Právě spěchám na schůzku na pražském náměstí Jiřího z
Poděbrad. V rychlosti vystupuji z vestibulu metra, ale potřebuji se rychle
dostat na Vinohradskou třídu. Jenže do cesty se mi nečekaně staví červenobílé
zábradlí, které tu znemožňuje chodcům normálně přejít ulici. Nemám čas na další
cestu podchodem, a tak zábradlím prolézám, abych schůzku stihla včas.
Když se o pár minut později s architektkou Pavlou Melkovou
zapovídáme o tom, co vše můžeme zařadit pod stále častěji skloňovaný pojem
vizuální smog, jako jeden z prvních příkladů zaznívá právě ono zábradlí.
„Zjednodušeně řečeno vizuální smog je jakákoliv vizuální
bariéra, která je často zároveň i bariérou fyzickou. Bariéra ve veřejném
prostoru je vždycky špatně, protože veřejný prostor by měl umožňovat co
nejsvobodnější pohyb 1 pobývání," vysvětluje mi odbornice, která před
sedmi lety založila v Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR)
Kancelář veřejného prostoru.
Vizuálním smogem jsou také nesmyslné bariéry, které nám ve městě mohou bránit ve výhledu nebo stěžovat pohyb chodcům. „Chronický problém v Praze jsou sloupy," říká Melková, když mi na stále stejné křižovatce v rohu náměstí ukazuje čtyři různé sloupy se světelnou signalizací, trakčním vedením a osvětlením, místo kterých by tu mohl stát jen jeden. Dál kromě zábradlí a sloupů poukazuje na nešikovně stojící koš, tři rozvodové krabice, reklamní nosič, sloupek a zídku. „Většinou když se na to zaměříte, zjistíte, že polovina těch věcí by tady vůbec nemusela být," shrnuje.
Při procházce po Václavském náměstí potkáváme nespočet
dalších příkladů vizuálního smogu. Na několika místech narážíme na staré
telefonní budky, které už dnes neslouží původnímu účelu. Telefony v nich už
nenajdete a staly se z nich pouze reklamní nosiče a současně bariery ve
veřejném prostoru. Podle Melkové jsou všechny reklamní poutače, které stojí kolmo
k chodníku, problémem například i pro nevidomé chodce.
Když všichni nahlas křičí
Vizuální smog se v posledních letech začal objevovat nejen
ve slovníku architektů a urbanistů, ale i na jednáních městských
zastupitelstev. Především je chápán jako „zamoření” městského prostoru
agresivní a svému okolí nepřizpůsobivou reklamou. Ale jeho definice se postupně
rozšířila i na nejrůznější překážky, které lidem ztěžují život ve městě. S
vizuálním smogem už začala bojovat i některá velká česká města.
K Brnu, kde vznikl před rokem a půl dokument nazvaný Manuál
dobré praxe reklamy a označování provozoven, se nyní přidává i Praha nebo
Plzeň. Manuály mají podnikatelům napovědět, jak potenciální zákazníky zaujmout,
ale zároveň při tom nehyzdit město. Praha také připravuje granty pro ty, kteří
se rozhodnou vzhled své provozovny změnit k lepšímu. V nových nájemních
smlouvách přibydou přísná pravidla, jak provozovnu správně označit.
Většinu standardů pro správné označení provozovny nesplňují především asijské masážní salony, které potkáváme na několika místech v centru, například v Celetné ulici. Kombinace celoplošných polepů výloh, barevných nápisů, svítících obrazovek a poutačů v podobě rikši před vstupem je trnem v oku magistrátu a pozastaví se nad ní kromě odborníků jako Melková i nejeden kolemjdoucí.
Při bližším pohledu na rikšu je možné si všimnout nápisu:
„Jsem zamčené kolo, mám svého majitele, nejsem nález, nedotýkat se!“ Jde o
reakci na případy, kdy aktivisté nebo vtipálci rikšu odvezli do ztrát a nálezů.
