Dražebníci se obávají, že novela zákona zkomplikuje jejich podnikání
Je již téměř zaběhnutou praxí, že proti novele jakéhokoli zákona se ještě před jejím přijetím v Parlamentu, zvedne vlna odporu. Ani novela zákona o veřejných dražbách, kterou více než dva roky připravovalo ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), není výjimkou. Zástupci České asociace dražebníků, ale i dražebníci, kteří nejsou členy tohoto seskupení, vytýkají návrhu, že zavádí v legislativě doposud neznámé pojmy, vytváří administrativní překážky v podnikání a prostor pro rozvoj korupce. To vše prý může omezit podnikání v tomto oboru. Ministerstvo tyto výtky dražebníků ale odmítá.
Ministerští úředníci chtěli novelou napravit nemálo nedostatků, které jak tvrdí, zákon o dražbách má. „Jedním ze základních problémů právní úpravy je zcela nedostatečná a v podstatě chybějící pravomoc ministerstva ke skutečnému výkonu státního dozoru nad oblastí veřejných dražeb včetně absence sankčních pravomocí,“ tvrdí Petr Dimun, mluvčí MMR. Ministerstvo si tak díky novele na dražebníky skutečně „posvítí“. Je ale otázkou, zda zvýšení jeho vlivu nebude v některých případech kontraproduktivní.
Právník nebo ekonom.
Novela stanoví, že dražebníkem se může stát osoba, která ukončila vysokoškolské vzdělání právního nebo ekonomického směru. „Je nutno zdůraznit, že tento požadavek je zaváděn pouze u určitého typu dražeb, konkrétně u těch, které mají charakter více či méně nedobrovolného prodeje majetku třetí osoby. Důvodem pro zavedení této podmínky je posílení právní jistoty zúčastněných subjektů a snaha, aby právě tento typ dražeb byl prováděn s maximální odborností,“ vysvětluje Dimun.
Dražebníci ale namítají, že ekonomické nebo právní vzdělání nezaručí hladký průběh dražby. „Prodávali jsme komplex bývalé továrny. V tomto případě jsme museli sehnat člověka s technickým vzděláním, jindy se nám zase hodil chemik nebo stavař. Ten, kdo draží umělecké předměty, by měl mít znalosti z oboru umění,“ říká Michal Kurfirst z Aukční síně Naxos.
Pokud dražebník splní požadované vzdělání, bude muset požádat o zápis do seznamu vedeném na MMR. Samozřejmě za úplatu. „Povinná registrace může vést ke zvýšení nákladů na veřejné dražby,“ nesouhlasí s návrhem Miloslav Oliva, prezident České asociace dražebníků.
Novela zákona stanoví kromě vzdělání i další nutnou podmínku pro ty, kteří budou podnikat ve veřejných dražbách. Poviností bude zapojit se do „systému jednotného vzdělávání dražebníků“. V praxi to znamená, že každý dražebník bude muset absolvovat základní vzdělávací kurs, případně další kursy a složit odbornou zkoušku.
„Chceme zajistit minimální odborný a právní standard dražebníků a licitátorů, a tím tedy zaručit i minimální standard výkonu dražební činnost,“ zní vysvětlení státní instituce.
„Díky praxi je většina dražebníků většími odborníky než úředníci na ministerstvu,“ ohrazuje se proti návrhu ministerstva Kurfirst. Dodává, že daleko lepší by bylo, kdyby byla zavedena profesní komora, která by měla zkoušky na starosti.
Novela umožňuje těm, kteří u zkoušky neuspějí, přihlásit se na její reparaci. Ovšem nejdříve za dvanáct měsíců. Pokud nevyjde ani druhý pokus, má potenciální dražebník poslední šanci za pět let.
Hlavně se pojistit.
Po úspěšném absolvování zkoušky a zápisu do seznamu dražebníků, musí subjekt zaplatit povinné pojištění odpovědnosti za škodu. Tuto povinnost obsahuje již zákon o veřejných dražbách. Připravovaná novela ale zpřesňuje výši pojistného, která odpovídá minimálně padesáti procentům předpokládané hodnoty majetku, který v daném roce subjekt vydraží. Částka však nesmí klesnout pod jeden milion korun. Tato povinnost může způsobit problémy hlavně větším společnostem, které během roku vydraží majetek, jehož hodnota dosahuje několika set milionů korun. „V loňském roce jsme provedli dražby v objemu půl miliardy korun. Dnes na trhu ani není pojišťovací produkt, který bychom mohli využít,“ říká Michal Kurfirst. Ministerstvo si od relativně vysokého pojistného slibovalo, že očistí trh od náhodných dražebníků, kteří jsou najati na jednu konkrétní dražbu. „Daleko jednodušší by bylo stanovit výši základního jmění, které musí mít každý dražebník. Kdyby bylo například určeno, že musíme mít základní jmění deset milionů korun, vyloučily by se excesy typu, že nějaká firma bude účelově založena pro jeden konkrétní případ,“ domnívá se Michal Kurfirst. Seznam povinností, které bude muset dražebník splnit, ale nekončí u pojistného. „Dalším, dnes už poněkud netradičním a i archaickým požadavkem, je povinně předávat MMR informace o své podnikatelské činnosti, aniž by navrhovatel sám specifikoval, jakým způsobem budou shromažďovaná a předávaná data uložena a chráněna před zneužitím, případně jaký tato navrhovaná opatření budou mít dopad na státní rozpočet, a tím i kapsy daňových poplatníků,“ říká Miloslav Oliva.
