Rada České televize není schopna prosadit svá rozhodnutí Situace okolo České televize se přiostřuje. Rada ČT je znepokojena některými kroky, které vedení veřejnoprávní TV podniká bez konzultací s ní, případně v rozporu s již dohodnutými postupy. V některých případech dokonce Česká televize překračuje zákon.
Rada České televize není schopna prosadit svá rozhodnutí
Situace okolo České televize se přiostřuje. Rada ČT je znepokojena některými kroky, které vedení veřejnoprávní TV podniká bez konzultací s ní, případně v rozporu s již dohodnutými postupy. V některých případech dokonce Česká televize překračuje zákon.
V ČT vládne nekoncepčnost
Hodně dlouho byli radní z Rady ČT benevolentní ke generálnímu řediteli ČT Jiřímu Balvínovi a dalším vedoucím funkcionářům televize. Situace nicméně dospěla do stadia, kdy tato benevolence narazila na hranici trpělivosti radních. A může si za to Balvín sám. První konflikty propukly již záhy po volbě a byly spojeny s předložením rozpočtu. Zadání Rady ČT i Poslanecké sněmovny znělo, že rozpočet bude vyrovnaný. Vedení televize se jej ale podařilo předložit až na třetí pokus. Další důležité dokumenty nutné k tomu, aby ČT skutečně plnila svou roli, zatím přijaty nebyly, případně byly opakovaně odmítnuty jako nevyhovující. Aniž by z toho nejvyšší vedení ČT vyvodilo příslušné personální a další závěry. Pětiletý plán rozvoje ČT nebyl dosud předložen, programové schéma zpravodajství bez viditelného zlepšení vrátila rada několikrát řediteli zpravodajství Honysovi k přepracování.
Odvolávám, co jsem slíbil
Už projednávání rozpočtu ukázalo, že komunikace s generálním ředitelem nebude jednoduchá. Postupně se Rada ČT dostala do nezáviděníhodné situace: má sice nejlepší vůli plnit svou základní povinnost - být zástupcem koncesionářů ve vztahu k organizaci ČT - svá rozhodnutí však není schopna prosadit. I letmý pozorovatel si musel již povšimnout, že Balvín a jeho nejbližší podřízení na radě slíbí cokoli, ale realizaci přijatých závěrů si již zařídí po svém, často v přímém protikladu s přijatými a odsouhlasenými stanovisky. Tak postupovalo vedení ČT například v případě změny na postu vedení sportovní redakce. Jaromíra Bosáka vystřídal Otakar Černý, který si tam odskočil z postu tiskového mluvčího bývalého ministra zdravotnictví Fišera, k němuž si zase odskočil z televize. Je otázkou, zda jej obdobný sportovní výkon kvalifikuje pro tuto náročnou funkci, či vedení ČT pouze přijalo bez reptání Černého umístěnku z vlády. V každém případě však televize porušila svůj slib, že personální změny ve sportovní redakci neprovede před rekonstrukcí programového schématu sportovního vysílání.
Jeden krok vpřed, dva zpět
Otázka zpravodajství a publicistiky patří ostatně k největším slabinám současného vedení, přestože mu nelze upřít ani mnohé úspěchy. K těm nejzásadnějším patří zklidnění situace v ČT po vzpouře z konce předloňského roku. Odbojní redaktoři se uklidnili a přestali si hrát na majitele televize, odbory se snad začaly konečně věnovat tomu, čemu se ze zákona věnovat mají. Je však pochybné, zda metoda řešení, kterou nové vedení nabídlo, tedy postupná biafrizace ducha, nebyla příliš velkou obětí. Klid totiž může být jak pracovně činorodý, tak mrtvolný. Zdá se, že na Kavkách zavládl ten druhý. A to i přes určitá vzepětí, jako v případě povodňového zpravodajství. Vytýkat ovšem v této souvislosti generálnímu řediteli, že nepřerušil dovolenou, a nevrátil se do Prahy, aby vysílání osobně monitoroval a řídil, je nekorektní. To, že vysílání fungovalo v krizové chvíli tak dobře i bez jeho účasti, je zásluha nejenom redaktorů, ale i jeho alespoň určitých organizačních schopností. Balvínovi se rovněž podařilo z televize odstranit různé pofidérní pseudointelektuálské a zpolitizované pořady typu Katovna či Sněží. Za ně však nenabídl divákům nic. Naopak, kromě zatím nepříliš přesvědčivé Špony, která je jenom pouze jedním z dalších desítek, ne-li stovek neúspěšných pokusů jak „trumfnout Novu“, je zpravodajství a publicistice věnováno v novém programovém schématu stále méně a méně místa. A to je v přímém rozporu s veřejnoprávním posláním ČT.
Regionální „malá domů“
Nejvážnější výhrada se ovšem týká realizace regionálního zpravodajství. To je ČT povinna zajistit ze zákona. Regionální vysílání v té podobě, jak jej uvedlo do praxe vedení televizní stanice, je však s dikcí zákona v přímém rozporu. Zákon o ČT totiž jasně říká, že ČT zřídí v regionech vysílací studia - ne tedy vysílání. Je to logický požadavek, protože na rozdíl od zábavných pořadů musí stát v oblasti zpravodajství a publicistiky ČT i za obsahem všech sdělení. Namísto toho však ČT vyhlásila v průběhu prázdnin pokoutní urychlené výběrové řízení, jehož výsledky navíc vzbuzují oprávněné podezření z manipulace a podjatosti. To, že vyhlášení výběrového řízení vedení televize ukrylo nejenom před zraky veřejnosti, ale i před Radou ČT, svědčí o tom, že si je porušení zákona zřejmě vědomo. V tomto případě mu ovšem k výmluvě nepomůže ani onen bájný „spiritus legis“, tedy duch zákonů, který se nad Kavčími horami vznášel v průběhu televizní vzpoury. Co by proto měla Rada ČT v roli zástupce koncesionářů udělat s těmi, kteří porušují zákon, který slíbili dodržovat, je snad jasné.
