Nezkreslené informace působí věrohodněji než účelové lži Zpravodajství má v době války, kromě informování o situaci na frontě, ještě jeden a možná důležitější význam. Jde o propagandu, umění vnutit vlastnímu zázemí svou představu o protivníkovi - a protivníka naopak přesvědčit, že je nemohoucí.
Nezkreslené informace působí věrohodněji než účelové lži
Zpravodajství má v době války, kromě informování o situaci na frontě, ještě jeden a možná důležitější význam. Jde o propagandu, umění vnutit vlastnímu zázemí svou představu o protivníkovi - a protivníka naopak přesvědčit, že je nemohoucí. V první světové válce nebyly tiskové agentury ovlivňovány politiky (rádio a televize ještě neexistovaly), a tudíž podávaly nezkresleně obraz válečných událostí. Zato obraz nepřítele byl propagačně zpracován tak dokonale, že přispěl nemalou měrou k podnícení té správné nenávisti a bojového zápalu. Zde vedli jednoznačně Anglosasové a jejich propaganda byla jedním z předmětů závisti Adolfa Hitlera. Propaganda potom vůbec byla jednou z hlavních zbraní v totalitních a diktátorských režimech. Ve válce to platilo dvojnásob. Během druhé světové války přistoupil u totalitních režimů element lživé propagandy. Zveličování úspěchů a vymýšlení falešných statistik. Televize ještě nefungovala, ale rozhlas a film jely naplno. Všechno šlo v době počátečních úspěchů Hitlerova Německa jako po másle, dokonce i porážky (bitva o Británii) se podařilo zamlčet, nebo alespoň převést na jinou kolej. Ale skutečnost se pochopitelně nepodařilo utajit nikdy. Zato se dařilo vybudit nenávist ke všemu neněmeckému až do patologických rozměrů. Zajímavý je jeden fakt: Když nacisté podávali obraz pozdějšího bolševického nepřítele a sovětští propagandisté zvěrstev Němců, byl to s odstupem let celkem pravdivý obraz. Naproti tomu západní demokracie, tedy Británie a později USA, měly za sebou sílu, která se ze začátku zdála být v záplavě propagačních fanfár Německa zanedbatelná, ale s každým dnem války rostla a mohutněla. Sílu faktu. Podtrhněme: sílu nezkresleného faktu. Tak jako od konce osmdesátých let svět zná fenomén CNN, tak byl koncem třicátých let svět obetkán vlnami BBC. Nezkreslené zpravodajství - včetně vlastních neúspěchů - působilo na posluchače (také v cizojazyčných sekcích) věrohodněji a potvrzovalo tak i každodenní skutečnost. Za zmínku stojí i přímé reportáže z bombardovaného Londýna posluchačům v USA, jež přispěly k probritským sympatiím v ještě neválčící Americe. Od té doby zůstává hlavní zbraní i na poli válečné propagandy Západu pravdivá informace. To, že dnes může každý divák sledovat bezprostřední záběry z právě probíhajících bojů a střetnutí, je sice pěkný technický výkon, ale základem zůstává osvědčené nezkreslené podávání faktů. Padni, komu padni. Nezkreslená informace je a vždy byl kapitál, který se zúročuje nejvýhodněji.
