Řečníci z Evropy to začínají mít na mezinárodních fórech těžké. Nedávno mi vyprávěl jeden expert na mezinárodní obchod o konferenci v Mexiku. Zatímco řečníci z Asie vybojovali patnáctiminutové vystoupení, z Latinské Ameriky desetiminutové, řečníci z Evropy se musejí spokojit maximálně s pěti minutami.
Foto: Jakub Stadler
Boj o čas se nesl v duchu: „Jaký příběh nám chcete vyprávět? O krizi eura, zachraňování Řecka, časované bombě s názvem Španělsko, o propadu pozice ve světovém obchodě, investicích a světovém hospodářském růstu.“
Nechceme-li zcela přijít o slovo, a nejen na mezinárodních konferencích, musíme se probudit. Svět venku se mění, je čas hovořit otevřeně o variantách, které v budoucím světě máme. A především dosáhnout elementární shody nad tím, co uděláme. Dobrou zprávou je, že jeden takový příspěvek je na světě.
Strategie konkurenceschopnosti, kterou připravil tým ministra Martina Kocourka, je prací, která nalézá maximum možné shody s experty jednotlivých rezortů, ekonomických institucí, podnikateli i experty nad klíčovými změnami, které musíme v České republice odpracovat, abychom se neztratili ze světové ekonomické mapy. Stojí za to předeslat, že úspěch materiálu předpokládá pochopit logiku jeho sestavení, ale především, že zásadní podmínkou je vydat se na cestu, začít věci měnit a znovu objevit zodpovědnost a odvahu k činům. Řeči, jak říkají Číňané, rýži uvařit nepomohou.
Strategie nazvaná Zpět na vrchol definuje konkurenceschopnost podle OECD, Světového ekonomického fóra a EU, tedy jako schopnost země produkovat zboží a služby, které dlouhodobě obstojí v mezinárodní soutěži. Autoři porovnali rozdíly, které existují mezi Českem a zeměmi na špici podle 12 klíčových pilířů, které podmiňují konkurenceschopnost. Patří sem mimo jiné kvalita veřejných institucí, zdravotnictví, vzdělávacího procesu, infrastruktury, vymahatelnosti práva, atraktivnost finančních trhů, daňového systému, ale též schopnosti inovovat.
Z tohoto srovnání nabízí Strategie víc než 40 projektů, cestovní mapu změn v oblastech, kde jednotlivé země – a to nejenom z Evropy – jsou před námi. Součástí textu je srovnání s tím, jak problémy řeší ve světě, časový harmonogram, gestor a měřitelný efekt. Materiál předznamenává svými parametry diskuzi nad exportní strategií ČR na léta 2012 až 2020 a kohezní politikou.
Kdy jsme byli na vrcholu
Jaký vrchol máte na mysli? A kdy myslíte, že jsme byli na vrcholu? Jedna z pichlavostí připomínkového řízení napovídá, že titulek splnil svůj účel. Provokuje! Vrcholem pro autory vskutku není křepčící doba Poupat z písniček Michala Davida, ani celoživotní společnost Karla Gotta či Heleny Vondráčkové. Máme za to, že vrcholem toho, co Česká republika nabídla světu, bylo období, kdy jsme patřili do desítky nejvíce vyspělých zemí světa, kdy svět dobývaly nápady a odvaha rodiny Baťů, kdy finance řídil vynikající Karel Engliš, který v inflací drcené Evropě držel pevně kormidlo odpovědné hospodářské politiky. A zpátky na vrchol znamená znovu přečíst myšlenky rodáka z Moravské Třešti Josefa Schumpetera, který svět obohatil o myšlenku kreativní destrukce a samozřejmý postřeh, že smyslem podnikání a jeho motorem jsou inovace. Inovace, které vznikají ve firmách a dávají mu smysl.
Stát jako služba
Neumíme zatím říct občanům a firmám, co pro ně stát dělá. Jaká je nabídka služeb, jak se měří její výsledky a kolik stojí. První, s čím tedy musíme začít, je analýza všech agend a služeb veřejné správy a měření jejich nákladů. Z Británie by nás mohly inspirovat veřejné rozpočty dostupné na internetu, v přehledné struktuře a pro každého otevřené v detailním formátu. To samé platí pro informace o prodeji a pronájmu veřejného majetku, či o samozřejmosti uveřejňovat vše o veřejných zakázkách.
Dva příklady z kapitoly fungování institucí. Společným cílem všech navrhovaných opatření je především zvýšení produktivity úřadů, posílení jejich orientace na klienta, odstranění neefektivity v jejich fungování a posun k tomu, co známe z jiných zemí – stát jako služba. Stabilita a manažerský způsob řízení je podmínkou budoucích menších personálních otřesů.
