku chybu?