Pracovní skupina pro penzijní reformu dokončila analýzu situace
Propočet vývoje důchodového systému potvrdil jeho dlouhodobou finanční neudržitelnost. Konstatuje to pracovní skupina pro přípravu podkladů pro důchodovou reformu ve své analýze, kterou dokončila v závěru minulého roku. Jde o takzvanou základní variantu, jejímž cílem je demonstrovat rozsah problémů, jež by nastaly v důchodovém systému, kdyby nebyl reformován a nadále platila současná legislativa. Mimoto analýza vytváří základ pro hodnocení efektů různých parametrických úprav důchodového systému.
Dluh.
„Pokud nebude změněna současná legislativa a významné parametry systému (valorizace, redukční hranice a základní výměra) se budou vyvíjet v souladu s výše nastíněnými předpoklady, bude deficit systému dlouhodobě dosahovat úrovně 4,5 procenta HDP ročně,“ uvádí tým, který vede Vladimír Bezděk. „Systém tak bude kumulovat dluh ve výši téměř 120 procent HDP v roce 2065 a přes 260 procent do konce tohoto století.“ To ovšem pouze za předpokladu, že by reálné úrokové sazby vládního dluhu zůstaly stabilní, což není reálné. Je pravděpodobné, že s rostoucím dluhem by rostla i riziková prémie uvalená finančními trhy na české státní dluhopisy, což by vedlo k mnohem nepříznivější kumulaci dluhu.
Výdaje.
Závěry pracovní skupiny říkají, že by se výdaje důchodového systému při zachování současných pravidel nejprve ze současné úrovně těsně nad osmi procenty HDP snížily na necelých osm procent v roce 2015 a poté by začaly strmě růst. A to až téměř na třináct procent HDP v závěru padesátých let tohoto století. Na této úrovni by se potom stabilizovaly. Růst by byl tažen zejména dynamikou výdajů na starobní důchody. Základní varianta totiž počítá se zvýšením počtu starobních důchodců z necelých dvou milionů v roce 2004 na více než tři miliony za padesát let.
Odhad vývoje výdajů důchodového systému, ke kterému došla pracovní skupina, nicméně dosahuje nižších hodnot, než jaké byly uváděny ve většině analýz dosud na toto téma zpracovaných. Experti to vysvětlují přijatým předpokladem o valorizaci důchodů na základě zákonem stanoveného minima – tedy inflace plus jedna třetina růstu průměrné reálné mzdy. Méně štědrá valorizace, než jaká byla v posledních osmi letech, je ovšem věcí politického rozhodnutí. Analýza varuje, že valorizace výraznější než minimální by měla citelný vliv na výši výdajů důchodového systému a velikost deficitu.
Zdánlivý klid.
Až do roku 2020 lze předpokládat, že saldo systému důchodového zabezpečení bude vykazovat mírné přebytky. Kumulovaně by na konci druhé dekády mohly dosáhnout čtyř procent HDP. Jde o důsledek restrukturalizace příspěvkové sazby na sociální zabezpečení, kdy by odvody do důchodového systému byly posíleny o dva procentní body na úkor pojištění v nezaměstnanosti. „Tato účetní operace ale žádným způsobem nezlepšila stav veřejných financí,“ konstatuje pracovní skupina.
Pro dlouhodobou stabilitu veřejných financí považuje skupina za podstatné výrazné zvýšení výdajů předpokládané v letech 2015 až 2055. „V případě, že by systém důchodového zabezpečení nebyl reformován, musela by vláda dodatečně redukovat ostatní veřejné výdaje ve výši uvedených pěti procent HDP (za současných poměrů by takový podíl představoval 127 miliard korun – pozn. EURO),“ stojí v analýze. „Navíc stabilita důchodového systému do roku 2020 je pouze zdánlivá. Pokud by měl být důchodový systém dlouhodobě finančně udržitelný, musel by během příštích dekád vytvářet vysoké přebytky, ze kterých by bylo možné hradit budoucí vysoké deficity. Jinými slovy, silné populační ročníky by v období pracovní aktivity musely tvořit „rezervní fond“, který bude financovat jejich budoucí důchody, na něž nebudou nastupující populačně slabé ročníky vytvářet dostatečné zdroje.“
Náhradový poměr.