Je známou věcí, že ekonomická úspěšnost státu je do značné míry definována kvalitou infrastruktury. Stojí tedy za to soustředit se na nastavení efektivního rozhodování o našich prioritách podle zdrojů financování, a to včetně infrastruktury energetické a digitální.
Ať české pivo nevaří cizinci
„Zaujalo nás, jak mnoho projektů směřujete ke změně ve vzdělávání,“ řekl mi po přečtení Strategie jeden z vysokých představitelů OECD. V duchu jsem si oddechl, že zatím nezaznamenal propad kvality vzdělání, klesající schopnost porozumět textu a neschopnost absolventů všech typu škol myslet logicky. Šéf pivovaru kvalitu odborného a učňovského vzdělávání vystihl v jedné větě: Za dva roky nebude mít kdo v Čechách uvařit pivo. Sládkové budou ze zahraničí. To by snad mohlo s českým národem pohnout a pomoci změnám k tomu, aby se firmám vyplatila více možnost vychovávat vlastní odborníky. Říká se, že umění dobrého řízení spojuje dvě věci – vybrat správné věci, které děláme správně. Pro celý systém našeho vzdělávání je to ohromná příležitost.
Finance a inovace
Mezinárodní srovnání ukazují, že naše firmy jsou úspěšné jako subdodavatelé, nicméně jejich velkou slabostí je neznalost zahraničních trhů a neschopnost využít příležitostí, které každý den nově vznikají na globálních trzích. Pro zvýšení konkurenceschopnosti bude nutné zvýšit schopnost producentů identifikovat koncové trhy, reagovat a přímo na ně distribuovat své produkty a služby. Česká republika si také musí určit klíčové technologické oblasti, na které se zaměří a kam soustředí i podporu inovačního podnikání a výzkumu a vývoje (VaV), cílem je hledání excelence ve VaV.
Vzhledem k tomu, že dosavadní pokusy o zefektivnění institucionálního systému nevedly k významnému zlepšení, bude nezbytné vytvořit silnou centrální autoritu připravenou rozhodovat a koordinovat celý inovační ekosystém, uvádí materiál.
Propojení s podporou exportu a kohezní politikou
Konkurenceschopnost země bývá často vnímána jako ekvivalent její exportní výkonnosti. Cílem nyní je provázat Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti s Proexportní strategií České republiky na léta 2012 až 2020. V návrhu parametrů budoucí politiky v této oblasti nalezneme posílení služeb státu pro české firmy v mimoevropských zemích, nutnost nové spolupráce se zastupitelskými úřady.
Měřítkem úspěchu bude jejich plnění
Strategií má Česká republika prý přes 60, jejich kvalita se, podle některých kritiků, liší pouze kvalitou papíru, na němž jsou předkládány. Autoři se odvolávají na poslední takto významný materiál, který připravoval tým pod vedením tehdejšího vicepremiéra Martina Jahna, který byl vynikajícím počinem a přivedl potřebu strategického uvažování na schůzky zástupců státu a sociálních partnerů.
Současný materiál se snaží cestou projektů nabídnout ještě o něco více – cestovní mapu projektů, gestory, parametry hodnocení, podle kterých poznáme, zda jsme úspěšní či nikoli. Úspěch a ďábel jsou v detailech a efektivním řízení celé realizace změn. Koordinační role se zhostí Rada vlády, která prostřednictvím týmu složeného ze sociálních partnerů a ministry jmenovaných náměstků bude dohlížet na realizaci jednotlivých projektů. Ministr průmyslu a obchodu bude každého půlroku informovat vládu o vývoji v nejvýznamnějších oblastech konkurenceschopnosti.
Jsou úkoly, kterým se nelze vyhnout, přestože si nemůžete být jisti, že je dokončíte. Stanovení vize, cestovní mapy a měřítek toho, co musíme udělat a změnit, aby Česká republika prosperovala a životní úroveň rostla, k tomu patří. A bude skvělé, až z analýz naší cenové a necenové konkurenceschopnosti přesvědčíme svět, ale také sami sebe, že Česká republika je vynikající místo, kde se dobře žije, tvořivě přemýšlí a kam se vyplatí investovat, protože to, co Češi dokáží, mají ve svých hlavách. Musíme to udělat z úcty k těm, kteří u zrodu našeho úspěchu stáli v minulosti, a také kvůli všem, kteří totéž učiní i po nás.
Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu pro Evropskou unii a mezinárodní konkurenceschopnost.