Podle městské vyhlášky je totiž reklama na dopravních prostředcích na území
Pražské památkové rezervace zakázaná, a provozovatelé tak nemohli proti
odvezení rikši nic namítat.
„Přirovnala bych to k situaci, jako bychom byli v místnosti,
kde všichni nahlas křičí. Tím pádem neslyšíte nikoho. Ale kdyby se nám podařilo
se domluvit na tom, že budeme mluvit normálním hlasem, tak se třeba uslyšíme
líp. Stejně tak, když se podaří celkově utlumit agresivitu reklam, tak to
neznamená, že by byly míň vidět,“ popisuje Kristýna Drápalová z týmu radní pro
kulturu a památkovou péči hlavního města Prahy Hany Třeštíkové problém, se
kterým každodenně bojuje.
Podle Melkové vizuální smog vnímá každý a každého nějak
ovlivňuje. „Vizuální smog nás energeticky vyčerpává, protože musíte vše vnímat,
i když nechcete. Řeknete, že vás to nezajímá, ale váš mozek to stejně zpracovává.
Zatěžuje nás to natolik, že pohyb městem je pak únavný a vyčerpávající,“
doplňuje architektka Melková.
Zvelebení má smysl
V prosinci radnice schválila nová pravidla označování
provozoven, která by měla zaplňovat mezery v legislativě. Pravidla budou
součástí nových nájemních smluv u nebytových prostor ve vlastnictví Prahy.
„Věřím, že takhle může jít město příkladem. Chceme ukázat, že to jde dělat i
jinak. Potom budeme obcházet i ty, kteří působí v soukromých prostorách. Budeme
se jim snažit ukázat, že zvelebení prostoru má smysl a v konečném důsledku je
prospěšné i pro ně a jejich podnikání, které tak získá větší prestiž,“ řekl
týdeníku Euro primátor Zdeněk Hřib.
Pravidla jsou také základem obsáhlejšího dokumentu, který
nyní po vzoru Brna, Ostravy a dalších měst Praha chystá. Jde o manuál
označování provozoven, jehož cílem je sjednotit legislativu a všechna
doporučení do jednoho uživatelsky přívětivého dokumentu. Manuál je napsaný a
město podruhé vypsalo soutěž na jeho grafické zpracování, hotový by měl být v
květnu. Na textu se podílel památkový odbor, živnostenský odbor, stavební úřad
i IPR. Všichni tito aktéři se problematikou zabývají a jejich shoda zvyšuje
šance na efektivní zavedení manuálu do praxe.
Je to vlastně vzácná shoda. Vizuální smog totiž bývá také
popisován jako jeden z důsledků krize veřejné správy. „Problém je, že toto téma
řeší mnoho institucí, přičemž každá může ale regulovat jen část. Vzniká tedy
velký prostor pro systémový alibismus a je to těžké pro koordinaci. U každého
případu pak musíte hledat, pod čí působnost to spadá," vysvětluje
Drápalová situaci, která jí ztěžuje práci s odstraňováním vizuálního smogu z
centra Prahy.
Praha chce s podnikateli jednat, aby výsledek byl, pokud
možno, výhodný pro všechny strany. Hospodářská komora hlavního města Prahy je
podle informací týdeníku Euro vyjednáváním nakloněná a nedomnívá se, že by
regulace v označování provozoven mohla mít negativní dopad na zisky
podnikatelů. „Pravidla musejí platit pro všechny. Musejí však být pochopitelná
a nediskriminující," zní její stanovisko.
Kromě manuálu chce Praha využít také motivační prostředky. V
současnosti připravuje granty pro podnikatele, kteří se rozhodnou kultivovat
vzhled své provozovny. Granty hodlá město vyhlašovat čtyřikrát ročně, první
zájemci by měli mít možnost o peníze zažádat už tento rok. S projektem počítá i
městský rozpočet.