Analýza potvrdila i značnou míru příjmové redistribuce uvnitř systému. Člověk narozený v roce 1940 a letos odcházející v pětašedesáti do důchodu, bude mít důchod ve výši 73 procent hrubého, respektive 94 procent čistého předdůchodového výdělku, pokud jeho celoživotní příjmy dosahovaly tří čtvrtin průměrné hrubé mzdy. Lépe placené kategorie ale čeká značný sešup. Novopečený důchodce, jehož celoživotní příjmy dosahovaly trojnásobku průměrné hrubé mzdy, bude mít důchod ve výši 27 procent hrubého neboli 40 procent čistého příjmu.
Za neměnnosti současného nastavení a pakliže by – teoreticky – na to bylo dost zdrojů, by obdobné náhradové poměry zůstaly zhruba zachovány po dlouhé období. Člověk, jehož poslední předdůchodová hrubá mzda představovala tři čtvrtiny průměru, by měl šanci, že bude dlouhodobě pobírat 66 procent hrubého pracovního příjmu (85 procent čistého). U člověka s trojnásobkem průměrné hrubé mzdy by to dlouhodobě bylo 24 procent hrubého, tedy 36 procent čistého.
Větší prostor.
Pracovní skupina analyzovala i vývoj důchodového systému při uplatnění některých parametrických změn: postupného zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu, zrušení možnosti předčasného důchodu, použití různých variant valorizace. Ze všech analýz vyplývá, že reforma je nutná, nemá-li systém dospět ke kolapsu. Bude-li však v praxi dodržen předpoklad pouze minimální valorizace důchodů, soudí pracovní skupina, že by manévrovací prostor pro reformu ze střednědobého a dlouhodobého hlediska byl poněkud větší, než se dosud usuzovalo.
Reforma
První pokus
Ustavení Týmu expertů a pracovní skupiny pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě je prvním seriózním nakročením k reformě penzijního systému. Uskutečnilo se loni na prahu léta, kdy už Slovensko přistupovalo k praktickému uskutečňování své odvážné reformní strategie. Ale možná je to dobře. Můžeme se od východních sousedů poučit.
Tým expertů tvoří Zdeněk Hájek a Vít Samek (ČSSD), Petr Mach a Vladan Majerech (ODS), Jaroslav Gongol a Miroslav Opálka (KSČM), Ivo Foltýn a Adolf Jílek (KDU-ČSL), Ivo Ludvík a Stanislav Volák (UE-DEU). Premiéra v týmu zastupuje Jarmila Škvrnová, ministra financí Tomáš Prouza, ministra práce a sociálních věcí Jiří Hofman.
Členy pracovní skupiny jsou kromě Vladimíra Bezděka, vládou jmenovaného koordinátora přípravy podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě, Tomáš Hochmeister (student Fakulty sociálních věd UK), Aleš Krejdl (ministerstvo financí), Přemysl Pergler (nezávislý expert), Jan Škorpík (ministerstvo práce a sociálních věcí), Zuzana Šmídová a Zbyněk Štork (oba ministerstvo financí). Za politické strany byli delegování Martin Fassman a Miroslav Hiršl za ČSSD, Ivo Ludvík a Stanislav Volák za US-DEU, Bohumír Rojíček a Bohumil Svoboda za KSČM, Vladan Majerech za ODS a Vladislav Minář za KDU-ČSL.
Vladimír Bezděk nazývá svůj tým kalkulačkou. Nevznikl proto, aby vytvářel vlastní projekty, ale aby spočítal dopady představ politických stran. Na konci května by měl koordinátor předložit týmu expertů ekonomickou analýzu jednotlivých reformních variant z dílen parlamentních politických stran. Součástí závěrečné zprávy má být i srovnání předložených variant. Mimoto se pracovní komise zavázala zpracovat dvě varianty, které si sama zadala. Ty jsou už hotové. Jde o základní variantu vývoje důchodového systému za předpokladu, kdyby nadále platila současná legislativa, a dále o propočty dopadů některých parametrických změn systému.