Čtyři sta stran na stěně.
Ministerstvo ale pečuje i o jiné oblasti než pouze o vzdělání a informace. Ukládá dražebníkům například povinnost, aby každý měl úřední desku. „Úřední deska je plocha v uzamykatelné vitríně na veřejně přístupném místě, která je označena jako úřední deska dražebníka a je umístěna u vchodu do sídla dražebníka nebo v jeho blízkosti, na které je dražebník povinen vyvěšovat dražební vyhlášky a jiné listiny o právních skutečnostech nebo úkonech, jejichž uveřejnění stanoví tento zákon,“ praví novela zákona. Samotní dražebníci v určitých případech tuto povinnost vítají, protože veřejně vyvěšené údaje o chystané dražbě mohou do sálu přilákat více potenciálních kupců. Škoda jen že novela nepamatuje na situace komplikovanějších dražeb, kdy bude mít vyhláška třeba 400 stran. Na jejich vyvěšení pak nemusí stačit objekt, ve kterém dražebník sídlí. Díky připravované novele mohou úředníci MMR zlepšit i stav svého rozpočtu. Návrh totiž umožňuje ukládat ministerstvu pokuty až do výše deseti milionů korun. Správní delikty a přestupky v prvním stupni bude projednávat ministerstvo. Také pokuty vybírá ministerstvo a tento příjem mu zůstává. Ministerský úředník může pozastavit provedení dražby, zablokovat, aby dražebník nakládal s jejím výtěžkem nebo s odměnou za provedení dražby. „Návrh dává možnost úředníkům dělat takové obstrukce, které znemožní dražbu provést. I když ministerstvo chtělo předejít situaci, kdy některý z účastníků dražby přišel o peníze, které u dražitele složil, paradoxně může takové opatření vzbuzovat u klientů nedůvěru. Kdo bude dražit u společnosti, které ministerstvo na určitou dobu zablokuje několik set milionů korun, i když se později ukáže, že k tomu nebyl důvod?“ ptá se Kurfirst. Soudí, že by bylo daleko jednodušší v zákonu vyjmenovat sankce pro případ, že dražebník poruší právo. Svůj větší vliv nad pořádáním veřejných dražeb obhajuje ministerstvo tím, že mu zákon doposud nedával prakticky žádné nástroje a pravomoci, kterými by mohlo státní dozor právně vynutit. „Chybí i možnost, aby ministerstvo metodicky a odborně sjednocovalo aplikační praxi a působilo v oblasti generální prevence před případným porušováním zákona,“ vysvětluje Dimun.
Žalob se nebojíme.
Připravovaná novela zákona o veřejných dražbách řadu aktuálních problémů vůbec neřeší. Například návrh určuje, že pokud je podaná žaloba na nepřípustnost dražby, musí dražebník od prodeje upustit. Tím je ale samotnému dlužníkovi umožněno, aby donekonečna podával nesmyslné žaloby, a zabránil tak prodeji majetku. Úředníci se tohoto postupu neobávají. „Žaloba na nepřípustnost dražby je méně zneužitelná, neboť soud může uložit žalobci složení kauce na náhradu škody. Řešením, jak snížit obstrukční podávání žalob proto netkví ve vypuštění institutu žaloby na nepřípustnost dražby, ale ve větším ukládání kaucí,“ tvrdí Petr Dimun. Další případy, které narušují průběh dražeb, jsou takzvané šikanózní žaloby. V praxi to znamená, že kupec majetku po čase zjistí, že nemá peníze na jeho zaplacení. Aby nemusel platit dražebníkovi poplatky za konání držby a za její zmaření, podá žalobu na neplatnost dražby. „Bylo by dobré, kdyby novela jmenovala osoby, které mohou žalobu podat, a to pouze v případě, že je dotčeno jejich právo. Pokud by se prokázal jejich nekalý úmysl, mělo by být takovéto jednání považováno za trestný čin,“ domnívá se Kurfirst. Na to si ale budou muset dražebníci ještě počkat. „Příčinou a důvodem šikanózních žalob je samotná konstrukce veřejné dražby, která předchází rozhodnutí soudu v případě sporu a tento deficit ne zcela důsledně řeší možností podat žalobu na neplatnost dražby. Řešení šikanózních žalob by byla pouze koncepční změna mechanismu veřejných dražeb, jejich rozlišení, na základě toho, zda jde o nedobrovolnou dražbu, zpeněžení majetku z konkursní podstaty, nebo dobrovolnou dražbu. V rámci tohoto rozlišení by byl i způsob řešení, který by reflektoval odpovídajícím způsobem odlišnou povahu těchto právních institutů. Toto ale nelze řešit novelou zákona o veřejných dražbách,“ tvrdí Petr Dimun.
