V Česku dlouhodobě podnikají i žijí. Co si myslí o zdejším podnikatelském prostředí či o aktuálních kauzách?
Pro Jo Weaverovou byl příjezd do Prahy na začátku roku 1990 zážitek, který sama srovnává s „přistáním na měsíci“. Budoucí podnikatelka vyrůstala a dospívala v Anglii a užívala si klubů, restaurací, pěkného oblečení, hudby i rychlých aut. Prostě všeho, čeho se v tehdejším Československu, kde se o úplném přechodu ke kapitalismu zatím mluvilo jen velmi opatrně, nedostávalo.
Přesto našla dostatek odvahy v Praze zůstat, a dokonce tady i podnikat. Příležitosti totiž podle ní tehdy byly na každém rohu a byly natolik atraktivní, že bylo škoda jich nevyužít. Nepředpokládala nicméně, že se od začátku bude muset vybavit nečekaně velkou dávkou trpělivosti.
Jako zemi s obrovským potenciálem k podnikání vnímali Česko i pozdější následovníci podobných „pionýrů“, kteří do země přicestovali až v době pozdější. Kupříkladu dnes čtyřiatřicetiletý Roberto De Blasio následoval své dva starší bratry, kteří už v české metropoli žili a podnikali, až v roce 2003. „Možností tu bylo pořád nesrovnatelně více než doma v Itálii. Na rozdíl od mnohých svých kolegů z vysoké školy nejenže mám práci, ale navíc dělám to, co chci,“ říká majitel firmy CTE Tourism, která podniká v oblasti cestovního ruchu.
Jak je na tom české podnikatelské prostředí dnes či zda etická úroveň tuzemských politických špiček a míra korupce některé potenciální investory neodrazují, však podnikající cizinci vidí rozdílně.
Země plná příležitostí Jo Weaverová hned v roce 1990 přemýšlela, který obor by pro podnikání byl vůbec nejlepší.
„Naše malá skupinka expatů stále mluvila o tom, že bychom si měli otevřít restauraci, kavárnu, založit personální agenturu nebo začít provozovat obchod se sendviči,“ vzpomíná Weaverová. Nebylo to ovšem tak snadné, protože samotné založení společnosti stálo obrovské množství času.
Podnikatelka, která se nakonec rozhodla pro oblast public relations a dnes je ředitelkou agentury JWA Prague, strávila jednáním s úřady téměř dva roky. Ani pak neměla vyhráno.
„Co se týče public relations, lidé zde neměli tušení, co to znamená, a na naši práci pohlíželi s jistým podezřením. Představa, že máte kontakty nebo že můžete zajistit článek v novinách, zněla tehdy až příliš povědomě,“ vypraví Angličanka.
Ve srovnání s dobou před dvaadvaceti lety je dnes samozřejmě situace jiná. Založení společnosti je přinejmenším z právního hlediska mnohem jednodušší. „Oceňuji, jak jednoduché v současnosti je založit v Česku firmu.
Jako velice negativní se mi ale jeví fakt, že v obchodním rejstříku, který je dostupný na internetu, si kdokoli snadno najde všechny detaily o vás i vašem podnikání,“ říká Japonec Tetsuro Goda, společník a jednatel pražské firmy Carrow, která se od roku 2000 zabývá incomingovým cestovním ruchem.
Co se týče příležitostí, které mají podnikatelé dnes, mají expati jasno: existují stále, ale je jich podstatně méně než v minulosti.
S tím je třeba na začátku počítat.
„Pořád tu je spousta možností pro malé a střední podnikatele hlavně v oblasti služeb. Zatímco Praha se rozvíjela nebetyčnou rychlostí, v malých městech a na venkově je nyní mnoho možností v oboru restauračních a hotelových zařízení a v dalších oborech, které podporují přísun turismu do země,“ myslí si Weaverová.
Podobný názor má i Roberto De Blasio.
Mezi svými přáteli má řadu krajanů, kteří se pustili právě do služeb. „Dneska už nestačí otevřít si italskou restauraci, ale uspět můžete jen s takovou, kde nabídnete skutečnou kvalitu. Potenciál tu je, protože v Praze jsou nejvýše tři kvalitní italské restaurace a v menších městech včetně Brna nenajdete více než jednu,“ myslí si. Japonec Goda dokonce i v současnosti vidí jako největší výhodu podnikání v Česku velmi nízkou úroveň konkurence. Čeští vševědové A co expaty při podnikání v Česku překvapilo? Například Jo Weaverovou někdy zaráží přílišné sebevědomí šéfů malých firem.
„Klient je často zároveň majitel a bez ohledu na to, v jakém oboru podniká, si vždy myslí, že je odborníkem na PR a marketing. Taková spolupráce je pak celkem výzva,“ myslí si. Jako ženu podnikatelku ji ale zarazil zdejší „mužský“ pohled. „Lidé například říkali, že musím mít nějakého bohatého ‚strýčka‘, když jsem si prvně koupila auto. Nebo když jsem byla v představenstvu jedné společnosti, skupinka starších českých pánů prohlásila, že si nedokáže představit, že by někdo pracoval tak tvrdě bez toho, aniž by dostával peníze stranou,“ vypráví o svých zdejších zkušenostech.
Co oslovené zahraniční podnikatele v Česku naopak velmi těší, je „social impact“ jejich činnosti. Jinými slovy, že jejich podnikání může mít pozitivní vliv. V rámci italské podnikatelské komunity je takovým vzorem Carlo Capalbo, kterému se podařilo Česko doslova rozběhat. „V roce 1994, kdy poprvé přišel s myšlenkou uspořádat v Praze maraton, to vypadalo jako bláznivý nápad. Dnes je to veleúspěšná akce, která se rozvinula do regionů,“ říká De Blasio.
Sám se Capalbovým příkladem částečně inspiroval, když založil tradici pořádání turnajů CEE Cup. V poháru nejvyšších národních lig zemí střední a východní Evropy, který právě včera vyvrcholil v pražském Ďolíčku, se utkávají hráči do devatenácti let.
Jak vymýtit korupci Korupci v České republice samozřejmě vnímají i zahraniční podnikatelé. „Není to ale horší než v Itálii. Je to tu stejné jako všude na světě, protože lidé jsou všude stejní. Jen se to tu možná daří hůře skrývat,“ míní De Blasio. „Korupce je všude na světě, ale cítím, že zdejší politická moc je na tom hůř, než je tomu v jiných rozvinutých zemích,“ oponuje Goda.
Jména Romana Janouška, Davida Ratha či Vlasty Parkanové ale japonskému podnikateli nic neříkají. Mnoho o jejich kauzách naopak ví Jo Weaverová, jež často spolupracuje s klienty, kteří mají s jednáními s politiky zkušenosti. Je přesvědčena, že většina zahraničních obchodníků má o místních kauzách velmi dobrý přehled. „Většina z nás cizinců je ohromena místní úrovní korupce a neschopností s tím něco dělat. Bohužel si myslím, že zdejší situace je horší než kdekoli jinde v západní Evropě, nebo aspoň co se týče množství a úrovně lidí, kteří jsou do korupce zapojeni,“ uzavírá Weaverová.
Japonec Goda dokonce i v současnosti vidí jako největší výhodu podnikání v Česku velmi nízkou úroveň konkurence
O autorovi| Pavla Kreuzigerová • kreuzigerova@mf.cz