Ukazuje se, že bylo moudré nenechat kalkulace na státní správě. Bezděkova skupina pracuje pružně a pravděpodobně podstatně rychleji než nemotorné velké úřady. Podstatnou předností je i její snaha o transparentnost činnosti. Je to vidět i na webových stránkách skupiny (www.reformaduchodu.cz). V závěrečné zprávě pracovní skupiny má být i doporučení možného způsobu reformy. Ale pouze doporučení. Vladimír Bezděk zdůrazňuje, že úkolem pracovní skupiny a týmu expertů není připravit reformu, ale předat politikům informace potřebné k rozhodování. V ideálním případě by rámcové politická dohoda mohla být uzavřena do konce letošního roku. Praktickou přípravu reformy ale může zahájit až nový kabinet vzešlý z parlamentních voleb.
Koncepce politických stran Slovenská paprika s irskou kávou Věk odchodu do důchodu se zvýší nejméně na 65 let
Škála představ parlamentních politických stran o dalším vývoji penzijního systému je široširá: prostírá se od revolučních změn předpokládaných ODS až po evoluční pojetí KSČM, která klade otázku, zda je vůbec důchodová reforma nutná. V jednom se však představitelé politických stran, zastoupení v týmu expertů, který má připravit podklady pro reformu, shodují: věk pro odchod do důchodu se bude pravděpodobně muset dále zvyšovat. Někdy kolem roku 2020 by měl dosáhnout 65 let.
Rovný základ.
Výkonný ředitel Centra pro politiku a ekonomiku (CEP) a představitel ODS v týmu expertů Petr Mach tvrdí, že má-li už stát zajišťovat lidi na stáří, není důvod, aby je zajišťoval v maximální možné míře. ODS, která se opírá o zkušenosti z Irska a Velké Británie, navrhuje rovný důchod pro všechny, který by mohl činit dvacet až třicet procent hrubé průměrné mzdy. Zajištění nad tento standard by lidé získávali doplňkovými formami pojištění v soukromých institucích, přičemž zapojení do nich by bylo dobrovolné.
Mám fůru času.
ODS má představu, že by zavedení rovného důchodu znamenalo snížení odvodů na důchodové zabezpečení z dnešních 28 na dvacet až deset procent hrubé mzdy. Vedle nižší náročnosti na veřejné finance vidí Petr Mach výhodu rovného důchodu v tom, že by umožnil lidem racionalizovat své finance a zvolit si dobu i formu spoření na důchod dle vlastních preferencí. Přechod na nový systém by mohl být buď povinný, nebo dobrovolný. Samozřejmě že s tím, jak by přibývalo lidí, kteří by platili nižší příspěvky, vznikal by transformační finanční deficit. Petr Mach ale připomíná, že je to průvodní znak jakékoli důchodové reformy. Proto soudí, že je potřeba, aby stát hospodařil bez deficitu v nedůchodové části veřejných financí a na sanaci penzijní reformy věnoval veškeré privatizační a další mimořádné příjmy.
Končím!
KDU-ČSL využívá zkušeností z Velké Británie, Japonska i Peru a její koncept je v řadě směrů podobný slovenské penzijní reformě. Strana navrhuje reformovat penzijní systém prostřednictvím zavedení možnosti opt-out – dobrovolného rozhodnutí „jít od toho“. Tedy vystoupit ze současného průběžného PAYG systému (pay-as-you-go). Ten by, jak podotýká člen národohospodářské komise KDU-ČSL a delegát strany v týmu expertů Ivo Foltýn, zůstal jedním z pilířů penzijního zabezpečení a byl by doplněn dalšími pilíři: dobrovolným kapitálovým, příspěvkově definovaným systémem spravovaným v rámci soukromé finanční sféry a současným penzijním připojištěním, životním pojištěním, případně dalšími finančními instrumenty dlouhodobého spoření.
Jedna ku dvěma.
