Menu Zavřít

Zvol si svého nepřítele

25. 10. 2013
Autor: Redakce

Co napsat v den konání „nejdůležitějších“ voleb od roku 1989? Jako by slova před mohutností té historické události neměla stačit, jako by malý člověk ani nedokázal postihnout velikost, s níž se střetává. Nebo je to možná úplná blbost.

Pokud jsou tyto volby něčím výjimečné, pak objemem patosu a velkohubosti, které se na nás sypou ze všech stran. To by zřejmě nebylo ničím novým, kdyby těch stran letos nebylo tolik. Koho že to všechno musíme společně zastavit před nástupem k moci? Proti čemu máme možnost tentokrát bojovat?

A) Proti návratu komunismu (KSČM)

B) Proti nástupu autoritativního režimu (Zeman)

C) Proti ovládnutí veřejné sféry byznysem (Babiš)

D) Proti ovládnutí byznysu veřejnou sférou (ČSSD a jejich daňové plány)

E) Proti Kalouskovi

F) Dosaďte podle sebe (např. proti kmotrům, přistěhovalcům, Evropské unii atd.)

V jak krásné zemi to žijeme, že máme tolik možností! Ale teď vážně, rozepisovat se o tom, nakolik a proč jsou uvedené problémy virtuální, zřejmě nemá smysl. Pocítíme to naplno v momentě, kdy se nová sněmovna sestavená z pestré škály malých a menších stran bude několik měsíců v řadě plácat na místě bez možnosti sestavit funkční koalici. A pocítíme to i později, až nám naplno dojde, že téměř nikdo z politických hybatelů nemá kapacitu řešit největší problémy české společnosti.

Že nemají strany skutečně fundované ekonomické odborníky, a na druhé straně se vyznačují neochotou s jakoukoliv nestranickou odborností spolupracovat, víme už dlouho. Receptů na nezaměstnanost a stagnaci hospodářství se docela určitě nedočkáme. Jsou tu ale i bolestnější problémy. Například nám stabilně klesá úroveň vzdělanosti. Stárnutí populace na druhé straně představuje mnohem komplexnější otázku, než jestli bude dost peněz na důchody. Rozdíly mezi jednotlivými regiony se dramaticky prohlubují.

Lidé nejsou šťastní

A to nemluvím o čísly nepostihnutelných společenských fenoménech, které začínají v poslední době gradovat. Strašidlo rasové nesnášenlivosti se už dávno přestalo bát denního světla. Samotná víra Čechů ve fungování demokracie jako by skončila u dna Orlické přehrady. Můžete mávat statistikou, jak chcete, ale čím dál tím jasnější je, že lidé v naší zemi nejsou šťastní.

Nerad končím negativně. Já sám si určitě z onoho seznamu vyberu a proti něčemu/někomu si u urny zabojuju. Ale skutečně „nejdůležitější“ volba Česko teprve čeká. Možná nebude u voleb, pravděpodobně se neodehraje během dvou dnů, ale doufejme, že povede alespoň někam dopředu. Po tomto víkendu budeme ještě rádi za přešlapování na místě. Přeji vám pěkný volební víkend.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Syndrom volební únavy

Vítejte zpátky, neveřejné zakázky

bitcoin_skoleni

Ve víru volebních průzkumů


  • Našli jste v článku chybu?