Pomoci měnit situaci s vizuálním smogem by mohly i nově
schválené podmínky výběrových řízení pro pronájem nebytových prostor ve
vlastnictví Prahy. „V budoucích nájemních smlouvách bude ukotveno, že se
zapovídá využívání městských prostor k aktivitám, které nedělají dobrou vizitku
Praze," uvedl Hřib.
V městském pronájmu tak nebude možné provozovat diskotéky,
směnárny, herny nebo obchody se suvenýry, které nevycházejí z českých nebo
pražských tradic. Kromě finanční nabídky od zájemce bude taky magistrát nově
posuzovat i další faktory jako účel pronájmu, přínos provozovny pro Pražany a
rozvoj území nebo reference a zkušenosti podnikatele. „Každé kritérium pak bude
mít stanovenou procentuální váhu, například cena 60 procent, přínos 30 procent
a zkušenosti 10 procent," doplnil Hřib.
Konkrétním krokem, ke kterému Praha v poslední době
přistoupila, je taky zákaz reklamních „dopravních značek“, které u komunikací
upozorňují na vzdálenost obchodu nebo směr, kterým se nachází.
S novodobou nemocí českých měst bojují i pražské městské části. Z Prahy 1 například začínají mizet zmíněné telefonní budky. Firma O2, která automaty provozovala, využívala doposud venkovní části budek jako reklamní plochy. Koncem roku ale firmě skončila povinnost automaty provozovat a začala s jejich odstraňováním.
Ze studie, kterou si městská část nechala vypracovat, vyplývá, že by na místech po budkách mohly vznikat informační cedule, dobíjecí stanice pro elektroauta nebo stojany pro kola a některé z nich by radnice chtěla propůjčit projektu nazvanému KnihoBudka. Další aktivní městskou částí je Praha 7. Tady mají svá vlastní pravidla pro používání reklamy už od roku 2018.
Smog vadí každému
Průkopníkem v řešení problému s nechtěnou reklamou je mezi
českými městy Znojmo. Pokyny pro označování budov a umísťování reklamy v
památkové rezervaci zpracovalo už v roce 2013. Při tvorbě koncepčního dokumentu
ale Prahu předběhlo například i Brno, kde iniciativa vzešla před pěti lety od
tehdejší studentky grafického designu Veroniky Rút Novákové.
Když se v té době vrátila z ročního studijního pobytu v
Belgii, překvapilo ji, v jakém stavu své město našla. Vytvořila výzvu pro
radnici městské části Brno-střed a ta šla myšlence naproti. Z řad radních
vybrala koordinátora projektu Svatopluka Bartíka a dlouhodobá společná snaha
nakonec vyvrcholila v polovině roku 2018 vydáním manuálu dobré praxe reklamy a
označování provozoven. „Zpětnou vazbu od provozovatelů máme velmi dobrou. Jsou
rádi, že mají konečně v jednom dokumentu k dispozici všechny potřebné informace
o legislativě a nemusejí si všechno složitě dohledávat," říká Nováková.
I jinde se o řešení situace zasloužila občanská iniciativa.
Ve čtvrtém největším českém městě se problémem zabývá iniciativa Vizuální smog
v Plzni. Pořádá procházky centrem a tvoří mapu vizuálního smogu. I díky tlaku
veřejnosti se tu povedlo vytvořit manuál označování provozoven a reklamy ve
veřejném prostoru, který město představí začátkem tohoto roku. „S oblibou
říkám, že vizuální smog vadí téměř každému, jen ne každý si to uvědomuje,"
popisuje Václav Cinádr z iniciativy Vizuální smog v Plzni.
Problém začínají řešit i menší města, aby ochránila svá
historická centra. Například v Litomyšli je od začátku února účinný nový tržní
řád, který omezuje množství vystaveného zboží, a má tak pomoci vyčistit
podloubí budov v historickém centru.
Faktem je, že si zamoření veřejného prostoru všímá stále více lidí. Řada podnikatelů pak poznala výhody regulace v zahraničí, kde má péče o podobu veřejného prostoru dlouholetou tradici.