Foltýn je přesvědčen, že pro ty, kteří by se rozhodli zůstat v průběžném systému, by se nic nezměnilo. Měl by jim být vyplácen důchod zhruba na současné úrovni při postupném prodlužování věku nároku na starobní penzi na 65 let. V letošním roce by se měl takzvaný náhradový poměr - podíl průměrného důchodu na průměrné hrubé mzdě - pohybovat kolem 40 procent.
Lidem, kteří by si zvolili kombinovaný systém, by byl starobní důchod vyplácen ze dvou zdrojů: z průběžného pilíře a kapitálového systému. „Pro dvacetiletého člověka, který si zvolí nový systém, by mohl starobní důchod činit až 70 procent hrubé mzdy,“ tvrdí Ivo Foltýn. „Jednou třetinou by se na něm podílely prostředky z prvního pilíře, dvěma třetinami prostředky z druhého pilíře.“ Výše penze z průběžného systému by se i nadále odvíjela na základě odpracovaných let, ale byla by krácena v závislosti na době účasti v novém systému.
Spotřební zdroj.
KDU-ČSL má představu, že pokud by občan odvedl na soukromé penzijní pojištění deset procent hrubé měsíční mzdy, snížil by se jeho odvod na sociální pojištění o osm procentních bodů. Zbylých 20 procent by šlo do PAYG systému. Lidé by tedy odváděli mírně - o dva procentní body - více peněz než nyní. Za to by prý mohli očekávat vyšší důchod, přičemž naspořené prostředky by před zahájením čerpání doživotní penze podléhaly dědickému řízení.
„Dočasný deficit, který bude tím vyšší, čím později bude reforma zahájena, by se na základě míry zapojení obyvatelstva měl pohybovat zhruba ve výši jednoho procenta HDP,“ tvrdí Ivo Foltýn. K financování výpadku by mohly sloužit prostředky získané zvýšením nepřímých, především spotřebních, daní, případně zbylé privatizační příjmy.
Zeštíhlený PAYG systém.
US-DEU, kterou v týmu expertů zastupují Ivo Ludvík a Stanislav Volák, ministr práce a sociálních věcí ve vládě Josefa Tošovského, navrhuje kombinovaný systém. Jeho cílem je snížení váhy průběžného systému a zvýšení váhy individuálního spoření, tedy fondového systému. „Radikální úpravy průběžného systému (parametrické změny) umožní jeho fungování minimálně do roku 2050 jako dominantní části důchodového pojištění,“ píše US-DEU ve svém materiálu a připomíná, že parametrické úpravy jsou standardní součástí „reforem“ průběžného systému například v Německu, Rakousku, Francii.
Tři ku jedné.
Stanislav Volák uvádí, že vedle zvyšování věku odchodu do důchodu by měly být dalšími parametrickými změnami PAYG systému zvýšení ekvivalence vyplácených důchodů, zvýšení sankce za předčasný odchod do důchodu, omezení rozsahu náhradních dob, prodloužení doby povinné účasti na pojištění, snížení výše invalidních a pozůstalostních důchodů, změna redukčních hranic, zavedení maximálního vyměřovacího základu a souběhu důchodu a pracovní aktivity. Náhradový poměr v průběžném systému by měl být v roce 2010 zhruba takový jako nyní, v roce 2030 by se snížil na 30 procent a zhruba deset procent by činil náhradový poměr v doplňkovém systému, kde by za splnění určitých podmínek působily nejen současné penzijní fondy, ale i životní pojišťovny, podílové fondy, banky.
Dvouprocentní motivace.
Sazba důchodového pojištění by měla i nadále činit 28 procent. K dobrovolnému individuálnímu důchodovému spoření hodlá US-DEU motivovat lidi možností převést dvě, alternativně tři procenta z vyměřovacího základu na účet u penzijního fondu. Podmínkou by ovšem bylo, že pojištěnec k tomu přidá „ze svého“ další čtyři procenta, respektive šest procent vyměřovacího základu.
Švédský model.
S úspornými parametrickými změnami průběžného systému počítá i ČSSD, která se hlásí k takzvanému švédskému modelu fiktivních účtů NDC (notionally defined contribution). Ani tato koncepce nepočítá s tím, že by měly stoupnout odvody na důchodové pojištění. Jen by se v rámci osmadvacetiprocentního objemu přesunul jeden procentní bod ve prospěch starobních důchodů na úkor nestarobních. NDC systém by měl lidem poskytnout přehled o tom, kolik v dané době do sytému vložili a kolik z něj v podobě penze dostanou zpátky. Výše důchodů by měla být více závislá na výši mzdy a objemu peněz odvedených do systému.
Nárok na starobní důchod by vznikl dosažením minimálního věku pro odchod do důchodu. Pokud by důchod v té době nedosáhl stanoveného minima, byl by státem do této výše dorovnán. Jak zdůrazňuje představitel ČSSD v týmu expertů Vít Samek, správně nastavený NDC systém by měl v souladu s úmluvou mezinárodní organizace práce zaručit relaci 45 procent mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou.
Doplňkové důchody.
Příspěvkově definovaný NDC systém by měl vzniknout postupnou transformací nynějšího průběžného, dávkově definovaného systému. Mezi parametrické změny PAYG systému předpokládané ČSSD patří snížení rozsahu náhradních dob. Současně se ale počítá se zavedením jejich úhrady ze státního rozpočtu. Dále se předpokládá prodloužení rozhodného období u započitatelných příjmů i zpomalení indexace příjmů v závislosti na vybraném pojistném. Důchody by měly být valorizovány polovičním indexem růstu mezd a cen a také zdaňovány. Nynější sociálnědemokratický koncept reformy hovoří také o rozvoji „doplňkových důchodů“ na dobrovolném principu s daňovou podporou
Dvacet, nebo deset let.
Na otázku, jak budou zajištěny finanční zdroje pro NDC systém, odpovídá Vít Samek, že je to otázka nastavení: „NDC systém startuje automatické mechanismy, které méně nápadným způsobem provádějí parametrické změny,“ říká. Koncept ČSSD počítá v první variantě se zahájením reformy v roce 2010 a ukončením o dvacet let později. Váha NDC systému by pro lidi narozené v letech 1977 až 1997 postupně narůstala po pěti procentech ročně. Druhá varianta plánuje ukončení reformy na rok 2020, takže pro ročníky 1977 až 1987 by váha NDC systému narůstala po deseti procentech ročně. Váha PAYG systému by klesala současně s prováděním parametrických změn.
Demografické mýty.
KSČM by nejraději udržela i v budoucnu současný průběžný systém, ale - jak říká delegát strany v týmu expertů, poslanec Jaroslav Gongol - bude nutné propočítat, zda je systém udržitelný i z hlediska zdrojů. Poslanec v této souvislosti klade otázku jak je možné, že do roku 1997 byl důchodový systém přebytkový a ještě přispíval do státního rozpočtu. Odpovídá, že se tak stalo neuváženou změnou odvodů na sociální zabezpečení, přičemž odvody na státní politiku zaměstnanosti byly přebytkové. Gongol pokládá za zcela nelogické tvrzení, že zvrat způsobila nízká natalita a zvyšování průměrné délky života. Tvrdí, že to nelze zdůvodnit ani vyššími důchody, protože náhradový poměr se snížil téměř o deset procentních bodů. Navíc prý stačila mírná úprava v odvodech a systém se stal opět přebytkovým. Letos se očekává přebytek kolem deseti miliard korun.
Víc než patnáct let.
Komunisté se domnívají, že PAYG systém by mohl být přebytkový i déle než patnáct let, a to v případě, že by přebytky byly ukládány na zvláštní účet. Za možné další zdroje Jaroslav Gongol označuje zvýšení odvodů samostatně výdělečně činných osob na úroveň zaměstnanců, převedení části prostředků na státní politiku zaměstnanosti do státního rozpočtu, snížení nezaměstnanosti na tři až čtyři procenta. KSČM neodmítá ani případné vyčlenění nestarobních důchodů do jiného systému nebo vícezdrojový systém, v němž by do důchodového fondu byla odváděna část spotřební daně z alkoholu a cigaret. Účast v doplňkových formách penzijního pojištění by měla být dobrovolná.
